Je to asi hodina, co Mr. Hlad a KarelR vylezli z narvaného sálu z projekce očekávaného fantasy hitu letošní zimy Hobit: Śmakova dračí poušť. Na recenzi si ještě chvilku počkáte, ale to, jestli vyběhl Karel s nadšením shánět kostým Legolase, nebo Hlad vyhrožoval, že obřadně spálí svoje extended cuty Pána prstenů, se můžete dočíst už teď.

Jak to vidí Mr. Hlad
Pátou návštěvu Středozemě mám čerstvě za sebou, a i když určitě nemůžu říct, že by to byla ztráta času, rozhodně to s Frodem byla větší zábava než s Bilbem. První Hobit naznačil, že největším problémem nové trilogie bude fakt, že se jedna dějově ne zrovna bohatá kniha převádí do tří filmů, dvojka to bohužel potvrzuje. 161 minut je na jednu cestu přes les a jezero a bitku s drakem fakt moc. Jackson přitom v akčních pasážích ukazuje, že by z toho klidně mohla být neskutečně nadupaná hodinu a tři čtvrtě dlouhá jízda. Útěk po řece v sudech je doslova narvaný nápady a nebudete vědět, na co koukat dřív, stejně tak nepříliš logický ale zatraceně efektní souboj s drakem. Po téhle stránce druhý Hobit nabízí mnohem víc než lehce nudící jednička, která diváky – přiznávám, že i mě – dokázala oblbnout tím, že „se vracíme do Středozemě“. Tentokrát se už ale nedá zakrýt fakt, že tvůrci jednoduše nemají co vyprávět. Umělá linka s Gandalfem a jeho hledáním superzla, kterým je nikoliv překvapivě Sauron, naprosto nefunguje a spíš otravuje, dětinský humor je chvílemi až trapný a potěší snad jen nelogická, ale roztomilá romance mezi jedním z trpaslíků (nechtěje po mně, abych hledal jméno) a Tauriel. To je ale všechno. Tři filmy jsou na adaptaci jednoho literárního Hobita moc a kdo tvrdí, že ne, tak lže. Jackson vám pořád dokáže v kině sebrat dech, ale těch momentů, kdy se budete kvůli nezajímavým hrdinům a evidentním pokusům o umělé natahování stopáže koukat na hodinky, je přeci jenom už trochu moc.

Jak to vidí KarelR
Dodnes si pamatuju, jak jsem v den premiéry vyšel z promítání Dvou věží a nadšeně zamířil zpátky k pokladnám, abych si tu nádheru okamžitě vpálil ještě jednou. Vůbec mě netrápilo, že se startovalo za běhu a končilo jen napůl. Přibyla totiž kupa výborných postav, větší otevření Středozemě fungovalo na jedničku a třešničkou na dortu byla geniální finální bitva. Je tedy Šmakova dračí poušť to samé v bledě modrém? Inu... ani omylem! Jacksonovy digihrátky tu naopak nabírají obludný a rozvleklý tvar, který v tom lepším případě budí nezájem a v tom horším vyloženě uspává. Největší highlight filmu, útěk v sudech, se přitom odehraje už po půl hodině stopáže (!). A i při něm je veškerá rozverná nápaditost trápena CGI zvěrstvy, která hobití ságu likvidují podobně jako o dekádu zpátky Star Wars. Všudypřítomná greenscreenová umělost ale není to nejhorší. Tím je nezajímavá banda postav (Bilbo je eliminován minimem prostoru, Thorin se zase mění v nudného maniaka), která absolvuje jednu utahanou zastávku za druhou, aby Jackson konečně předvedl draka... a vlepil vám do ksichtu možná nejohavnější filmový cliffhanger všech dob. Co je tedy ve finále platné, že je druhý Hobit vlastně dost akční a pořád se v něm "něco" děje. Ani desítky Legolasem nakrájených skřetů neuhasí touhu po napínavých, dojemných nebo jakkoliv jinak vtahujících momentech, které blockbuster od Petera Jacksona poprvé postrádá. Sem snad pořádnou dávku zábavy a emocí nedotáhne ani rozšířená verze...