Určitě můžeme být v klidu. Nominace Donšajnů se sice může zdát na první pohled šílená, ale podobně nafoukaných filmů běhá po Evropě hodně a přisprostlí operní režiséři těžko mohou konkurovat pakistánským pasačkám ovcí, co se ve volném čase učí taekwondo, případně vietnamských meditačním sondám do pralesa (aneb jak jsem postavil kameru na stativ, zapomněl ji na place a vyhrál Oscara). Menzelovo rozjímání by navíc mohlo postarší Akademiky oslovit a třeba se probojovat do užšího výběru. To se českému filmu nepovedlo už deset let. Tehdy se dokonce v nominační pětce (a nikoliv v lednové širší desítce) objevily Želary a krátce před nimi i Hřebejkovo Musíme si pomáhat.

A kdo byl nominován od té doby? Schválně si to vyjmenujme: Horem pádem, Štěstí, Šílení, Obsluhoval jsem anglického krále, Karamazovi, Protektor, Kawasakiho růže, Alois Nebel a Ve stínu. Můžeme se hádat o tom, který film si to zasloužil víc nebo míň, případně dumat nad tím, proč se všechny ohlížejí do minulosti (to ostatně dělá převážná většina české produkce). Důležité je ovšem zmínit, že Menzel letošní nominaci nezískal za předchozí úspěchy či jako celoživotní uznání. Ve skutečnosti byl ve výběru České filmové a televizní akademie až druhý, za kinoverzí Hořícího keře. Americká Akademie však už dříve pohrozila přísnými pravidly a Hořící keř tedy vyautoval fakt, že byl již uveden v televizi. Šlo sice o jinak sestříhanou verzi, ale ČFTA se rozhodla nedat na ujišťování právníků, že by se to "nějak ukecalo", a raději do boje poslala Menzela jako náhradníka.

Co teď? Teď musíme počkat, minimálně do ledna, kdy Akademie ze 76 přihlášených filmů vybere devět semifinalistů a později pětku, která se objeví v oficiálních nominacích. Ale aby nedošlo k mýlce, i kdyby náhodou Menzel vyhrál (ano, vyžaduje to hodně představivosti, ale Akademie nás už několikrát překvapila), nezískává sošku on. Pouze ji přichází převzít za Českou republiku. Toho Oscara za Kolju, dámy a pánové, jsme vyhráli my všichni. Svěrákové ho jen přišli převzít, i když ho pravděpodobně mají někde doma na krbové římse. Jiří Menzel má plešouna za Ostře sledované vlaky v soukromém sejfu, ale ve skutečnosti by v duchu pravidel a tradic měl být v Národním filmovém archivu nebo v některém z českých muzeí. Takhle je někde sám v temné plechové noře. Soucítím s ním, ale nedejbože aby mu tam přibyl bratříček...