Leden skončil, a přestože ještě pár oscarovek dobíhá, účetní uzávěrku minulého roku máme z 99% úspěšně za námi. Už jsme pro vás průběžně shrnuli pár zajímavých obecných dat, na mě je teď vrátit se ještě o třináct měsíců nazpátek a už tradičně zrekapitulovat největší fiaska i komerční zázraky.

Začneme u toho, co se nepovedlo. V exaktním světě čísel jsou sice slova jako „průšvih“, „zklamání“ a „rozčarování“ dosti ošemetná, ale bylo by nudné mluvit jen o jasných propadácích. My hledáme i třeba ty neprodělávající, ale přesto smutné případy. Ty jsou pro nás v jistém směru zajímavější… 

12. Agent v sukni 3

Americké publikum ukázalo loni velkou míru prozíravosti, protože spoustě zbytečných pokračování vystavilo stopku. Anebo sequely nesmyslně nafouklých sérií alespoň vystrašilo. Většinu z těchhle nastavovaných kaší sice zachraňoval zbytek světa nebo nízké náklady (viz čtyřky Spy Kids a Vřískotu), ale občas se povedlo „dobrou věc“ dotáhnout do konce a nekonečný paskvil utnout. Jako tomu bylo třeba u Martina Lawrence a jeho obézní babky, ke které se v třetím díle úspěšné komediální série přidal ještě stejně dementní syn. Agent v sukni holt napotřetí zařval, když utržil ani ne třetinu toho, co předchozí dva díly. Příště nám snad dá Lawrence pokoj a tyhle exhibicionistické libůstky přenechá jen Eddiemu Murphymu.

 

11. Dylan Dog

I nízkorozpočtová comicsárna by za sebou měla něco zanechat. Alespoň pachovou stopu, když už ne sukces... Jenže po komediálně-hororové adaptaci italského comicsu nezbylo nic - snad jen ujištění, že kariéra Supermana Brandona Routha šla hrozně rychle k šípku. Slaboučkému comicsovému filmu se diváci i kritici vysmáli, a tak se film nedočkal pořádného nasazení v kinech - a ani v těch pár stovkách sálů na něj vlastně vůbec nikdo nepřišel. Čtyřmilionové tržby z celého světa vystihuje slovo mizérie. I na potenciálně stylové látce, ve které mohla bavit monstra, hlášky a cool hrdinové, se zjevně dá promarnit pár milionů a hlavně několik měsíců úsilí všech zúčastněných.

 

10. Kovbojové a vetřelci

Bublina splaskla a z přechváleného režiséra Jona Favreaua je rázem muž na odstřel. K drahým popcornovkám přičuchl jako komik a specialista přes dialogové komedie tak trochu omylem. Vzkříšený Downey, který by svými vtípky utáhl i sequel Hranařů, ale zmátl svět a přesvědčil jej, že Iron Man je velká comicsová peckovice. Na chvíli. Teď už přeci jen víc diváků ví, že je to jen spotřební jednohubka zabalená do charismatu hlavní hvězdy. Pochybnosti o Favreauovi ale zesílily až po výrazně mátožnější dvojce Iron Mana, ve které se z režisérova suchého přístupu k blockbusterům stal standard, a dílo zkázy završili nepovedení Kovbojové a vetřelci. Koncepčně odvážný crossover v kinech půlku lidí naštval a druhou uspal, zcela promarnil potenciál hvězdného hereckého obsazení (nejásalo se nad návratem Harrisona Forda pod klobouk, ale ani nad nahou promenádou Olivie Wilde), a i proto komerčně zklamal. Blockbuster s mohutnou kampaní, který spolykal se vším všudy okolo 200 milionů dolarů, celosvětově urval jen 174 milionů. Což rozladilo lidi od Universalu a ukázalo dalším studiím, že na velké popcornové jízdy se jim hodí víc jiní režiséři než ukecaný sympaťák Favreau.

 

9. Green Lantern

Avatar v zeleném se jaksi nekonal. Monstrprojekt Warnerů a DC Comics nepřesvědčil po všech stránkách, a to ani když jdeme do těch nejmenších detailů (třeba jsme se ujistili, že si Blake Lively nezaslouží prostor na stříbrném plátně nebo že není rozumné superhrdinům klíčovat kostým přímo na tělo). Green Lantern na všechny otázky, ať už se týkaly fialových mužíčků, krysoryb z jiné galaxie nebo kouzelného prstenu, který člověku zvládne zhmotnit autodráhu, odpověděl rozplizlým a hnusným „Ne“. Nazelenalá šlichta zklamala a po zásluze selhala i v kinech, protože dvousetmilionové světové tržby ženou Lanterna mezi okostýmované outsidery, pryč od comicsové elity. Bylo by fakt divný, pokud by mocní hráči zábavního průmyslu sypali v brzké budoucnosti do téhle látky další desítky milionů.

 

8. Anonym

2012. Den nezávislosti. Godzilla. Hvězdná brána. Den poté. Celá řada megafláků, jejichž souhrnné tržby se počítají v řádu miliard. A přesto se jejich strůjce Roland Emmerich krčí se svou novinkou až v druhé stovce loňských amerických tržeb s hanebnými čtyřmi miliony. Změna přístupu totiž nevyšla. Ambiciózní shakespearovské drama Anonym, které chtělo stavět na konspiraci ve stylu Šifry mistra Leonardoa naprosto prošumělo - na historizujícího Emmericha nikdo nebyl zvědavý, a tak distributor zatáhl za ruční brzdu, nepodpořil film marketingem ani nasazením do pořádného množství kin, a kasovní průser byl na světě. Anonym byl na Emmerichovy poměry sice hotovým nízkorozpočťákem, ani skromné třicetimilionové náklady se mu však nevrátily. Smůla. A příště teda zase destrukci, please...

 

7. Sucker Punch

Zack Snyder měl skvěle našlápnuto, ale v posledních měsících si pořádně zavařil. Poté co mu jeho předchozí projekty přinesly renomé (Úsvit mrtvých), image hitmakera (300: Bitva u Thermopyl) i mohutnou úctu fanboyů (Watchmen), si Snyder začal plnit sny - a jako jeden z mnoha tvůrců, co ze sebe setřásl vodítko, narazil. Mátožný animák Soví strážci letos ještě „trumfla“ videoklipová smršť Sucker Punch, která nejen že většinu diváků unudila k smrti, ale navíc nenaplnila ani střídmé komerční předpoklady. V Americe se jednalo o jasný propadák (36 milionů vydělá i i průměrný nezávislák) a ani osmdesát milionů celosvětově Snyderův projekt z červených čísel nevytáhlo. Prostě jednoznačně nepovedená kapitola Snyderovy kariéry. Je moc dobře, že teď talentovaný režisér zvolnil, dopřál si lehkou pauzu a poté i hodně času na restart Supermana. Je to asi ideální způsob, jak si vydobýt ztracený kredit zpět. Další velké šance už by Snyder lovil jen těžko.

 

6. Rumový deník

Prý největší herecká hvězda planety! Pche! V době, kdy star-power sama o sobě film neutáhne a kdy i Jack Sparrow začal kdekoho otravovat, nedokáže zjevně ani Johnny Depp sám prodat film. Přitom jeho Rumový deník nevypadal na kdovíjak tuhou artovku, neničil své komerční vyhlídky gilliamovskou psychedelií á la Strach a hnus v Las Vegas - spíš se zdál být lehkou komedií se snadno zkousnutelným intelektuálním přesahem. Přesto jej diváci ignorovali. Rozpočet 52 milionů dolarů se ze zoufalých dvacetimilionových výdělků z celého světa nepokryl. A Deppovi tak nezbylo než pitomě hořekovat nad blbostí amerického publika, které prý nepozná kvalitu. Bohužel ji nepoznal skoro nikdo. Publikum ji ostatně často nepoznává. Za to ale může být Depp jedině rád, protože jinak by jeho sequely Pirátů nemohly vydělávat miliardy dolarů...

 

5. Elitní zabijáci

Statham. De Niro. Owen. Sedmdesátimilionový rozpočet. A nic z toho. V rámci trailerů našláplý akční thriller se rozplynul jako prd ve větru a kasovně to projel na celé čáře. 25 mega z Ameriky a 27 milionů ze zbytku světa krásně dokumentuje, jak slabé občas bývají nezávislé distribuční společnosti. Přestože měli tihle drsní hoši v Americe k dispozici skoro tři tisícovky kin, film se vůbec nepodařilo protlačit do širšího povědomí a s chabým marketingem tyhle drsňácké thrillery prostě nezabírají. Ano, diváci si je najdou... jenže až když je stahují na netu.

 

4. Happy Feet 2

Minulý rok přinesl animákům zkázu. Neotřesitelná víra ve všechny ty líbezně vyrenderované příbehy byla nalomena, protože vlastně všechny novinky zklamaly. Jak finančně, tak svou úrovní. Nejhůř dopadli Warneři s návratem tučňáků. Roztančený animák Happy Feet, který získal jakýmsi pomatením smyslů Oscara, se po pěti letech dočkal pokračování, jež zvládlo opravdu výjimečný kousek: Vydělalo třikrát míň než první díl, který přitom budoval značku od nuly. Monstrzklamání. Mrtvá série.

 

3. Barbar Conan

Velký rok pro filmovou fantasy přijde zjevně až letos. Loni to nevyšlo, pohříchu ani ne s dlouho avizovanou reimaginací slavných barbarských historek z psacího stroje R. E. Howarda. Conan se vrátil se subtilnější muskulaturou Jasona Momoy, byl mrštnější, okázalejší co se týče výstřiků krve a víc se stylizoval do zábavné popcornovky. Obstojnými trailery ale dostatečně nezmátl a své průserové kvality neututlal. Slavná značka podpořená stomilionovým rozpočtem utržila celosvětově jen 48 milionů, desetkrát míň než třeba podobně náročný Souboj Titánů. Superfail. Musíme doufat, že Conan aspoň definitivně zabil kariéru žánrového packala Marcuse Nispela, jinak nám tenhle komerční průser, jenž zas na pár let zabil hrdinskou fantasy, nic nevynahradí.

 

2. The Big Year

Humor došel, i když se na place potkali Jack Black, Owen Wilson, Steve Martin... a Sheldon! A přestože tenhle kočár plnej taškářů řídil režisér hitovky Marley a já David Frankel, veselo nebylo. Komedie The Big Year totiž zcela propadla. Jde o jeden z těch filmů, u nichž se všechno pokazilo a nikdo moc nechápe proč. Slabý scénář vedl k blbému filmu a blbý film k mizerným výnosům. Kde přesně se ale stroj zadrhl a začal rychle rezivět, to nikdo přesně neví. Tahle skvěle obsazená řachanda za sedmdesát milionů je ukázkovým propadákem éry, v níž za sebe studia rychle sekají prefabrikáty všech žánrů - a občas jim z pásu vypadne neprodejný zmetek.

 

1. Máma mezi Marťany

…a z Roberta Zemeckise se definitivně stal pionýr slepých uliček. Jeho přístup k animaci, motion-capturingu a k 3D podívaným od počátku budil rozpaky. Dlouho se je ale podařilo překrývat jak solidními komerčními výsledky jeho filmů (Polární expres), tak i jejich filmařskou kvalitou (Beowulf měl výjimečně promakaný scénář, Vánoční koleda dokonale využila možností 3D kamery). A ani mnohem pokrokovější Avatar přímo nepřesvědčil studiové hlavouny, že Zemeckis míří do slepé uličky. Zemeckisovým vizím paradoxně zlomil vaz projekt, který vynalézavý režisér pouze produkoval a který na jeho technologii spoléhal. Nová rodinná sci-fi Máma mezi Marťany byla od začátku, ehm, hnusná a odsouzena ke kasovnímu neúspěchu. A tragickému osudu se vzepřít nezvládla. Sto padesát milionů dolarů z rozpočtu vyletělo komínem a odsoudilo mo-cap animaci zemeckisovského, „polorealistického“ typu k zániku. Sám její strůjce se musel vzdát snů i o nové verzi beatlesácké Žluté ponorky a nejspíš se pokorně vrátí k hraným filmům.

Zatímco v kinech tápal i Tintin (do žebříčku se nedostal těsně, horlivci, kteří mu věštili miliardové tržby, by ho sem ale určitě zařadili), budoucnost profrčela okolo. Takto pojaté animáky umírají. Studia se pokouší navázat na výjimečné technologické parametry Avatara a potenciál vidí spíš v zasazování digitálních charakterů do reálného (nebo alespoň pseudoreálného) prostředí. Stačí vzpomenout letošní Zrození Planety opic nebo se podívat na trailery Johna Cartera či letošních comicsovek a je jasné, kam vítr vane.

Budoucnost je nejistá... ale jistojistě nebude definována topornými animáky od Zemeckise.

Ani ne za týden si prosvištíme loňské nejimpozantnější výkony v pokladnách kin.