Posledních 7 let platilo, že pokus jste chtěli, aby váš film v Americe vydělal nad 100 milionů dolarů, stačilo do něj obsadit Willa Smithe. Herecká superstar ale svoji neskutečnou osmidílnou sérii ukončila Sedmi životy (film celosvětově i přesto vydělal 168 milionů) a od té doby koumá, co dál. A protože nikoho zatím nenapadlo sehnat 20 027 000 dolarů a natočit se Smithem hypervýdělečnou reimaginaci Clerks 40+ (Martin Lawrence jako Dante?), jeho agentovi nezbývá, než mu před nosem zas a znova mávat tučnými nabídkami na třetí Muže v černém, třetí Mizery a druhého Hancocka.

Ti chytřejší ale dobře vědí, že Smith v posledních letech přesedlal na nový cíl. Touží po Oscarovi, kterého nevymáčkl z žádné ze svých dvou dosavadních nominací (Ali, Štěstí na dosah), a to by v tom byl čert, aby si ho nevydupal napotřetí. Sáhl proto po látce, s níž nelze šlápnout vedle - po Růžích pro Algernon. Povídka (a následně román) Daniela Keyese, vyprávějící o muži, kterému se po experimentální operaci zvedne IQ z 68 na 185 a on musí řešit problémy s tím spojené, se dočkala filmového zpracování již několikrát. Smithovi ale zřejmě nejvíc imponuje Charly z roku 1968, za kterého si Cliff Robertson (Spideyho strýček Ben) odnesl pozlaceného plešouna.

Smith si v remaku (nebo s čím se u Sony nakonec vytasí) nejen hodlá zahrát hlavní roli, ale zároveň ho bude i produkovat. Otázkou však zůstává, kdy se k němu dostane. Krom zmíněných sequelových ždímaček krouží okolo víc než dvou desítek dalších projektů a většina z nich je mnohem žhavějším zbožím než stopadesátá story o osamělém géniovi, šitá na míru Akademii. Čerstvé uzemnění Spielbergova remaku Oldboye mu sice dělá v kalendáři dost místa, moc bych se ale divil, kdyby ho někdo před třetím oscarovým pokusem nedonutil vzít do ruky bouchačku a postřílet nějaký ten šmejd z vesmíru, Miami nebo odjinud. A upřímně bychom za to byli vděční, áčkových akčňáků není v téhle pochybné době nikdy dost.