13. června 2011 spatří světlo světa soundtrack k filmu X-Men: První třída, jehož autor Henry Jackman je známý jednak jako spolupracovník Hanse Zimmera, ale hlavně jako autor hudby k filmu Kick Ass nebo Gulliverovy cesty (2010). Jackman se dlouhodobě zajímá především o fúzi elektroniky a orchestru, proto lze očekávat soundtrack, který legitimizuje jak klasickou, tak moderní hudební formu.

X-Men - pětice filmů, jež vychází z populární komiksové předlohy, představuje práci pěti skladatelů, tudíž i několik rozdílných hudebních poloh a přístupů. O stylové rozmanitosti leccos vypovídá už samotný fakt, že prakticky neexistuje sjednocující hudební motiv, který by procházel napříč celou sérií. Každý ze skladatelů vytvořil vlastní hudební základ, aniž by se musel cítit svázaný určitou tradicí a neopomenutelným vzorem. Jaká je tedy hudba pro jednu z nejúspěšnějších filmových sérií současnosti?        

X-Men

Autor: Michael Kamen
Stopáž: 40:27

Skutečnost, že volba skladatele padla právě na Michaela Kamena (Smrtonosná past, Jak přicházejí sny) je v určitém ohledu poněkud zarážející. Již zesnulý Kamen byl bezpochyby zkušený a renomovaný skladatel, nicméně spíše tradicionalista a rutinér. Žádná z jeho filmových kompozic nedosáhla pozice skutečné klasiky, přičemž daleko přiléhavější je označit Kamenovu hudbu za „populární“. Ne náhodou byla její obliba spjata s mimořádným úspěchem filmu či titulní písně v podání slavných interpretů – vzpomeňme na Robina Hooda (1991) nebo Tři mušketýry (1993). Soundtrack k prvnímu filmu komiksové série je tedy prostý výraznějších hudebních motivů a více než o hrdinství vypovídá o komplexnosti jednotlivých charakterů. Hudba je po většinu času těžko poslouchatelná, komplikovaná a „uzavřená do sebe“. Plyne bez špetky heroických momentů či melodických pasáží, a když se ke slovu přihlásí akce, hudba nabývá buď kakofonického (Museum Fight) nebo agresivně elektronického rozměru (The Statue Of Liberty), což výsledný dojem z poslechu jen oslabuje. V závěru alba přeci jen dochází k určitému vydechnutí a katarzi (Logan And Rogue), nicméně hudební napětí je přítomné takřka permanentně. Kamenův soundtrack tak lze chápat jako temný a ustavující prolog k dalšímu pokračování, jehož hudební ambice již leží někde zcela jinde.

Hodnocení: 5/10

X-Men 2

Autor: John Ottman
Stopáž: 60:16

John Ottman se oprostil od atmosféry předchozího soundtracku a přišel s hudbou, která daleko pečlivěji reviduje žánr hrdinského komiksu a nachází pro něj adekvátní hudební jazyk. Ten je odvozen od stylu skladatelů, jakými jsou kupříkladu Jerry Goldsmith nebo John Williams, a jejich soundtracků, které komponovali pro dobrodružné či fantastické filmy. Svérázná psychologičnost a rezervovanost prvního filmu je pryč, výsledkem jsou velkolepé melodie, nános patriotismu i patřičné epičnosti (sbory, dominantní žesťové party, celkově bohatá instrumentace). X-Men 2 jsou především akční podívanou, čemuž odpovídá i hudební dynamika a dramatičnost, funkční zapojení silného ústředního motivu, který nechá v pravý čas připomenout komiksovou nadsázku a patos. Zároveň s tím je ale soundtrack neobyčejně konvenční, až starosvětský. Hudba je nasazena tak, aby korespondovala s děním v obraze, velmi konkrétně ilustrovala děj a v žádných ohledech nešla proti charakteru či významu scény. Ottmanův doprovod tak ocení zejména příznivci klasické filmové hudby, které nezajímá ani tak vztah obrazu a zvukové složky, ale spíše otázky kompoziční a struktura hudebního díla obecně. Precizní, byť poněkud předvídatelné dílo představuje špičku svého žánru. 

Hodnocení: 5/10
 
X-Men: Poslední vzdor

Autor: John Powell
Stopáž: 61:27

John Powell nezůstal ani přinejmenším pozadu a vybavil třetí pokračování hudbou, která je neméně monumentální a dramaticky rozvinutá. Skladatel si jen minimálně vypomáhá elektronikou či lacinými efekty a vsází na masivní orchestrální základ – především pak na dechovou sekci. Dominantou je vynikající ústřední motiv, který se bez výjimky a v řadě nápadných i velmi jemných variacích prolíná prakticky celým albem (Bathroom Titles, The Last Stand). Nechybí však ani další silné momenty, z nichž stojí za zmínku především skladba Dark Phoenix´s Tragedy – postupně gradující, úderná melodie je rozhodně nejdynamičtějším a nejintenzivnějším příspěvkem celého alba, resp. velmi přesným spojením obrazu a hudby ve filmu. Škoda jen první poloviny soundtracku, která je poněkud nevýrazná a v porovnání s druhou, podstatně dramatičtější a sevřenější částí, nutně snižuje výsledné hodnocení. Powellův hudební doprovod vychází z nejlepší tradice hrdinské hudby, aniž by zbytečně kopíroval své vzory či naopak nadbíhal vlně vysloveně módních postupů.  

Hodnocení: 8/10

X-Men Origins: Wolverine

Autor: Harry Gregson-Williams
Stopáž: 45:22

„Apendix“ filmové série je po hudební stránce patrně nejslabším dílem. Harry Gregson-Williams se výrazně odklonil od zavedeného stylu, který charakterizuje motivická a orchestrální okázalost, vsadil především na elektronický základ, avšak s minimem zajímavých melodií. Hned v úvodní skladbě (Logan Through Time) nelze přehlédnout ozvuky Království nebeského (dominantní perkuse a specifická práce se sbory), zbytek alba však nepřináší nic zapamatování hodného. Hudební doprovod je sice náležitě dramatický, věrně kopíruje dějové zvraty, byť i drobné změny v obraze, přesto se nelze ubránit dojmu jisté rutiny a nudy, která vystupuje do popředí takřka s každou skladbou či hudební frázi. Autor obratně střídá ryze orchestrální pasáže s elektronickými (Wade Goes To Work), proti nánosu mnohokrát slyšeného klišé však soundtrack ubránit nedokáže. Harry Gregson-Williams je zručný a v mnoha ohledech zajímavý skladatel, avšak častěji než je vhodné vsází na osvědčené postupy, jejichž výsledkem je ryzí mechaničnost a ztráta originality. Soundtrack k Wolverinovi je toho  pravým příkladem. 

Hodnocení: 4/10