Tak a máme to za sebou. Od začátku bylo jasné, že Temný rytíř povstal, Avengers nebo Prometheus (ehm) budou filmy, které ovlivní Hollywood víc než nějaká slezina důchodců, ale i tak jsme byli na dvojku Expendables hodně natěšení. Recenzi vám přineseme velmi brzy, ale zatím se podělíme o první dojmy.

KarelR
Ale tak jo. Jestliže se první Postradatelní vezli na vlně nostalgie, dvojka je taková menší tsunami. Parta snů je tentokrát opravdu celá a likviduje padouchy po desítkách, zatímco si Sly dělá srandu z Bruce, Bruce z Arnieho a Chuck Norris sám ze sebe. V těchhle chvílích jsou Postradatelní 2 tím ukrutně zábavným ohlédnutím za klasikami z osmdesátek, které slibovaly trailery. A mnoho bodů nabírají i co se týče akce, která vyměnila Slyovu moderní dravost za Westovu old-schoolovou přehlednost, aniž by přestala být příjemně rozmanitou přehlídkou střílení, mlácení, kuchání a vyhazování věcí do vzduchu. Hlavně úvod je v tomhle směru parádní. Trochu tedy zamrzí, že po něm film upadne do zhruba půlhodinové hibernace, z níž se probere až s nástupem zrzavé legendy. Ani ta sice není dostatečnou záplatou na tak tak fungující scénář, se kterým se Sly a spol. očividně moc nemazali. I přes slepencový syndrom je ale dvojka solidní komediální výhrou, v níž si svůj prostor v pohodě urvou i Lundgren s Crewsem. A vyloženě naštve maximálně natáhnutým prostředkem, nepříliš výrazným Van Dammem a finální bitkou, která měla být alespoň dvakrát nabušenější. Místa pro zlepšení je tak ještě dost. Než ale přiletí vyváženější trojka, rád vezmu za vděk tímhle připomenutím, že si režisér Con Airu ještě umí vybrat lepší chvilku.

Imf
Nařachaný úvod, hlava na hlavě a steroid na steroidu. Druzí Postradatelní na to jdou zhurta, krytí familiérností, kterou nastavil první díl, vědomi si toho, že v tomhle ranku se nehraje na zvraty a místo vyjmenovaných slov po S tu všichni soutěží v tom, kolik znají hlášek z filmů těch ostatních a umí je ve vypjaté situaci použít. Simon West tohle adrenalinové Televarieté kočíruje umem, který má přece jenom blíž Con Airu než třeba Mechanik zabiják, a to je rozhodně potěšující zpráva. Tuhle osvalenou slezinu ale nesmíte brát vážně ani jako příběh, ani jako film. Zbytečně by vám zalézaly za nehty rurální bulharské lokace. Zbytečně byste bědovali nad tím, že tu nikdo nemá dost prostoru si kopnout, zahláškovat nebo vlézt divákům do hlavy. Tohle není pokus o navrácení akčního žánru na pomyslný trůn, tohle je znovu a opět nostalgická besídka nejlepších z nejlepších. Koncepce samotná jako by bránila vzniku opravdu vypečeného akčního fláku. V sólovkách budou jednotliví borci vždycky přesvědčivější. To ale jejich týmovce nijak neubírá na zábavnosti. Pokud jste se tedy přišli bavit a nikoliv počítat letokruhy...

Mr. Hlad
Trailery nekecaly. Je toho víc. Všeho. Víc akce, víc krve, víc hlášek, víc nesmyslů, které člověku, jenž hodlá u Expendables 2 používat mozek, mohou vážně ublížit. Sly a jeho parta opět sází na nostalgii, ale je jim jasné, že karty už jsou rozdány z minula a že víme, kdo to umí s nožem, kdo rychle kope, kdo je trochu idiot a kdo má největší svaly. A víc vědět nepotřebujeme. Sly a Simon West tedy hrají s tím, co mají a i když po úvodní akční scéně (která má snad čtvrt hodiny) trošku zbrzdí, vždycky zvládnou včas umístit nějaký ten sebezchazující fór, hlášku, cameo nebo někoho s velkorážní zbraní a plným zásobníkem. Režírující West si vzpomněl na devadesátá léta, kdy se o něm mluvilo jako o talentovaném filmaři, a servíruje tohle všechno úhledně zabalené a ochucené tak, jak nám v trailerech sliboval. Nic víc, nic míň. V podstatě ideální sequel.

Expendables: Postradatelní 2 mají premiéru 6. září, tak to snad už vydržíte, ne?