Tušíte správně, tohle je zas jeden z těch článků, který naznačí, že jsme staří dědkové, protože navzdory tomu, že se naše publikum obměňuje a jeho průměrný věk je relativně nízký, budeme tady zasněně mluvit o době těsně porevoluční, VHSkách a starých italských komediích, což jsou všechno věci dnešní omladině tak vzdálené, že je to skoro jako mluvit o skládačkách. Ano, o těch kolech... ale co já se vlastně namáhám. Pokud je pro vás fenomén Šimona a Matouše doslova španělskou vesnicí (fakt se nejedná o akčnější kámoše Cyrila a Metoděje), dejte to třeba přečíst tátovi. Třeba se chytne.

Když to ale vezmeme zeširoka, o hodně jste přišli, protože zatímco dnes můžeme už naříkat jen nad filmovými falzifikáty od Asylum (zdravím Atlantic Rim!), ještě na začátku devadesátých let jste mohli potkat i dvojníky herecké. Od těch dob tenhle trend dočista zanikl, protože hollywoodská kinematografie zastínila ty národní a nepřipustila podobné krutohrátky s našimi emocemi. Dřív tomu ale bylo jinak. Např. po smrti Bruce Lee se vyrojila hotová armáda dvojníků (Bruce Li, Bruce Le), zřejmě spolehajíc i na to, že pro západního diváka není mezi dvěma Asiaty se stejným účesem valného rozdílu. To umožnilo vznik bizarních snímků jako Bruce Lee Fights from the Grave nebo třeba Sexual Life of Bruce Lee. Výživné kousky, ale to trochu odbíháme od tématu.

Fenomén, o kterém mluvíme, se začal objevovat na začátku devadesátých let, kdy nás doslova zavalily nejrůznější filmy ze všech koutů světa. Bylo toho tolik, že se v tom jeden začal rychle ztrácet. Stovky hongkongských filmů, desítky italských, francouzských nebo britských veseloher se řinuly skrz promítačky kin, nabídky videopůjčoven a narychlo zkopírované VHSky. Kdo si má zpětně pamatovat, kdo všem hrál, že? A tak vznikly dva největší omyly postkomunistického Československa. Tím slavnějším je právě příběh Šimona a Matouše.

 

Zeptejte se třicátníků a čtyřicátníků ve vašem okolí a větší půlka z nich vám bude tvrdit, že Šimona a Matouše samozřejmě hráli Bud Spencer a Terence Hill, dva slavní bijci a parťáci stříbrného plátna, které snad znáte z filmů jako Sudá a lichá, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí nebo Jdi na to. Je to samozřejmě omyl, ale než začnete tyto lidi označovat za senilní, vyslechněte si mimořádně pohnutý příběh Šimona a Matouše až do konce.

Šimon a Matouš (v německé a britské verzi Toby a Butch) jsou italskou imitací, věrohodnou až do nečekaných detailů. Když začaly mít filmy Terence Hilla a Buda Spencera globální úspěch, vymysleli italští producenti, že se na tom trochu přiživí. Dvojnických dvojic bylo hned několik, ale až tahle se ujala - hromotlucký Paul Smith z Ameriky a Michael Coby z Itálie (obojí jsou pseudonymy) byli vybráni jako ideální kandidátě na základě hereckých zkušeností a fyzického vzhledu. Aby bylo zmatení národů dokonalé, najímali producenti filmů do štábu lidi, kteří měli zkušenosti z filmů Spencera a Hilla. Šlo mj. i o herce vedlejších rolí a kaskadéry, takže opravdu nebylo těžké se splést, protože dvojníci mlátili navlas stejné lidi jako jejich předlohy. A většinou v podobné (podobně zábavné) choreografii. U nás jsou nejpopulárnější filmy Šimon a Matouš a Šimon a Matouš jedou na Rivieru. Jde o velmi povedené akční komedie, komplet s kultovními scénami, hláškami a vypečenými bitkami. Smithovi a Cobymu možná trochu chybí charisma opravdových hvězd, ale osudy jejich postav jsou univerzální, a některé nápady - třeba bitka o gumové kuře a následná cesta náklaďákem na Rivieru - patří k nezapomenutelným okamžikům minimálně mého mládí (ano, stačilo nám tehdy málo).

Dvojice spolu ovšem natočila hned pět filmů. Kromě série se Šimonem a Matoušem to byly i snímky Karambol a Karambol 2 nebo u nás neuvedené Noi non siamo angeli (v anglickém překladu: We are the Strongest). Ve všech případech jde o stejný žánr a podobné kejkle. To kdybyste si snad chtěli doplnit vzdělání, protože Karamboly se u nás dají sehnat a jde o snesitelné béčkové westerny (tím spíš pokud zaúřaduje nostalgie).

Já jsem ovšem mluvil o dvou rozšířených omylech, že? Tím druhým je, že si většina filmově pozitivní populace myslí, že v sérii Bláznivá mise (a alternativně i ve snímku Legenda o Zlaté perle) hraje Jackie Chan. Ve skutečnosti je hvězdou legendární série akčních komedií, které si utahují mj. z bondovek a jsou hodně gadget-heavy, komik a zpěvák Samuel Hui, který na začátku osmdesátých let platil v Hong Kongu minimálně za stejnou hvězdu jako Chan. Spolu se svými bratry však účinkoval hlavně v komediích, jejichž humor byl na západní publikum až příliš lokální, a proto se nikdy neproslavil v zámoří, tedy s výjimkou těchto akčnějších rolí, v nichž místy opravdu evokuje Jackieho. Bláznivá mise je ale stejně tak o geniálním plešatém inspektorovi Ko(dy)žakovi (Karl Maka) a rozhodně stojí za vidění i dnes. Zvlášť s legračně vypjatým VHSkovým dabingem.

Některým jsme poopravili paměťové obvody, jiným rozšířili obzory, a pro někoho to snad bude motivace některou z těch "pecek" vytáhnout z hlubin zapomnění a dát jí šanci. Jsou to béčka v nejlepším slova smyslu a ta někdy udělají mnohem lepší službu než sebevětší hollywoodská leštěnka.