Filmová kritička a publicistka Alena Prokopová je do značné míry zodpovědná za to, že na MovieZone čtete naše články. Dlouhou dobu totiž byla redaktorkou časopisu Cinema, na kterém jsme vyrostli a který byl v dobách, kdy internet patřil mezi luxus a trailery se na VHSkách přetáčely, v podstatě jediným možným způsobem, jak sledovat svět filmu. A my ho žrali. 

Dnes Alena Prokopová působí hlavně na svém vlastním blogu, kde najdete nejen recenze, ale i spoustu dalších zajímavých tématických materiálů a milou kuriozitu. Věnuje se totiž také výrobě šperků s filmovou tématikou, takže pokud chcete vyrazit do společnosti a mít styl jako z AvataraThe Artist nebo Anny Kareniny, není to vůbec žádný problém. Napsala také knihy o hollywoodských superhvězdách, natáčení filmu Kuky se vrací nebo o Evě Zaoralové. A tady jsou její oblíbené filmy.

1. Blade Runner (USA 1982, r. Ridley Scott)

Noirová sci-fi s Harrisonem Fordem v hlavní roli je nejspíš můj vůbec nejoblíbenější film a s uplývajícími lety se na tom prakticky nic nemění. Poprvé jsem ji viděla krátce po premiéře a byla jsem okamžitě uchvácená nádherným designem, Vangelisovou hudbou, temně poetickou atmosférou i příběhem o cynickém poldovi z budoucnosti, který se polidšťuje každým dalším androidem, kterého zabije. „Finální sestřih“ z roku 2007 mi naznačil další možnosti, jak přemýšlet o tomhle díle mého oblíbeného režiséra, natočeném podle povídky mého milovaného paranoidního spisovatele  Philipa K. Dicka. Možná jde o film, ke kterému vracím vůbec nejčastěji - a vždycky v něm najdu něco, co mne baví. 

2. Pytlákova schovanka aneb šlechetný milionář (ČR 1949, r. Martin Frič)

Parodie na prvorepublikové melodramatické škváry se svým autorům jaksi vymkla z rukou. Neuvěřitelně precizní a do detailů vtipný film je loučením staré filmařské gardy s tím, co příliš milovala na to, aby si z toho dokázala dělat pouhou legraci. Soukromě soudím, že Martin Frič občas odkazoval i k Občanu Kaneovi. Není divu, že tahle nestárnoucí a nikdy nepřekonaná česká klasika působila na komunistické cenzory jako hadr na býka.

3. Duel (USA, 1971, r. Steven Spielberg)

Původně televizní snímek tehdy pětadvacetiletého debutanta má pro v sobě už všechno, co dodnes obdivuji a miluji na Stevenu Spielbergovi: obrovskou nápaditost, jednoduchost, která není primitivní, hravou radost z vyprávění. Od Duelu k Lincolnovi zase není tak daleko. Příběh o řidiči osobního auta, který se na cestě do práce pustí (s vražedným následky) do potyčky s náklaďákem,  je pro mne důkazem, že dobrý film se dá natočit za pár šupů (v tomto případě za pouhých 450 tisíc dolarů).

4. Pověstný muž (USA, 1946, r. Alfred Hitchcock)

Špiónské drama s Carym Grantem a Ingrid Bergmanovou mám z Hitchcockových filmů možná nejraději. Příběh o ušlechtilé ženě se špatnou pověstí a bezcharakterním vládním agentovi, který ji v Riu nasadí do rodiny uprchlého nacisty, dokonale spojuje prvky thrilleru a milostné romance. Od té doby, co jsem ten film viděla, předpokládám, že v některých vinných lahvích je určitě ukryté plutonium …

5. Zrůdy (USA, 1932, r. Tod Browning)

Horory ze 30. let mám moc ráda, a v tomhle případě společnost MGM vytřela zrak konkurenčnímu Universalu (který produkoval takové klasické kousky, jako byl Dracula nebo Frankenstein).  Příběh z cirkusového prostředí nepracuje s maskami a zvláštními efekty. Využívá skutečných „atrakcí“ posbíraných v amerických ciskusech a varieté – znetvořených lidí, obětí různých genetických deformací, které režisér Tod Browning ve svém jedinečném filmu představil s něhou i respektem k jejich lidské důstojnosti.  Zrůdy v jejich poetické hrůznosti nikdo nikdy nepřekonal.

6. Taxikář (USA, 1976, r. Martin Scorsese)

Temný thriller s Robertem De Nirem v roli psychopatického řidiče newyorského taxíku je dalším filmem, na který se můžu dívat pořád znovu, a vždycky si v něm najdu něco nového.  On je ten Travis Bickle pěkně nespolehlivý vypravěč, i když na začátku vypadá tak svědomitě a nevinně, že máte sklon ho litovat. (Odkud vlastně víte, že opravdu bojoval ve Vietnamu? Jenom od něj…) Je to vlastně takový film-rébus, i když méně viditelně než Prokletý ostrov stejného režiséra. A rolička žárlivého manžela je pak nejspíš nejlepším Scorseseho hereckým výkonem. 

7. Master and Commander: Odvrácená strana světa (USA, 2003, r. Peter Weir)

Když je mi smutno a toužím po úniku s reality, pouštím si tohle Weirovo kostýmní námořnické dobrodružství, ve kterém energický lodní kapitán v podání Russella Crowea honí piráty, zatímco jeho lodní doktor (Paul Bettany) by zase radši honil motýly. Společně si pak zahrají nějaký ten duet… Pro mne je právě tohle prototyp romantické podívané, která se zaplaťpámbu úplně obejde bez milostné zápletky (a vlastně úplně bez žen). Takže ladí s mým v zásadě dost mužským diváckým vkusem.

Tak co na to říkáte?