O zvýšené ukecanosti trailerových kampaní posledních let (nebo rovnou dekády) jsme už psali několikrát. Ostatně třeba u Rychle a zběsile si člověk už po dvou ukázkách dokázal poskládat v hlavě celý děj (ne že by to zrovna v tomhle případě vadilo), jindy jsou čtenáři předlohy zděšeni, že finální scéna je propálena už v ukázce (nebudu jmenovat film, ale je to velmi nedávný případ), což je ovšem nečtenářům úplně šumák, protože vlastně netuší, na co koukají, a budou v kinech stejně překvapení. Řešením je buď na ukázky nekoukat vůbec nebo je opustit po té úvodní, která toho většinou nestihne prozradit tolik. Jenže kdo by to vydržel, že? V tomhle směru musím pochválit třetího Iron Mana, protože díky tajnůstkářství autorů a řekněme i ukázněnému chování našich čtenářů, kteří umí používat spoiler tagy, se většina premiantů dozvěděla o skutečném osudu Mandarina až v kinech. Vyjma Abramsových filmů je podobné udržení důležitých zvratů pod pokličkou celkem výjimečné, takže díky za něj.

 Kdy by se mělo o spoilerech mluvit otevřeně. Po týdnech, měsících či letech od premiéry?

Producenti se snaží bojovat proti podobným únikům vypouštěním falešných stop a zcestných informací, ale stačí se podívat na Star Trek a postavu Benedicta Cumberbatche. O tom, jestli je nebo není Khan se spekulovalo od prvního dne. Možná dokonce od prvního dne od chvíle, kdy se začal druhý Star Trek připravovat. U druhého Spider-Mana (toho Webbova) jsme už viděli tolik fotek, že nás záporáci nemají čím překvapit... sladké nevědomí let minulých je pryč i proto, že sociální sítě a filmové weby se musejí něčím plnit a vlezlých fotografů jsou na světě miliony. Jedno cvaknutí mobilem nic nestojí, ale případné rozmělnění kinozážitku je nedocenitelné a málokdy si ho v tu chvíli uvědomíme.

 Další kolo Abramsovy hry na schovávanou

Pod kanonádou všech komentářů, recenzí, upoutávek, spoilerových obrázků z Twitteru a dalšího online "balastu", ale přežil i ten prapůvodní zdroj informací o filmu. Stará dobrá šuškanda - word of mouth nebo buzz - veličiny, který si i dnes studioví hlavouni cení nad zlato. Znáte to, dostanete se do kina až týden po premiéře, ale vaši kamarádi jsou na tom líp. A jak si teď o filmu povídat, abyste se nedotkli citlivého tématu a něco neprozradili. Každý z nás má hranice nastavené jinde, takže je to tancování v minovém poli, zvlášť když osoba poskvrněná nedokáže mlčet a prostě musí někomu svoje zážitky sdělit... potřebuje se podělit. Musí to zkrátka ven pod proudem.

Dodnes si vzpomínám na začátek devadesátých let, když mi na základce vyprávěl kamarád o nové videokazetě, kterou přinesl jeho táta včera "odněkud". Byl na ní film jménem Terminátor (ani jeden z nás jsme nevěděli, co to znamená). Nám bylo deset a ještě jsme doslova lezli po stromech. Kamarád mi s očima ve tvaru cédéček překotně dovyprávěl scénu, která byla ve skutečnosti finálem celého filmu:

"No byla tam nějaká ženská a byla zraněná, takže se plazila někam pryč a za ní se šinul velkej robot. Normální ocelová kostra s rudě zařícíma očima, co klapala zubama. A pak tu ženskou chytila za nohu, když byla v takovým obřím lisu. Ženská ale něco zmáčkla a ten lis z toho robota udělal placku."

Před tímhle mou křehkou dětskou duši nikdo nevaroval!!!

Samozřejmě doplněno obligátním "To musíš vidět" (dovětek vole tenkrát ještě nebyl ani zdaleka tak v módě, jak byste si mysleli). Přiznám se, že jsem to viděl až po několika měsících, kdy si to pouštěl starší brácha, který mě z pokoje odháněl tak vytrvale, že škvírou mezi dveřmi jsem viděl jen Arnieho operaci ruky a oka, což bylo trochu moc viscerálních zážitků na jednu noc. Kamarádův popis mi v hlavě zůstal navěky, ale když jsem pak film ve třinácti letech poprvé viděl bez bratrových cenzorských pokusů, nikterak mi to zážitek nezkazilo. Finále s šourající se Sarah Connor jsem sice bezpečně identifikoval, ale Cameronova vize byla značně odlišná od té, kterou na základě několika slov vysoustružila moje fantazie. Design, rytmus, posloupnost a vyznění... to všechno bylo úplně jinde, takže mě tahle šuškanda nijak neochudila, ba naopak, dovolila mi v hlavě zkonstruovat značně alternativní verzi Terminátora.

Musím se taky přiznat, že jsem o osm let později jinému kamarádovi v záchvatu nadšení propálil půlku Matrixu. Nešlo o dějové spoilery, ale snažil jsem se slovama, rukama a nohama popsat, co se ve filmu děje. Byl by z toho asi velmi, velmi zábavný gif.

"No prostě tam lítaj, pak najednou zmrznou ve vzduchu, teleportujou se mezi telefonníma budkama a jsou tam agenti, takoví týpci v saku, co se umí přenášet do různých lidí, takže jsou úplně všude. A ten hlavní hrdina je rychlejší než oni, takže uhýbá kulkám a umí ohýbat lžíce. Jo a taky maj všichni podobnou Nokii jako má tvůj táta."

Co si z toho vzít jiného, než touhu okamžitě zajít do kina. Matrix tenkrát běžel od srpna do října, takže jsme si ho do hlavy nalili tak třikrát-čtyřikrát (nezapomeňte, že premiéru měla taky Mumie a v září přišla Epizoda I) a kamarád mi nikdy můj výlev nevyčítal, protože upřímně - první Matrix je dost nepopsatelný a vlastně i hláška "Neo je Jedinečný" je natolik kryptická, že nijak nevystihuje dějové zákruty téhle košaté sci-fi mytologie.

 Uhnout kulkám? Žádný problém. Uhnout spoilerům? Nemožné.

Skoro každý den na MovieZone řešíme pojem hype. Někdo nám vyčítá, že v něm vzbuzujeme zbytečné nadšení, jiný zas, že snímek předem odstřelujeme. Tohle každodenní pitvání maličkostí ale přispívá k celému životnímu koloběhu filmové produkce. Váš život s filmem už se neomezuje pouze na dvě hodiny v kině. Dnešní filmoví fandové do jisté míry dýchají s očekávaným titulem ve všech fázích jeho produkce. Není výjimkou, abyste o filmu slýchali několik let předtím, než padne první klapka, pak nadšeně hltali obrázky a videa, slavnostně si odbyli premiéru, a pak ještě dalších pár týdnů strávili nadšenými diskuzemi o jednotlivých detailech. Takže žádné mlčeti zlato... diskuzní vlákna tvoří u každého filmu nádhernou pavučinu, která umožňuje spojovat souvislosti, sdílet zážitky a občas... občas v ní číhá nějaký ten pavouk v podobě spoileru nebo falešných nadějí. Určitě se vám taky povedlo něco z toho, co jsme v tomhle článku rozebrali. Nadšené kamarádské komentáře, dobře míněné propálení pointy nebo třeba totálně zavádějící popis, který vás od filmu na pár let odklonil, abyste to pak museli dohánět zpětně. Pochlubte se v komentářích se svými zážitky z téhle velké filmové jízdy, která naštěstí nemá konce a se startující letní sezónou už jen nabere na obrátkách.