Attila, Bič Boží. Asi i těm nejméně bystrým čtenářům došlo, že tohle není skutečné jméno, ale pseudonym chlapíka, co se jmenuje v civilu Jiří Vaněk a živí se jako scenárista (podílel se zejména na Comebacku), dramaturg i PRista, potažmo psavec obecně (převážně o hudbě). Ti zvídavější z vás ho mohli vidět třeba v dokumentu Generace Singles.

Jeho alter ego ale získalo na proslulosti hlavně díky blogu s kouzelným názvem 1000 věcí, co mě serou. Spolu s kolegy tam  každý den servíruje dávku poctivé nenávisti vůči všemu, co může normálního člověka rozhodit, ať už to je menstruace, konkrétní politici, velké otázky a problémy, které hýbou celými národy, nebo jen sviňárny, co na člověka čekají zákeřně tam, kde na ně není připravený. Je to zábavné, vtipné, populární, chytré a Attila s tím vyhrál Křišťálovou lupu. Pokud bychom tedy měli mluvit o internetových celebritách, bezpochyby je jednou z těch nejzářivějších a nejzábavnějších. Což můžete mj. poznat i z jeho svérázných skoro-recenzí na Melancholii či Promethea. A jaké filmy ho nejvíc zasáhly?

1. Život pod vodou (USA 2004, r. Wes Anderson)

Wes Anderson je jeden z mála lidí, kteří dovedou jednak úžasně fantasmagorické příběhy vymýšlet, jednak je i natáčet způsobem, který tu fantasmagorii dokonale vystihuje. Veselý příběh muže, kterému se dějí samé smutné věci. Sekvence, pod kterou zní Search and Destroy od The Stooges, je pro mě nejlepší akční scéna na světě – kam se hrabe Bruce Lee nebo Terminátor.

2. Strach a hnus v Las Vegas (USA 1998, r. Terry Gilliam)

Někdy před deseti lety tenhle film dávali celý týden od půlnoci v Biu Oko. Viděl jsem ho během toho týdne minimálně čtyřikrát. Tlustý Benicio del Toro a doktor žurnalismu Johnny Přeučil Depp s ještěřím ocasem a všechny existující i neexistující drogy v jednom filmu. You took too much, too much!

3. Kin-Dza-Dza! (Sovětský Svaz 1986, r. Georgi Danelija)

Druhou půlku tohohle filmu jsem viděl v televizi v nějakých dvanácti letech, ale celý jsem si ho mohl pustit až patnáct let poté díky dobrotě nějakých ruských nelegálních sdílečů. Neuvěřitelný příběh dvou Moskvanů, kteří se ocitnou na podivné planetě Pluk, kde se mluví absurdním jazykem (“kju” znamená sprostou nadávku, “ku” cokoliv jiného) a odehrávají se ještě absurdnější příběhy, je zábavnou parafrází sovětské reality osmdesátých let. Dodnes nechápu, jak Kin-Dza-Dza mohla tehdy projít schvalováním na všelijakých politbyrech.

4. Casino Royale (Velká Británie/USA 1967, r. Ken Hughes, John Huston ...)

Ne, tím nemyslím bondovku z roku 2006, ale její předobraz, prapodivný snímek ze šedesátých let, který postupně točilo tolik režisérů, že se někteří ani nenechali uvést v titulcích. Určitě ne nejlepší film, co jste kdy viděli, ale dost možná ten nejdivnější. Když nic jiného, můžete po jeho zhlédnutí oslňovat společnost tím, že znáte odpověď na otázku “V jakém filmu hráli společně Peter Sellers, Woody Allen a Jean-Paul Belmondo?”.

5. Trainspotting (Velká Británie 1996, r. Danny Boyle)

Poprvé viděno večer po zápočtové písemce z matematické analýzy v zimním semestru prvního ročníku matfyzu v kině Kotva. Od té doby viděno mnohokrát znovu (včetně strašlivé dabované verze, kdy Rentona mluví Steve z Beverly Hills) a nadšení přetrvává. Irvine Welsh, autor románové předlohy, napsal i volné pokračování jménem Porno. Pokud ho Danny Boyle natočí se stejnými herci, budu nejšťastnější člověk na světě.

6. 500 dní se Summer (USA 2009, r. Marc Webb)

500 dní se Summer je ultimátní romantická komedie a komu se nelíbí, nemá srdce. Úžasný soundtrack, krásná Zooey Deschanel a hlavně příběh, který se vyhýbá klasickým klišé romantických komedií a přitom skončí tak, jak každá správná romantická komedie musí – tedy happyendem.

7. Dig! (USA 2004, r. Ondi Timoner)

Nejlepší hudební dokument na světě. Žila byla totiž v Americe jednou jedna teenagerka, která se rozhodla, že bude dokumentaristkou, takže začala natáčet kapely svých dvou kamarádů. Po pár letech natáčení se z jedné staly hvězdy prvního řádu (píseň Bohemian Like You od The Dandy Warhols znal díky použití v reklamě na mobilního operátora úplně každý i u nás), tu druhou (The Brian Jonestown Massacre) zná dodnes jenom pár fajnšmekrů, přestože její lídr byl možná ještě talentovanější. Příběh neuvěřitelnější než v This Is Spinal Tap, okořeněný tím, že všechno ve filmu je pravda.

Tak co na to říkáte?