Žánr fantasy potřebuje odvážné filmy jako sůl. Nejdřív je ale potřeba najít tu správnou látku, která dá studiu pocit, že na ní může trhnout balík. Pak by měla do hry vstoupit nějaká silná tvůrčí osobnost a do krve se rvát o svou vizi, aby po konci bojů mohlo přijít do kin něco, co konkurenci ukáže, že to jde i bez velkých kompromisů. Odkud se ale něco takového může vzít? Nestává se to každý den, ale jedna produkční odnož Foxů právě vybojovala práva na úspěšný román Incarceron, který by nám něco takového mohl splnit.

První díl rozjíždějící se knižní ságy od Catherine Fisher (druhý vyšel, další jsou zřejmě na cestě) vypráví o sedmnáctiletém Finnovi, který strávil celý svůj život ve zvláštním vězení nazvaném Incarceron, připomínajícím 17. století pod nadvládou počítačů. Krom cel jsou v něm i rozpadlá města a ve volné chvíli se můžete vydat na procházku do zdevastované divočiny, a Finna v něm drží to, že žije bez jakýchkoliv vzpomínek na svoje dětství. Do hlavy je mu navíc stále vtloukáno, že mimo Incarceron nic neexistuje a útěk z něj je tedy prakticky nemožný. Všechno se ale změní ve chvíli, kdy Finn najde podivný křišťálový klíč, díky kterému může komunikovat s Claudií. Nešťastná dívka, z níž se vyklube dcera ředitele věznice, mu totiž začne tvrdit, že život mimo Incarceron existuje. Ona si ho ale zrovna moc neužívá, protože je nucena k dohodnutému sňatku. Finn se proto rozhodne, že nastal čas, aby oba poznali chuť svobody, a začne plánovat malý výlet mimo svůj neoblíbený domov. To ale ještě neví, jak mocné místo chce vyzvat na souboj...

Nevzpomínám si, kdy jsem v péči velkého studia naposledy viděl tak zajímavou fantasy zápletku (nejblíž bylo asi Město Ember). Je až s podivem, že se někdo pokouší něco takového dostat na plátno, ale nebojte se. Zrada čeká hned za rohem. Foxové totiž šermují s tím, že z knihy hodlají vytřískat hypervýdělečné dobrodružství v potterovském duchu. A to se doufám nestane, protože Incarceron potřebuje svéhlavý tvůrčí tým, který jeho potenciál vyždíme na maximum, a v podstatě z něj udělá to, čeho se Warneři kdysi báli u brýlatého čaroděje. Ano, modlím se za druhou šanci pro Terryho Gilliama (dodnes ho mrzí, že nakonec netočil Kámen mudrců), který by s podobnou látkou určitě předvedl, že má pořád fantazie na rozdávání. Dystopická dětská fantasy v jeho režii by mohla být tím pravým oživením žánru, ve kterém se teď mele pořád to samé dokola (a to všechny kopie Twilightu teprve přijdou...).

V tuhle chvíli ale samozřejmě platí, že Foxové hledají někoho, kdo bude skákat, jak budou pískat, a natočí jim tedy něco "nezávadného", co se bude dobře prodávat. Kéž by mířili výš. Než ale přiletí jméno videoklipaře, který dostane životní šanci (anebo někdo zavolá ke Columbům domů...), hodlám věřit v zázrak a těšit se na Incarceron v naději, že to kravaťáci tentokrát zkusí trochu jinak. Třeba přes toho pána od Brazilu.