Řeči o vykleštěném Hollywoodu se v místních diskuzích objevují dennodenně. Jeden blockbuster za druhým padá pod gilotinu jménem PG-13, která má zaručit, aby sebedrsnější a sebeakčnější podívaná bezpečně natáhla do kina celou rodinku. A fandové mnoha značek tak pravidelně brečí, že se v zájmu dvanáctiletých capartů zmršil další nadějný projekt, ve kterém si mohli hrdinové rozbíjet tlamu dvakrát efektněji.

 

To je samozřejmě jeden pohled a v mnoha směrech mu není těžké dát za pravdu. Řada zámořských chamtivců bez debat produkuje líbivé filmy podle těch nejotřepanějších šablon, a stamiliónové tržby jsou často důkazem, že bylo ono zbrušující rozhodnutí správné. Kinům tedy kralují velkolepé akčňáky, ve kterých by se krve skoro nedořezal, a doprovázejí je matné komediální štreky bez ostřejší mluvy (čest výjimkám ala Méďa nebo 21 Jump Street). Jenže... jsou to opravdu rodinné filmy?

V jádru bohužel ne. Hollywood se totiž kinotvorbou nesnaží zasáhnout doslova celou rodinu, nýbrž všechny čtyři "divácké kvadranty". To oficiálně znamená, že se mají do kina hrnout muži i ženy pod i přes 25 let, samozřejmě za přítomnosti nedefinované dolní a horní věkové hranice. A tady nastává menší potíž, protože rodinná sešlost doma před televizí do téhle škatulky často nezapadá. Navíc se při ní pochopitelně míchají různé vkusy a 80% toho, co Hollywood vydává za film pro celou rodinu, si tudíž v téhle společnosti nikdy nepustíte.

 

Jistě, zčásti je problém v kvalitě nabízeného materiálu. Ani ty lepší kousky ale často nebývají kompatibilní se všemi členy rodiny a každý z vás už si určitě někdy prošel klasickou situací: Celá famílie se sjela dohromady za účelem narozeninové/sváteční oslavy a všichni mají náladu si něco pustit. Dohodnout se na jednom novějším filmu, který alespoň půlka rodiny neviděla (a ta druhá půlka ho s chutí uvidí znovu), ale není vůbec lehké, jelikož je třeba skloubit následující požadavky:

Mladší sestra odmítá cokoliv starého/retro nebo nablblé sci-fi. Musí to být ze současnosti a měla by tam být romantika, nebo alespoň řádně osvalený/cool hlavní hrdina.

Máma chce něco pozitivního a uklidňujícího. Žádné vybroušené drama nebo cokoliv se "zlou" realitou, protože u toho si člověk prostě neodpočine.

Táta s dědou dobře vědí, že romantice není úniku, červenou knihovnu ale razantně odmítají. Ještě větší problém pak mají s animáky, což je prostě něco pro děcka a muselo by to být sakra dobré, aby je to zajímalo.

No a babička je sice tolerantní k nějaké té dobrodružné podívané, snese pár explozí i pěstních potyček, rozhodně ale nebude koukat na nic násilného nebo sprostého. Z okna tedy letí cokoliv s krví, hrubou mluvou a přestřelkami, a navíc by se nemusela pouštět patetická vztahová ptákovina, kterých má doma plnou Novu a Primu.

 

Že přesně víte, o čem mluvím? Tak to už vám dávno došlo, že se najednou začíná hollywoodská definice rodinného filmu rozpadat na prach. Čtyři kvadranty jsou v tu chvíli zatraceně malé a přijít se schůdným řešením situace vyžaduje jednu ze dvou věcí. Buď musíte mít sakra velké výběrové štěstí. Anebo nesmíte podcenit přípravu, s níž by vám mohl pomoct právě tenhle článek.

Jeho účel je extrémně jednoduchý. Následující dvanáctka filmů jsou ozkoušené filmové tipy, se kterými byste mohli na rodinné sešlosti slavit úspěch. Záměrně tu nejsou ty nejprovařenější pecky ze začátku století (Láska nebeská, potterovská série, klasiky od Pixaru...), ale na pár výjimek spíš středně či méně známé filmy z poslední doby, které by měli skousnout všichni od ségry po babičku. Není to žádný žebříček a nejspíš už při letmém sjetí dolů zjistíte, že by tohle a tamto zrovna u vás nikdy neprošlo. Snad tu ale objevíte alespoň několik zajímavých nápadů, případně pak v diskuzi přihodíte svoje vlastní. Pobavit celou rodinu je totiž v době comicsovek a twilightovek čím dál tím zapeklitější úkol...

 

---

Dobrý ročník (2006) (118 min.)

Slovní spojení "feel-good" v tomhle článku asi padne ještě několikrát, k máločemu ale sedí lépe než k Dobrému ročníku. Do Ridleyho propadáku si kdysi otřel boty snad každý zámořský recenzent. Slepota je ale tentokrát na jejich straně, protože pohodovější romantickou komedii aby člověk pohledal. Sympatické obsazení tu pobíhá po opojné francouzské vinici a archetypální příběh o hamižném investičním makléři, kterému učarovaly krásy Francie, sedne bez debat každému. Byla někde Marion hezčí? Byl někde Russell zábavnější? Dobrý ročník ždíme maximum z obou a ještě vás naučí nejlepší cyklistický pozdrav všech dob. Prostě jistota.

 

Hvězdný prach (2007) (128 min.)

Matthew Vaughn dobyl fandovská srdce svojí brutální comicsárnou Kick-Ass a úspěšným prequelem X-Menů. Ještě předtím ale zfilmoval obrovsky nápaditou Gaimanovu fantasy Hvězdný prach, v níž se mladý nešika Tristan vydává do říše za magickou zdí, kde musí nalézt a ochránit padlou hvězdu. Námět na nebezpečnou podivnost? Jistě. Ve Vaughnových rukách z toho ale vykvetla ukrutně stylová pohádka, v níž Robert De Niro křižuje oblohu v korábu a Mark Strong předvádí nejlepšího záporáka svojí kariéry. I Claire Danes, Michelle Pfeiffer nebo Ricky Gervais si ale vychutnávají každou vteřinku na plátně, což v kombinaci s krásami Skotska a Islandu dává dohromady neopakovatelný filmový zážitek. Jestli Hvězdný prach někomu doteď unikal, je nejvyšší čas to u rodinného krbu napravit.

 

Jak vycvičit draka (2010) (94 min.)

Bez Dráčka ani ránu! Škyťák a Bezzubka se do kin vrátí už za rok, jejich první dobrodružství se ale bude překonávat hodně těžko. Příběh o vzestupu vikingského outsidera se totiž vypracoval v jeden z nejmilovanějších animáků poslední doby a měl by být povinnou výbavou každé domácnosti. Sbližování ňoumovitého klučiny s legendární dračí příšerou neselhává ani při patnáctém zhlédnutí, příběhový tah potom snadno zaháčkuje i starší, kreslené filmy nevzývající generaci. Plus... ten film prostě vypadá nádherně.

 

Koupili jsme ZOO (2011) (119 min.)

Relativně čerstvý žánrový přírůstek, který do rodinného filmu vrací pojem rodina. Opravdový příběh Benjamina Mee vytáhl na světlo světa Cameron Crowe. A za pomoci Matta Damona a Scarlett Johansson se mu potom podařil husarský kousek, když jej přetavil v ultimátní doják, který jako by vypadl z jiné doby. Koupili jsme ZOO zvládá drama, komedii i špetku dobrodružného blbnutí, aniž by k tomu byly potřeba obvyklé laciné berličky (třeba mluvící zvířata). A představuje tak rodinné bydlení v ZOO jako tu nejpřirozenější a nejúžasnější věc pod sluncem. Hollywoodským hvězdám přitom bez problému sekundují skvělí dětští herci a soundtrack vytahuje jednu srdcovku za druhou, o moci kolektivního připoutání k obrazovce tak nemůže být sebemenších pochyb.

 

Kouzelná romance (2007) (103 min.)

U Disneyho natočili asi milión pohádek. A pak konečně natočili pohádku, která je parodií a zároveň poctou všem příběhům o tom, že pravá láska vede k dlouhému královskému životu. Kouzelná romance tak může klišé rozverně převracet i bezezbytku naplňovat. V každé vteřině si ale hraje s žánrem tak šikovným způsobem, že tomu musí nadšeně fandit mladí a staří. Už celých šest let se můžeme bavit tím, jak holka z chaty uprostřed lesů dobývá srdce cynického právníka. A nejen díky chytlavým písničkám Alana Menkena a mile rozdováděným hercům se celá ta Kouzelná romance zkrátka jen tak neokouká.

 

Kouzlo Belle Isle (2012) (109 min.)

Málo známý klenot, který ještě ani nestihl dorazit na český trh. Rob Reiner (Když Harry potkal Sally) se dávno uklidil z áčkové hollywoodské ligy. Potichu ale točí jeden parádní film za druhým a jeho posledním zářezem je příběh mrzutého invalidního spisovatele, který se přistěhuje vedle rozvedené venkovanky a jejích tří dcer. Že to zní dost pekelně? V mnoha podobách by určitě bylo. Reiner ale z Kouzla Belle Isle udělal hláškovací one man show Morgana Freemana, jenž hraje jednoho z nejinspirativnějších alkoholiků posledních let. Ne, žádné ostré hrany tu nečekejte. Tenhle pohodový letní biják, který sympaticky upomíná na rodinné pecky 80. a 90. let, by si ale místo v české distribuci zasloužil víc než 99% procent současné produkce.

 

Má mě rád, nemá mě rád (2010) (90 min.)

Ani o tomhle filmu jste nikdy neslyšeli? No, je to pochopitelné. I tuhle nízkoprofilovou záležitost nám nadělil Rob Reiner a opět jde o pohodové pokoukání pro všechny ročníky. Má mě rád, nemá mě rád je něco na způsob gumpovské dětské romantiky, která vás katapultuje zpátky do osmé třídy. V tu dobu bývají vztahy o dost jednodušší, to ale neznamená, že by neskýtaly stejné radosti a bolesti jako ty dospělácké. Právě o jednom takovém pak vypráví Reinerovo pohodové retro, v němž se dvojice skvěle obsazených teenagerů snaží protlouct láskou v útlém věku. Křoví jim u toho dělají John Mahoney nebo Anthony Edwards (Dr. Green z Pohotovosti) a je obrovská škoda, že si tuhle hodinku a půl užije jen těch pár šťastlivců, kteří se vůbec dozví o její existenci.

 

Sherlock Holmes (2009) (123 min.)

Není nad dobrou akční detektivku. Ty se sice v minulých letech razantně přesunuly do televize, Warneři ale naštěstí velkolepě vzkřísili řešitele záhad numero uno. Ritchieho Sherlock Holmes možná nesedl úplně každému. Dodnes ale zůstává jedním z nejšmrncovnějších filmů posledních let a každých pár měsíců vyzývá k opakovanému zhlédnutí. Downeyho podivínská kreace totiž nikdy neomrzí, Lawův Hotson je mu zatraceně vyrovnaným "protihráčem" a Mark Strong se tu zdatně vyhýbá záporáckému stigma. Tenhle živelný a vizuálně vymakaný popcorn tak vytáhl z Sherlocka maximum, aniž by se musel opírat o moderní berličku. Kdyby takhle šlapaly všechny dobovky, hned by bylo ve filmovém světě krásněji.

 

Star Trek (2009) (127 min.)

J. J. Abrams je bůh a jen tak něco ho o tenhle titul nepřipraví. Trekkies si sice náramně smlsli na jeho skvěle přijatém výletu Do temnoty. Čtyři roky starý trekovský reboot ale haní snad jen to nejtužší hard-core jádro, protože se jedná o nezastavitelný blockbusterový uragán, který se navíc chlubí možná nejlepším filmovým otvírákem všech dob. Kupa akce, humoru i emocí. Toť Abramsův recept na uspokojení každého filmového diváka a Star Trek je důkazem toho, že se tenhle koktejl dá namíchat i z pět dekád starých ingrediencí. Origin posádky Enterprise jednoduše dokáže chytit každého, kdo má jen trochu dobrodružnou povahu. A sebevědomě ho vyplivne až u závěrečných titulků, takže vážně nehrozí, že byste za tenhle výběr dostali za uši.

 

Thor (2011) (110 min.)

Thora jste tu nečekali, co? Pravdou ale je, že je druhá nejméně výdělečná marvelovka tou nejuniverzálnější. Starší generace se moc nechce dívat na milionáře, který v brnění likviduje teroristy, ani na hyperexplozivní mimozemskou invazi. Mladší vás pak zase vyhodí se skautíkem z Druhé světové, takže Marvelu zbývá jen comicsová fantasy, která je v rodinném pokrytí zdaleka nejvděčnější. Servíruje totiž mýtickou pohádku, jíž vydatně doplňuje komedie o tom, jak se moci zbavený kralevic snaží začlenit do 21. století. Vedle obou těchhle rovin potom funguje i Thorův přerod ze zbrklého válečníka v rozvážného hrdinu, v Branaghově kosmickém experimentu je tak doslova pro každého něco. A přitom má samozřejmě ještě božího Lokiho a nezapomíná být cool kdykoliv, kdy je to potřeba.

 

Zataženo, občas trakaře (2009) (86 min.)

Bez debat nejnápaditější animák posledních let. Zataženo, občas trakaře je neuvěřitelně svižným kresleným ústřelem, který servíruje jednu šílenou ideu za druhou. Krysoptáci na sardinkovém ostrově. Mluvící opice. Pršící megajídlo! Phil Lord a Chris Miller zkrátka natočili děsně sympatický biják s chutnou premisou, ze které vyždímali tolik humoru a dobrodružství, že z toho konkurenci dodnes oči přecházejí. A to tu ještě zbylo místo na všeobjímající poselství o otcovské lásce a složitém hledání lidské identity (modří vědí), kteréžto Trakaře povyšují na trvalku, jíž se za žádných okolností nedá říct ne. Dobrou chuť!

 

Život podle Dana (2007) (98 min.)

Dobrých blockbusterů sice není nikdy dost, ale s civilními filmy je to vlastně stejné. Už proto je dobře, že si Steve Carell zahrál v Životu podle Dana, nenápadné dramedii o vdovci, který musí se třemi dcerami absolvovat rodinnou slezinu. Výsledkem je asi nejmilejší film jeho kariéry, dokonale oddechová podívaná o rodičovství a o tom, že zavraždit lásku není zrovna snadná věc. Tahle indie to sice nikdy nedotáhla k žádným cenám. Na rozdíl od mnoha oceněných se ale doporučuje dodnes, což je koneckonců daleko důležitější než všechny křišťálové a pozlacené ceny světa.

Pamatujte, někdy to není o dokonalém filmu pro jednoho člověka, ale o schůdném pro všechny zúčastněné. Na rodinné pohovce přitom často bývá podmínkou i únosný dabing (u deseti z dvanácti doporučených filmů úspěšně otestováno) a často záleží i na stopáži, která by se v zájmu kolektivní pohody neměla škrábat výrazně přes dvě hodiny. Že znáte další filmy, které splňují nastavená kritéria? Tak sem s nimi a klidně se víc rozepište, jak to s rodinnými projekcemi chodí u vás. Sledování filmů by koneckonců měla být skupinová záležitost a v tomhle ohledu je každá rada dobrá.