Pochvaly a pohlavky si získaly na frekvenci MovieZone FM docela slušnou popularitu, proto nastal čas oprášit jejich formát a vyrukovat s ním mezi písmenka. Systém zůstává stejný. Jednou za měsíc (či dva, či tři...) budeme rozdávat červené a černé puntíky, na vás bude s námi souhlasit nebo hlasitě protestovat. Takže... kdo nám padl do oka tentokrát?

Cival

Pochvala: Tomu Cruiseovi. Možná se občas chová jako magor, ale jeho (pseudo)comebacku dost fandím. Ne, nenadchl mě trailer na Knight & Day, u nás propagovaný pod dost bizarním názvem Zatím spolu, zatím živí. Potěšila mě rezolutnost, s jakou se Tom vrací k postavě Ethana Hunta. Bez velkých keců. Delší ticho rozčísla jedna zpráva, že čtverka Mission: Impossible přihučí už v květnu příštího roku – a i když není zatím znám režisér, zápletka nebo přihrávači, jistota producentského dohledu J. J. Abramse a fakt, že Cruise si zvládl pohlídat naprostou většinu svých blockbusterů, mě naplňuje optimismem. Studio sice mluví o rebootu, osobně ale tipuju spíš klasickou čtyřku s náběhem na „další trilogii“, jak je dnes v módě  Nevyšeptalá série zkrátka jede dál a nebyla okolo toho ani desetina keců, kolik je třeba okolo Supermana (osobně se pokusím prosadit zákaz psaní o muži s S na prsou, mojí ikonce ty nekonečné klepy a fámy nedělají dobře :-).

Pohlavek:
Ví se o mně, že nejsem kdovíjak zamilovaný do studia Pixar. Vždycky jsem ale oceňoval jejich originalitu ve smyslu „všichni jedou v sequelech, jenom my máme koule a riskujeme i s projekty, které se zdají být hodně ošemetné“. Pixarům se vyplatila sázka na němého WALL-Eho i na obstarožního dědulu ze Vzhůru do oblak, jako by ale otěže nad studiovou politikou definitivně převzaly Disneyho zákonitosti vydělávání peněz. Pokračování se avizovaly dlouho dopředu, měly ale jen prokládat nové a originálnní projekty. Realita zdá se býti trochu jiná. V červnu přijde Toy Story 3, za rok Auta 2 a teď se proslýchá, že definitivní zelenou dostaly i Příšerky s.r.o. (byť to oficiálně ještě nebylo potvrzeno), jež by měly dostat přímé pokračování už v roce 2012! A dlouho plánovaný pixarovský projekt jménem newt kvůli tomu má být zase odsunut... protože pokračování známých značek mají přednost. Sledujeme další fázi smutného přerodu Pixaru v tuctovou fabriku, nebo jen snahu jistit si v ekonomicky nejisté době záda? Kdo ví. Sequelitida každopádně škodí vždy a všude.
 

imf

Pochvala: Chtěl bych pochválit Českou televizi za olympiádu v HD, ale stčko už to minule udělal preventivně a ti holomci navíc oznámili, že fotbal v HD nebude. Takže jinudy. Pochvala pro Vina Diesela a Davida Twohyho za trpělivost, která se vyplatila. Řeč je samozřejmě o třetím Riddickovi. Zatímco Twohy to moc nepitval (neměl moc příležitostí), Diesel v každém rozhovoru a na každé tiskovce zmínil, že Riddick se připravuje. Ať to byl kojenecký rodinný epos Ochránce, nešťastný Babylon A. D. nebo obyčejný rozhovor o životosprávě, Riddick si vždycky našel cestičku. A nás to bavilo, protože se jednalo o takový dieselovský folklór. O to víc pak člověka dojme, když se to těm klukům povede. Z honorářů za páté Rychle a zběsile se konečně Riddick budí k životu. Víme, že ho nepotřebujeme, možná tušíme, že ho nechceme vidět, ale přesto člověku skoro vyhrknou slzy. Podobnou zarputilost v přelétavém Hollywoodu často nevidíme. Zmínit můžeme snad Joe Johnstona, který už devět let věří, že natočí další Jurský park a častuje tím novináře vždy a všude, naposledy na tiskovce Vlkodlaka. Nevěříte mu? Až dotočí Kapitána Ameriku, bude si pravděpodobně moci vybírat víc než před šesti lety po natočení Ohnivého oceánu (Hidalgo). Takže bacha na něj a na všechny doufající kluky z Hollywoodu. Ale větší bacha na ty, co jenom plácají. Nebo si snad někdo ještě myslí, že se dočkáme speciální DVD/Blu-ray verze Kill Bill s podtitulkem The Whole Bloody Affair? To už spíš Tarantino natočí za tři roky tu trojku.

Pohlavek: Pro Stevena Seagala, který se snad nadobro stěhuje do televize. Jeho show Lawman, ve které běhá po ulicích s policajty a mlátí drobné zlodějíčky, má na kabelovce takový úspěch, že už je odklepnuta druhá sezóna. Co je na tom nejsmutnější? Celá věc je snímaná ručními HD kamerami, případně kamerou z vrtulníku a akční scény spočívají v tom, že Seagal a další tucet lidí někam běží, načež povalí (všichni) na zem čtyřicetikilového teenagera a řvou "UKLIDNI SE!", zatímco mu do zad pouštějí šest tisíc voltů a Seagalovo koleno mu tlačí na rozkrok. Jenže... to všechno vypadá zábavnější, svižněji a mnohem lépe než celovečerní seagalovky. Navíc jsou tam normální lidi, což znamená, že i herecké výkony hodně stouply. Prostě se na to dá koukat, je to jako COPS, jen s tlustým chlápkem, co je vám povědomý. A to je špatně, protože se tomu směju míň než těm hovadinám z Bukureště, kterých teď Seagal bude zákonitě natáčet míň. Známky hubnutí? Moc ne... ale Přepadení 3 je pořád ve hře (viz pochvaly).

KarelR

Pochvala: Chválit dnes budu skorobratrské režisérské duo Jason Reitman - Edgar Wright. Ne že by byli nějak v přízni nebo chystali společný film, ale tihle dva kamarádi, kteří jsou si tak podobní, že si je lidé často pletou, konečně dosahují vrcholů svojí tvorby. Velice osobití filmaři, kteří svými malými filmy vždycky dokázali naplno uspokojit danou cílovku (Reitman má milovníky dialogově vytříbených indie, Wright zas akci žeroucí geeky), letos trefují do černého ve velkém stylu. Lítám v tom dokazuje, že lze natočit mainstreamový film s nezávisláckým feelingem tak, aby krásně fungoval a měl i napotřetí co nabídnout, a napjatě očekávaný Scott Pilgrim vs. the World zatím putuje po testovacích projekcích s obrovským úspěchem. V reakcích létá jedno awesome za druhým, prý nás rozhodně čeká nejgeekovštější film všech dob, a až v létě Pilgrim nastoupí proti Expendables, budou se v Americe určitě pořádat záviděníhodné double features. Tahle dvojka je zkrátka na koni a já doufám, že jí z něj jen tak něco nesrazí.

Pohlavek: Záhlavec uděluji Palace Cinemas za menší fiasko s promítáním brzy-oscarovky Smrt čeká všude. Snaha Palace Pictures, dostat film před udílením plešounů na velké plátno, kde si člověk válečné drama o pyrotechnicích užije přeci jen nejlíp, se mi od začátku líbila. Proto jsem se hned ve čtvrtek vydal na první promítání, které ve Slováči bylo, aby mě čekalo celkem nemilé překvapení. Z velké části za to asi může smůla, ale očividně nepřekontrolovaný disk se začal někde ve dvou třetinách filmu trhat, aby ze zhruba dvaceti minut filmu učinil menší divácké peklo. Člověk tak začne uvažovat o tom, že by byl mnohem radši, kdyby ho v sále čekala stará dobrá 35 mm kopie (pořídit je tolik měsíců po americké premiéře by určitě nebyl zásadní problém), a hned má o něco menší důvěru v blbnutí s novými technologiemi. Snad tedy zlobivé blůčko putovalo do koše a už se nic takového nepřihodí.

Mr. Hlad

Pochvala: Pochvalu dostává Jan Hřebejk za úspěch v Berlíně. Kawasakiho růže se mu povedla a po delší době to vypadá, že český film o sobě zase dává malinko vědět. Na Oscary to sice Protektor nedotáhl a na Pouta se nechodí tak, jak by si film zasloužil, ale dovézt si domů dvě ceny z jednoho z nejvýznamnějších filmových festivalů na světě je pro Hřebejka, jeho kolegy a koneckonců i pro celý český film docela dobrá vizitka. Jan Hřebejk ukázal, že nezapomněl jak točit filmy pro evropského a světového diváka a snad toho využije. Byla by obrovská škoda, kdyby se s kolegy vzájemně poplácali po ramenech a pak šli natáčet další hořkou komedii, jež nebude díky svému tématu nikoho na západ od Aše zajímat.

Pohlavek: Štulec putuje ke člověku, jenž měl za úkol vybrat český (nebo obecně východoevropský) plakát k Vlkodlakovi. Dávno bylo jasné, že tahle předražená předělávka hororové klasiky nebude komerčně nějak extrémně zářit, ovšem zaplnit pražské metro plakáty, které připomínají úplně jiný film, v němž krom vlkodlaků narazíme i na upíry a dívky s pohledem plaché laně, se mi nezdá jako nejšťastnější nápad. Zvlášť, když Benicio Del Toro ve filmu trhá lidem na potkání hlavy. Těžko říct, jestli u Bontonů neměli na výběr, nebo záměrně zvolili ten nejhnusnější plakát, jenž navíc připomíná až podezřele moc Stmívání. Každopádně jako lákadlo na horor nefunguje ani trochu a ta nenáhodná podobnost je až otravná.

st39.6

Pochvala: Warnerům, že se konečně rozhoupali a rozhodli se dát ještě jednu šanci Supermanovi. Je to celkem čerstvá novinka (a momentálně se mluví dokonce o tom, že by mohl režírovat Nolanův bratr Jonah), ale někudy to nadšení vyventilovat musím. Superman je hned po Dušínovi moje nejoblíbenější comicsová postava a Singerův poslední film s ním zbožňuju. Od Goyera (možná) s Nolanem čekám jedno: že konečně se synem Kryptonu načnou nějakou akci. Ta postava má potenciál pro jeden z nejlepších akčních filmů vůbec a nikdo toho zatím nevyužil. Počátky Supermana známe, teď, prosím, trochu řezničiny. A klidně si z něj udělejte temnější postavu. A víte co? Tentokrát jsem ochotný obětovat i dobrý příběh. Hlavně ať se to všechno seřeže do kuličky!

Pohlavek: Slyšeli jste někdy o kolekci Criterion? Vášniví sběratelé DVD a čerstvě i Blu-raye asi ano, ostatním to ale zřejmě moc neříká. Criterion je společnost, která na DVD a BD vydává filmové (doslova) skvosty, jejichž kopií se nikde jinde pravděpodobně nedohrabete. Hoši z Criterionu je shánějí v archivech po celém světě, složitě je restaurují, a pak vydávají na discích až po uši nařachaných bonusy. Na přepisech navíc často spolupracují přímo režiséři nebo kameramani konkrétních filmů, audiokomentáře (ty mimochodem Criterion představil jako první) namlouvají slavní kritici a důležité persóny světové kinematografie... pro filmové labužníky zkrátka láska na první pohled. Jenže ze stovek vydaných titulů jich teď pár ubude, Criterionu totiž propadnou práva a převezmou je společnosti jako LionsGate nebo Studio Canal. Co to znamená? Že se ke kopiím těchto filmů už buďto nikdy nedostaneme, nebo vyjdou na DVD prostém bonusů a kvalitní prezentace. Posílám facánka všem studiím, kterých se to týká. Za propad práv samozřejmě nemůžou, nikdo jim ale nebrání v tom, aby je Criterionu obratem nevrátila za nějaký směšný peníz. Jedná se o tituly, které mají k mainstreamu daleko, takže z jejich prodeje stejně výdělky nebudou, proč je tedy nevrátít tam, kam patří, resp. kde je o ně dobře postaráno?