Nebudeme zastírat, že jsme od Blade Runnera 2049 čekali nejlepší film letošího roku. Kombo Villeneuve + Scott + Deakins je prostě moc silné na to, aby točilo nějakou spotřební sci-fi, a právě se odtud se odvíjí naše první dojmy. Viděli jsme mistrovské dílo, o němž mluví zámořští kritici? Všechno se dozvíte v následujících odstavcích.

Jak to vidí Cival

Nejsem zklamanej, protože už z trailerů na mě sálala jistá umělost a vyprázdněnost kulis, která platí i ve filmu a pohříchu vede k tomu, že emocionální dopad není tak silný, jak bychom si možná přáli. Takoví Příchozí jsou oproti tomu živější a pocity natřískaný roller-coaster. Na druhou stranu Villeneuvova atmosférická režie pomáhá k tomu, abychom se nedočkali dalšího sequelového failu, ale koncepčně velmi přísného a hudebně, zvukově i výtvarně propracovaného pokračování.

První Blade Runner byl za mě o level výš, protože jeho nálada byla opojnější a podání energičtější. Pokračování je ale opravdu důstojným následníkem, který posouvá příběh o další level, účelně ho rozpracovává a při úctě k základním motivům do jisté míry relativizuje. Je to dokonale nadesignovaná podívaná s naplno nerozehřátým dynamem, ale pokud nečekáte zrovna přelomovou sci-fi a nej film roku, může vás bez problémů uspokojit.

Jak to vidí KarelR

Tvůrci se chlubí tím, že toho kampaň Blade Runnera 2049 moc neprozradila, já měl ale přesně opačný pocit. Jistě, spousta věcí bezesporu zůstala utajena. I takhle se ale vykecalo příliš, takže jsem místo napětí často jen čekal, až se objeví Ford a co předvede Leto. Jenže víte co? S Letem to bohužel není moc žhavé a Ford je tak dobrý, že z filmu prakticky trčí ven. A přestože Villeneuve tráví veškerý čas tím, aby vám prodal Goslinga, nemůžu říct, že to na mě fungovalo stoprocentně.

Původní Blade Runner je výjimečný právě kontrastem žánrového chladu a živelného jiskření, které do něj skoro až nepatří. To druhé však novému filmu chybí, takže tu máme "jen" originálně vymyšlenou a nádherně zrealizovanou sci-fi, která exceluje hlavně ve filozofováním nad samotným lidstvem. Řadě diváků to určitě bude stačit. Já jsem ale pořád čekal, kdy přijde něco absolutně nevídaného a strhujícího, a místo toho dorazil konec.

Jak to vidí Rimsy

Film roku? Nejspíš ne. Výborný výsledek? Určitě. Villeneuve dokázal, že je pro tuhle látku asi ideálním režisérem; s úctou vycházel ze Scottovy klasiky, zároveň si do ní protlačil svůj vlastní styl. Ne všichni to musejí brát nutně pozitivně, ale v důsledku má nový Blade Runner komornější atmosféru, kulisy nejsou tak živé a tempo je ještě pomalejší než u jedničky, ovšem kyberpunkový duch zůstal. Villeneuvova pečlivost je též patrná, a tak předkládá vypiplaný příběh, jenž se dlouho předlouho rozjíždí, na konci však do sebe hezky zapadne.

Možná by to mohlo být katarznější a akčnější, ale přepálenou okázalost zrovna od Villeneuva čekat nemůžeme. Zimmerova dunivá hudba plní funkci a Deakins maluje obrazy, jaké jsme letos snad ještě neviděli. Gosling nemá charisma jako kdysi Ford (což je vidět ve chvílích, kdy jsou spolu), ale i tuhle hlavní roli utáhne. Ovšem všechno, co popisuji, pouze slouží k podnícení myšlenek o hranicích lidství. Co je a co není člověk? A kdo to může rozhodnout? Filosofie jedničky je na hranici mainstreamu posouvána dál a v tomhle ohledu si tým tvůrců zaslouží pochvalu. A stejně všichni víme, že na to půjdete… Užijte si to.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.