Připadám si trochu nepatřičně, protože je to v krátké době snad potřetí, co letos důrazně doporučuji nějakou knihu. Pamětníci v tom jistě spatří nemalou dávku ironie, protože zrovna já, s oblibou kdysi citujíc Egona z Krotitelů duchů ("tištěné slovo je mrtvé"), jsem ten poslední, kdo by tu měl šířit slávu tiskovin, které napsal někdo jiný. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem vás letos lákal na Světovou válku Z a zákulisní Pixar Story. Z tohoto výběru by vám také mohlo dojít, že spíš než na beletrii si potrpím buď na knižní humor od lidí, co umí být vtipní (doporučení většiny knížek od Jeremyho Clarksona si necháme na jindy), případně na bichle, které mi rozšiřují obzory, co se týče kulturního zákulisí. A Arnoldův životopis jménem Total Recall do téhle druhé kategorie rozhodně patří. Tak moc, že kdybych loni jeho anglickou verzi nedostal k narozeninám, určitě bych si ji koupil sám.

Nejen že je stejně mohutná jako sám Arnold (bytelnější než některé potterovky), ale měla by být povinným čtením pro všechny filmové fanoušky, nikoliv pouze pro rituální uctívače proteinových tyčinek, akčních blockbusterů osmdesátých let a amatérských politologů. Nebudeme si tady hrát na to, zda knížku Arnold opravdu napsal, nebo jestli za výsledek stojí armáda rešeršistů a schopný ghostwriter. Je to úplně jedno - důležitý je výsledek a ten vás vtáhne už od prvních řádků, kdy Arnold popisuje nelehké dospívání v poválečném Rakousku, které je ovšem rozdrobeno do mnoha zábavných historek. Jen Arnieho příběhy z vojny by vydaly na několik povedených komedií. Popravdě se divím, že rakouské armádě po jeho základní službě ještě zbyly nějaké tanky.

Uznávám, že tyhle pasáže mne baví i proto, že mám k Rakousku a tamní přírodě veskrze kladný vztah a okolí Grazu (nebo chcete-li Štýrského Hradce), kde Arnold vyrůstal, moc dobře znám. Z každé stránky tlusté knihy však jasně prosvítá, že se Arnold uměl v životě sám o sebe dobře postarat. Věděl, kdy má strčit nohu do dveří, a když viděl světlo na konci skuliny, zamakal, aby tam doběhl před ostatními. Jestli sháníte nějakou motivační knížku, vykašlete se na všechny self-help guru, kteří vám v deseti krocích pomohou k milionu. Přečtěte si Total Recall a vaši ctižádostivost to nakopne tak dokonale, že už se nikdy nebudete ohlížet. Funguje to univerzálně, zbrzdit vás může jen fňukání nad tím, že dřív to šlo a dneska to nejde. Jenže to jsou jenom kecy, které vás deklasují o pěkných pár levelů pod rakouského Duba. Když začal posilovat, byl to koníček pro podivíny. Jenže Arnold ho uměl "prodat". A uměl "prodat" sám sebe. To je jasně patrné v kapitolách, které popisují jeho krušné americké začátky.

Stačilo tu a tam něco přikrášlit, mírně si zapřehánět, poznat ty správné lidi. Však to znáte... v Arnoldově vyprávění to zní jako ta nejlehčí věc na světě. Duch staré dobré Ameriky jako země neomezených možností vás provede první třetinou knihy. Po ní následuje mocný start Arnoldovy filmové kariéry, a tady se samozřejmě ukrývá pokladnice zajímavostí a netušených souvislostí, protože Arnie se tu zmiňuje prakticky o všech projektech, známých a také o tom, jak se navzájem nabídky ovlivňovaly a proč mu třeba některé role unikly. Je to fascinující čtení, tím spíš, že Arnold bohorovně neplácá svoje starší já po zádech, ale umí přiznat i chyby a špatná rozhodnutí. Z životopisu samozřejmě vychází v pozitivním světle, ale třeba jeho comeback na kulturistická prkna je tu reflektován s pokorou. Tehdy kontroverzní vítězství při poslední účasti v Mr. Olympia dodnes jitří emoce v odborných kruzích, ale Arnold se k němu v knize staví s rozmyslem a nechává emoce v šatně. Z jeho řádků je patrné, že některé křivdy čas zacelil a jiné nikoliv.

Mým cílem samozřejmě není vám tu celou knížku odvyprávět. Tím spíš, že na poslední kapitoly a Arnoldův soukromý život (včetně notně medializované nevěry před několika měsíci) si musí každý udělat názor sám. Je jen na vás, kde uděláte čáru, a jak se vám povede oddělit Arnolda herce, Arnolda politika a Arnolda manžela. Kniha vám k tomu poskytne dost vodítek. Chci, abyste o ní s námi soutěžili. A když vám to nevyjde, můžete si ji přát pod stromeček. Nebo ji někomu koupit, a počkat až ji zhltne, to je celkem osvědčená taktika (schválně se přiznejte, kolik vánočních dárků vlastně kupujete pro sebe). Tohle však není dobře maskované PR, měl jsem velkou radost, když nás se soutěží vydavatelství oslovilo. Hlavně proto, že tu kniha konečně vychází. Životopisů filmových osobností je mnoho, ale Total Recall je jiný. Neomezuje se na filmovou sféru. Je to pomník americkému snu. Takovému, který dost možná v realitě nikdy neexistoval. Rozhodně ne tak, jak se o tom píše v imigračních prospektech země pruhů a vlajek. Arnold tomu ale výrazně pomohl a stal se nejen jedním z nejslavnějších imigrantů vůbec, ale především důkazem toho, že because we can nemusí být jen poloprázdné volební heslo nebo název singlu od Bon Joviho. Pro Arnolda to byla životní filozofie.

Tuhle knížku můžete brát jako manuál. Jako dobré čtení. Jako opravdu velkou zarážku do dveří. Ať už naplníte její osud jakkoliv, těch pár stovek bude zatraceně dobrou investicí. A abychom v tomhle knižním kroužku nebyli tak osamoceni, pokud můžete, doporučte ostatním čtenářům nějakou filmovou knížku, na kterou jste narazili. Vánoce se blíží a sychravé večery už jsou vlastně realitou. Dobrý tip se určitě neztratí. Ano, vážně jsem tenhle článek nepsal z donucení. Právě mám rozečteného nového Clarksona a kdo mi nevěří, tomu pošlu fotku s čtvrtečním vydáním Literárních novin.