Sympatičtí Mimoňové to dotáhli z přicmrndávačů v Já, padouch na hlavní hrdiny ve vlastní sólovce. Jak se jim daří hledat největšího padoucha na světě a bavit lidi?

Jak to vidí KarelR:
Jako vytrvalý odpůrce Mimoňů jsem je neviděl proto, abych je vyhejtoval. Viděl jsem je na Civalův nezdolný rozkaz, takže pokud žluté pidižvíky zbožňujete, následující řádky důsledně ignorujte. Dozvíte se v nich totiž jen to, že pokud jste Mimoně nenáviděli v Já, padouch, v jejich vlastním celovečeráku je budete nenávidět ještě víc. Ta hodina a půl nesmyslného žvatlání, které je přerušováno pouze znásilňováním Velké Británie, je pro nefanouška absolutně k nevydržení. Je to překvapivé? Ani v nejmenším. Mimoni jednoduše zůstávají vládci nevtipnosti a já doufám, že se mi před novinářskou projekcí dvojky podaří onemocnět nebo odcestovat někam, kde nikdy neslyšeli slovo kinosál.

 

Jak to vidí Cival:

Banána! Jako netěším se, až moje dcera povyroste a tohle si budu muset nechat ordinovat každej druhej den... Ale život je holt občas boj a tohle nebylo tak strašný utrpení, jak se vám kolegové snaží nabulíkovat. Prostě špičkově vyrenderovaná, roztomile stylizovaná, na jistotu hraná odnož Já, padouch, která děckám poskytuje přesně to, co chtějí - občas nějaký slintavý humor, jindy padavý humor, přežblebty, hatmatilku, barevnou akci, poskakování a čirou demenci. Mimoni určitě kdovíjak nerozvíjí ducha dětí, spíš naopak tlačí mysl dospělých do vegetativního stavu, kdy jen slintáte a blbě se tlemíte. Ale je to rychlé, řemeslně zručné a celkově snesitelné. 

Jak to vidí Mr. Hlad:
Prvního Padoucha jsem viděl, ale v půlce usnul. Dvojku dobrovolně vynechal a reklamy s Mimoni a banány mě připadají vtipné asi jako placení daní. Mimoňům jsem však byl ochotný dát šanci, oni mně ale ne. A byli nelítostní. Tahle podívaná je bez nápadu, dementní a nepříliš zručně natočená, pokud tedy mluvíme o akci a vizuálních vtipech. Nejhorší ale je, že Mimoni jednoduše nemají na to, aby sami za sebe bavili. Oni nic neumí, jsou jen žlutí, tupí a blábolí. A hodinu a půl dlouhý film by z tohohle nevymáčkl ani Kubrick s Spielbergem jako asistentem. Už po nějakých deseti minutách jsem pochopil, že na tenhle film jsem starý (a pokud jste schopni tohle přečíst, jste na něj staří taky). Dětem se líbí, ale jednoduše proto, že Mimoni jsou žlutí, kulatí a veselí. Ale když se na jejich příběh chcete koukat jako na klasický film, jste jednoduše v hajzlu. Představte si, že vám někdo pustí hodinu a půl dlouhé video, na kterém jsou batolata, která blábolí, plazí se po podlaze a dělají veselé zvuky. Jak dlouho vás to bude bavit?  

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.