Už Newton věděl, že má každá akce svoji reakci. Ve fyzikálním světě přichází rovnou, tomu filmovému ale obvykle chvíli trvá, než se patřičně přizpůsobí novému trendu. Platí to samozřejmě i pro posledních roky, kdy hollywoodská studia implementovala hned několik novinek. Pán prstenů a Harry Potter nakopli fantasy žánr, systém hvězd nahradily "značkové" filmy, Stmívání ukázalo sílu podceňovaného ženského publika... A to je jen špička ledovce. Tím nejzásadnějším impulsem byl až úspěch těsně provázaného filmového světa, který plně rozfungovala nová filmová pobočka Marvelu. Že to v moderním hávu zatím fungovalo jen jednou? Hollywood víc miliardových příkladů nepotřebuje. A comicsový gigant je najednou zodpovědný za spuštění revoluce, která během pár let překopala základy blockbusterového plánování.

Star Wars, klasická monstra studia Universal, Lego filmy, DC comicsárny, Robin Hood... Všechny tyhle značky čekají provázané série filmů se spin-offy a týmovkami. Co přesně to znamená? Že u nich scenáristy a režiséry v důležitosti přebije najatý šéf celého filmového vesmíru. Tak jako Kevin Feige dohlíží na filmy od Marvelu, bude i konkurence potřebovat jednotící mozek, který dohlédne na to, aby všechno tvořilo souvislý celek. Že vám to připomíná seriálovou tvorbu, která má showrunnera, bandu scenáristů a spoustu najatých režisérů, kteří jen přicházejí odvést zadanou práci? Správně! O téhle nebezpečné budoucnosti ale dnešní článek tak úplně není.

Vzestup filmových sérií a filmových vesmírů je totiž akce. Na první pohled dobře vykalkulovaná akce, která se ale může za pár let proměnit v bolestivá jatka. Utne jeden mizerný film zájem o celou sérii nebo dokonce o celý vesmír? Tenhle fail už si prožili Warneři s Green Lanternem, tam ale šlo o rozjezdový kousek, takže to zase tolik nebolelo. Ve chvíli, kdy někdo po dvou dobrých filmech vyrobí dva propadáky, ale může klidně zabít další pětici naplánovaných projektů. Stačí se podívat na Amazing Spider-Mana 3, který se po ne-miliardových tržbách dvojky odsunul bůh ví kam.

Když produkujete "filmový seriál", jste prostě na dost tenkém ledě. Tahle taktika obstojně funguje v televizi, kde máte většinou jistou alespoň první sérii. Jenže její přesun na velké plátno se může ukázat jako dost problematický a navíc odežene mnoho vynikajících režisérů, protože se za větší peníze točí hlavně "celovečerní seriálové epizody". Čímž se konečně dostáváme k reakci. Co se stane ve chvíli, kdy se režiséři prestižních seriálů z kabelovek přesouvají k filmu, takže studiím nezbývají peníze na originální projekty věhlasnějších tvůrců? Inu, slavná jména přeběhnou na druhou stranu barikády - do televize.

Že Tarantino režíroval Kriminálku Las Vegas, Scorsese Boardwalk Empire a Singer House, takže to není nic nového? Chyba lávky. To byly vedlejšáky na jednu dvě epizody, momentálně ale přestává být výjimkou, aby někdo zavrhnul popcornové studiové myšlení a na pár let se usídlil v televizi s tím, že natočí všechny díly svého nového projektu. Důležitou vlaštovkou byl v tomhle ohledu divácký hit Temný případ (aka True Detective). Cary Fukunaga, známý díky skvělým celovečerákům Sin Nombre a Jana Eyrová, s vypětím sil dohlédl na všech 8 epizod. A jednotná vize byla sakra poznat, ačkoliv musela překonat jednu zásadní překážku - natočení všech dílů pohromadě a následnou půlroční post-produkci, což je u seriálu vysoce neobvyklý postup (zpravidla se může točit a stříhat souběžně, jelikož se střídají režiséři).

Druhá série Temného případu už bude mít jiný příběh, jiné postavy a jiné režiséry. Především proto, aby mohla dorazit v rozumném časovém horizontu. Ve Fukunagových šlépějích se ale rozhodli kráčet další významní režiséři, a to Steven Soderbergh, David Lynch a David Fincher. Co tyhle pány spojuje? Všichni se otevřeně vyjádřili vůči proti upřednostňování sequelů a rebootů na úkor originální velkofilmů. A protože televizní rozpočty rok co rok stoupají a velká jména tam mohou mít nad svojí prací větší kontrolu, tohle trio na chvíli zamávalo velkému plátnu a vrhlo se na monstrózní výzvy na malé obrazovce.

V případě Soderbergha samozřejmě šlo o doktorské drama Knick, u něhož odtočil všech 10 epizod a Cinemax se díky němu chlubí těžkotonážní seriálovou peckou. Lynch se v televizi usídlí s pokračováním Twin Peaks, u kterého dohlédne na všech 9 epizod (seriál navíc po stanici ABC přebere Showtime, takže nehrozí žádné politicky korektní limity). A konečně Fincher spřáhne síly s HBO, kde společně s Gillian Flynn (autorka a scenáristka Zmizelé) zremakeuje britský seriál Utopia. A ani on nebude výjimkou a hodlá režírovat celou první sérii.

Už ty styčné body vidíte? Když slavného režiséra omrzí vyděšený a na jistotu hrající Hollywood, může se s klidem sebrat a zavolat průbojné kabelovce. Místo dvou hodin tam na odvyprávění svého příběhu dostane osm nebo deset, vděčné vedení mu moc nekecá do práce a především nikdo neřeší, kolik ňader a litrů krve ve zdraví proběhne střižnou. Zdaleka nejlepší zprávou je pak dosavadní bilance, podle níž nám tahle tvůrčí svoboda dala excelentní seriálové duo Temný případ a Knick.

Co když přesun do televize vyjde i Lynchovi a Fincherovi? Pak je nepochybně budou následovat další zastánci nekorporátních příběhů a filmařská situace se definitivně obrátí naruby. Velké celovečeráky budou hlavně dílky v mnohaletých skládankách a televizi ovládnou autorské projekty, které nebudou muset řešit ratingy ani další restrikce. A jedinou nevýhodou bude, že je místo na velkém plátně budeme sledovat na obřích plazmových obrazovkách. Že tenhle rozdíl není zas tak zásadní a už nyní se třeba Hra o trůny premiérově vysílá i v pražském kině Atlas? V jádru je to vlastně trochu smutné. Buďme ale rádi, že mají dražší náročné látky konečně domov a hodlají z něj vytěžit maximum.