Mimozemšťani, kteří se před dvaceti lety pokoušeli zlikvidovat Zemi, jsou zpátky. Je u toho Roland Emmerich, hromada peněz, staří známí hrdinové i nové postavy. A spoooousta destrukce. Prostě to, co fandové chtěli vidět. Stačí to ale na dobrý film, nebo Den nezávislosti: Nový útok dělá sci-fi klasice z devadesátých let jen ostudu? 

 

Jak to vidí Cival:
Emmerich by už klidně mohl jít na odpočinek. Své si odtočil a bylo by fajné se s ním rozloučit dřív, než přijde o své poslední devízy. Dvě z nich si pořád drží: Jeho filmy vypadají extrémně draze, trikově vycizelovaně, takže měřítko, ve kterém operuje, trumfuje všechny popcornové blockbustery. A občas se jeho postavám povede fórek. Což jsou všechny klady, které mě na vrub druhého Dne nezávislosti napadají. 

Jinak jde o klasicky beztvarou nastavovanou kaši, ve které je všeho víc, ale bezvýrazně, hůř, sterilně, zkrátka v tom klasickém tuctově sequeloidním podání, jež víc nudí, než že by bavilo. Parta bezvýrazných postav nebo nezajímavých navrátilců úplně náhodně (nebo rovnou nesmyslně) čelí ještě větší emzácké invazi, aniž by jejich boj měl hlavu, patu a vypravěčský náboj. Z dvojky je prázdný festival triků bez hlubší podstaty, který je zároveň uspěchaný a zároveň má příliš dlouhou stopáž. Po parádní popcornové palbě, jakou byl první Den nezávislosti, obří úpadek. 

 

Jak to vidí Mr. Hlad:
Celý druhý Den nezávislosti na mě působil trošku odflákle. První hodina je vyloženě nudná a navíc extrémně uspěchaná, takže se v ní stane spousta věcí a představí hromada nových postav, ale ty věci nejsou moc důležité nebo efektně provedené a ti hrdinové vás budou zajímat míň než krajské volby v Namibii. Je fajn po letech vidět v akci Pullmana nebo Goldbluma, že by však jejich přítomnost dělala z druhého Dne nezávislosti lepší film, se říct nedá. Pokud si tvůrci mysleli, že tleskat nadšením z toho, že po letech vidíme hrdinného prezidenta a sympatického nerda, který zachránil svět, tak se přepočítali. Den nezávislosti fakt není o postavách, takže nemá moc smysl hodinu se kolem nich točit. Je to nuda. V druhé části sice nastoupí akce, ale upřímně Emmerich už dovedl natočit zajímavější věci a tahání čínského velkoměsta, které pak padá na Londýn, už v blockbusterovském vesmíru koule netrhá. Tohle i vzdušné bitvy a finále na zemi jsou fajn, ale nic z toho není natolik zajímavé, aby to pomohlo z filmu dostat se ze škatulky „celkem OK letní sci-fi výplach“. Na rozdíl od prvního dílu tady zoufale chybí nadhled, fungující patos a především ti jednorozměrní, ale stále sympatičtí hrdinové, kterým byste drželi palce. Tady buď kecají anonymní postavy, nebo se to celkem efektně avšak nijak extrovně řeže. V kině to neublíží, ale marně hledám důvod jít na to podruhé. 

 

Jak to vidí Davies182:
Vymejvárna nejtěžšího kalibru. Blockbuster bez duše, ale zato s obrovským srdcem, které bohužel nestíhá přepumpovávat všechnu tu hloupě přepálenou sci-fi smršť... a tak se v ní jindy hravý Emmerich jen nešťastně utápí. A to nejen v hektolitrech neředěného patosu. Na jednu super akční trikovou atrakci připadá v Novém útoku čtvrt hodiny hloupých scén, trapných gagů a úsměvných klišé hlášek. Takových, při nichž praskají ušní bubínky a oči vylézají v neuvěření z důlků. Jakkoli jsou akční sekvence zábavné a perfektně vymazlené, tak jsou naopak postavy a veškeré dialogy mezi nimi čirou nudou a jakoby ryze do počtu aka intermezza mezi spektakulární destrukcí. A to je v kostce celý film. Budu si z toho víceméně pamatovat jenom bomba úvodní titulky (při kterejch sem se v IMAXu skoro poblil závratí) a mrzí mě, že už to v životě nechci znovu vidět. 

 

Jak to vidí KarelR:
Druhý Den nezávislosti jede přesně podle mustru sedmých Star Wars a Jurského světa. Pečlivě se oživuje starý svět s (převážně) novými hrdiny a hodně se brnká na nostalgickou strunu, jenže tím to bohužel hasne. Emmerich sprintuje jako zběsilý, aby se bůhvíproč vešel do dvou hodin, takže se všechno děje ráz na ráz a nikdo a nic nemá šanci vyniknout. Hlavně péče o postavy je veskrze tragická a lavíruje mezi odfláknutým kecáním a WTF momenty, pročež baví především akce. Té je naštěstí dostatek a je patřičně epická, ve finále tedy dostanete ucházející blockbusterovou jízdu, v níž se vydařené scény střídají s momenty zralými na facepalm. Nový útok prostě nepřekvapí ani nenadchne, ale vlastně neurazí. Což je vzhledem k fenomenální jedničce obrovský sešup, ale po trailerech snad zázraky nikdo nečekal.

 

Jak to vidí Rimsy:
Emmerich se nepředřel. V ID2 je sice všechno sequelovsky větší, ale dvě hodiny uplynou bez emocí i scén, které byste si zapamatovali. Kvůli neschopnosti vytasit se s opravdu zábavnými akčními scénami vyvstává na povrch banálnost scénáře a moc dobrého tam prostě už nezbývá. Staří herci z jedničky na diváka párkrát pomrknou, noví nezaujmou, destrukce je překvapivě odfláklá a všechno ostatní vlastně taky. Když už se po zdlouhavém úvodu začne něco dít, je pomalu konec a divák akorát tak zapláče, že se na tohle čekalo dvě dekády. Pokud to chcete brát jako rozehraný úvod k druhé půlce, budiž. V takovém případě můžu jen tiše závidět váš optimismus. A trpělivost. Já ji s Emmerichem totiž už fakt nemám. 

 

Jak to vidí xxmartinxx:
Emmerich už nemá moc kam stupňovat destrukci, zato se ale nebojí stupňovat tu krásnou debilitu, tu esenci devadesátek, které se dnes většina blockbusterů bojí. Já se ale nemám problém vypravit do světa, kde nejlíp pilotují prezidenti, Jeff Goldblum je největší borec a mimozemšťani dokáží zařídit, že mrakodrapy u Kuala Lumpur rozdrtí Tower Bridge. A vzít s sebou na mezigalaktický souboj afrického diktátora s mačetami? Nenapadá mě nic přirozenějšího... Dni nezávislosti sice chybí jasný hrdina, emocionální vrcholy a už i ten wow efekt, je to ale příjemná dětinská sranda, která zůstává relativně přehledná i při asi dvaceti postavách. Podlézání Číně samozřejmě maličko okaté a patos legrační, ale pokud to někam patří, tak sem. 

Recenzi čekejte už velmi brzy