Temný rytíř povstal je jeden z adeptů na nejlepší film roku už od prvního traileru. Christopher Nolan sliboval velkolepé zakončení trilogie, záporáka, který je pro Batmana opravdu hodně zásadní, skvělou hereckou sestavu a sebe samého ve stoprocentní režijní formě. Pár hodin po projekci vám rádi prozradíme, jestli nekecal.

Jak to vidí Cival
Strach. Láska. A teď Smrt. Každý díl téhle comicsové trilogie má svůj jednotící motiv (a to ne pouze jeden), přičemž ten poslední je rozhodně nejosudovější – proto je škoda, že co do emocí přišel vrchol s Temným rytířem. Finále jej ale trumfuje rozmachem. Nolan přišel se skoro tříhodinovou comicsovou freskou, která je vrcholnou přehlídkou hollywoodského řemesla, epickou ve všech možných ohledech a z Nolanovy pozice v podstatě nepřekonatelnou (větší záběr už film fakt nemůže mít). Funguje v globálu, i v osobní rovině - podmanivé tepání do dnešního světa bohatých a chudých je velmi inspirativně obráceno vzhůru nohama obrazem Baneovy zkázonosné revoluce a předání moci do rukou obyčejného lidu (doslova naplněné tvrzení, že demokracie je vláda lúzy), nadmíru působivé je ale podán i mýtus o padlém hrdinovi a jeho vzepjetí. Rozhodně jde o nejcomicsovější díl celé trilogie, včetně snaživých hlášek a cheesy twistů, což by se schroustávalo trochu snáze, kdyby Nolana nedoběhla jeho stará slabina, kterou je neschopnost zhmotnit opravdu plnokrevné a věrohodné ženské postavy. Rozhodně se ale nezlobím, že vratkou Catwoman a jednorozměrnou mašinu jménem Bane zastiňuje ten, o kterém se tu celé roky točí – totiž Temný rytíř, jenž ve své lítající mašině bohorovně brázdí Gotham. Epická spokojenost. Á propos, díky za to závěrečné ujištění, že restartovat se nebude.

Jak to vidí KarelR
Here We Go Again. Nolanův vehementní pocit, že by měly mít filmy s Batmanem minimum Batmana, opět úřaduje. Minule mu to ještě prošlo, jelikož maskovaného hrdinu absorboval do trojice silných postav, kolem kterých vystavěl pevně strukturované veledrama. Jeho třetí výlet do netopýřího univerza ale bohužel není zdaleka tak vybroušený, a nenabízí ani tak brilantní postavy, jakými byli Dent a Joker. Místo toho fasujeme „jen“ mohutný blockbuster, jemuž by neuškodil razantnější odstup od zdrojové látky. A k opravdovému zválcování diváka by potřeboval daleko víc nezapomenutelných scén a emocí. Ty tentokrát dodává jen neselhávající Michael Caine, kterému ale krade herní čas přemíra postav a dějových linek. Někde to funguje (Blake, Catwoman), někde ne (šéf poldů, Bane). Ve výsledku se ale Nolan doškrábe k nadprůměrné podívané, která vyloženě trpí hlavně tím, že nemá tolik překvapivých trumfů jako Temný rytíř. Přepálená očekávání tudíž zchlazuje lehké zklamání. Snad to s dalšími zhlédnutími bude jen lepší.

Jak to vidí Mr. Hlad
Konec se povedl. Ale přeci jenom ne tak jako prostředek. Temný rytíř povstal je dobrý film, který je v druhé polovině opravdu velkolepý, temný, drsný a přitom stále poměrně realistický. To, co Bane udělá s Gothamem, je opravdu hodně působivé. A to, co provede s Brucem Waynem, vlastně taky. Nolan se v přehlednosti akčních scén ještě zlepšil a tentokrát už bitky jeden na jednoho zvládá s naprostým přehledem a při honičkách překonává i minulý film. Je tedy škoda, že prvních pětačtyřicet minut se víceméně nic neděje a film by potřeboval trochu větší odpich. Mnohem víc by však bylo třeba zapracovat na ženských postavách, které tu nejsou využité zdaleka tak, jak by mohly být. Nolan se pokusil do nového Batmana nacpat velkou spoustu motivů a témat a občas má člověk pocit, že toho je trošku moc a že by něco šlo zpracovat přeci jenom detailněji a víc do hloubky. Temný rytíř povstal jednoduše člověka nepohltí tak jako minulý film, na to toho chce říct až příliš. Pořád je to však více než důstojné završení zásadní trilogie.

Jak to vidí St39.6
Prvotní zklamání je poté, co jsem si nechal povstání Temného rytíře rozležet, pryč. Pořád se ale nemůžu zbavit pocitu, že mohl Christopher Nolan dosáhnout podstatně silnějšího zakončení trilogie. Jako by totiž při vší komplikovanosti zápletky, půldruhé tuně vedlejších dějových linií, které by potřebovaly více času k nadechnutí, a při neuvěřitelném spektáklu zapomněl, že jeho předchozí filmy hnaly především emoce. Pocit osudovosti, nevyhnutelnost situací plynoucích z vychytralosti nevyzpytatelného záporáka a následné zoufalství. To byly nejsilnější stránky Temného rytíře. Třetí Batman je nemá. Sice se tu neustále opakují motivy, které prolínají celou trilogii ("Proč padáme, Bruci?") a člověk tak má pocit, že se vstříc Batmanovi žene osud, který se nebude nikomu z nás líbit. Nakonec ale Nolan ani z nejsilnějších momentů třetího dílu nevyždíme tolik emocí, jako se mu povedlo v jediném zvratu Temného rytíře - a že jich bylo. Není to jediný problém, který s Nolanovou peckou mám. Vadila mi spousta nelogických pojítek, která se pokoušela dát dohromady naprosto geniální námět. Po příběhové stránce je totiž Temný rytíř povstal vynikající. Ale děj se zasekává na drobnostech, na podzápletkách, na malých událostech, které vedou k velkým. Těžko něco zmiňovat, aniž by člověk spoileroval. Řeknu to tedy jednoduše: Některé momenty třetího Batmana mi přišly nesmírně hloupé. V temném thrilleru se objevují naivní dějové linie jak z pohádky a hloupé okamžiky, které nemají vliv na celek, ale rozhodně vás přinutí zaklepat si na čelo. Tedy mě přinutily. Nic to nemění na faktu, že Nolan natočil neuvěřitelný film, který má neuvěřitelný příběh plný neuvěřitelné akce. A že vystřihnul naprosto famózní trilogii. Ale Temný rytíř povstal má spousty momentů, které mi všechnu tuhle radost kazily.

Jak to vidí Imf
Batman pořád svou kápí zastíní letošní komiksovou konkurenci. Christopher Nolan je pořád fantastický režisér. Oba si ale tentokrát vybírají slabší chvilku a to navzdory tomu, že se Batman obětuje pro Gotham a Nolan pro DC. Oba ale možná trochu víc, než by se po nich chtělo. Temný rytíř povstal řeší stejné dilema jako Návrat Jediho po Impérium vrací úder. Jak překročit svůj vlastní stín? Místo ewoků a žvýkačkového vizuálu podrývá netopýří baštu zahlenění pocitem vlastní důležitosti, kvůli němuž se děj zbytečně větví a klouže po povrchu, aniž by se opravdu namočil. V první "plánovací" půlce vám to nepřijde a budete košatost omylem považovat za epiku, napjatě očekávajíc startovní výstřel velké show.

Místo něj se ale s bortícím se Gothamem začne bortit i Nolanův opus magnum. Všeho je tu příliš a ani rozvážné tempo nezastíní fakt, že se film nechce za svými činy ohlížet a ani je nedá divákovi plně vychutnat a docenit. Děje se tu mnohé, ale ledabylé míjení klíčových okamžiků tentokrát není jasným důvodem pro další zhlédnutí. Máte pocit jako by vám Nolan svou roztržitostí upřel to, co vám náleží. Postavy, podtexty, důležitá překlenutí - to vše mizí v nesmlouvavém úprku vstříc velkým odhalením. Ta však postrádají rozvahu první půle a hodila by se spíš do hodně starých bondovek.

Nolan přesto dokazuje, že si uměl vybrat a ždíme předlohu, vystavuje na odiv její největší přednosti, ukazuje celému světu, proč je právě Batman ve srovnání se schematickými a místy až naivními marvelovci o tolik komplexnější postavou. Chvílemi však v karnevalu kreslených postav, zvratů a zápletek, tváří v tvář nekonečné hloubce šedesátiletého netopýřího odkazu, zapomíná, že chce natočit vyvážený film, který má "jen" tři hodiny.

Vlastní názor si můžete udělat už příští čtvrtek.