Je to dobře nebo špatně? Fanboyova dušička tu bojuje s obrovským tlakem z obou stran. Kdo by si nepamatoval na Dark City (Smrtihlav), snímek z roku 1998, který doslova smetl Rogera Eberta i jiné zasvěcené kritiky, kteří ho pak lišáčky doporučovali méně znalým světoběžníkům, až se z něj stal kult. Sci-fi Alexe Proyase byla třeskutě originální, vizuálně velmi zajímavá a s Matrixem, který se objevil o rok později měla společného víc než jen kulisy (viz úvodní scéna, kdy Trinity utíká před agentem po střeše). Určitě se dřív nebo později objeví ve V.I.M., protože existuje minimálně deset dobrých důvodů, proč si to zaslouží. Např. nikdy nezapomenu na dokonale loserskou roli Kiefera Sutherlanda. Kdyby ho takhle viděli fanoušci Jacka Baeura, nevím, nevím zda by to u nich nevyvolalo infarkt.

Ale k věci. Resuscitace jsou v módě, zvlášť když nemáte do čeho píchnout. Alex Proyas sice nikdy nikam nespěchal (naposledy natočit Já, Robot a mezi jeho režijními počiny je většinou tak čtyřletá mezera), ale další projekt má naplánovaný až na rok 2008 a tak má spoustu času k přemýšlení. A dospěl k tomu, že natáčení Dark City ho opravdu bavilo a chtěl by se do světa zvídavých mimozemšťanů, manipulujících s osudy lidí, alespoň jednou vrátit. Všechno je to samozřejmě motivováno faktem, že speciální edice Dark City, zahrnující i zatím neviděný Director's Cut, se objeví na trhu co nejdřív a tak producenti tlačí Proyase do podobných PR řečiček, ale... tenhle talentovaný režisér, původem z Egypta, nikdy nemluví do větru. A nedělá mu problémy pendlovat mezi Hollywoodem a menšími projekty, ostatně na megarozpočtový trhák s roboty a Willem Smithem v hlavní roli přesedlal hned po natáčení Garage Days, žánrového miš-maše za 6 milionů dolarů.

Dark City stál v roce 1998 nějakých 27 milionů dolarů, ale jeho síla byla ve vyprávěném příběhu a originálně pojatých tricích. To není nic, co by Proyas nedokázal znovu přivést k životu, ostatně svojí vizuální brilancí, která pokoří jakýkoliv rozpočet, je znám už od dob Vrány, jednoho z nejlepších filmových comicsů vůbec. Je tu ale nemalé "ale"... Dark City totiž končí perfektním "happy endem" a totálním naplněním snů našeho hrdiny i všech kolem. Mnozí tak myšlenku pokračování přirovnávají k sequelům Matrixu... myslím tím samozřejmě ty, kterým se Reloaded a Revolutions nelíbí. I když jsem v tomhle souboji na druhé straně barikády, musím uznat, že poetika Dark City je dost křehkou záležitostí a bylo by mi líto, kdyby jí hollywoodské kladivo rozmlátilo na hadry v honbě za pár miliony dolarů. A co si myslíte vy?