Harry Potter a Princ dvojí krve

Autor: Nicholas Hooper
Stopáž: 62:38
K nepřeslechnutí: Wizard Wheezes, Harry and Hermione, Of Love & War

 

 

Čtyři díly přinášel Potter jednoduchý recept ve stylu "víc důvěrně známého". John Williams vždycky oprášil staré motivy, přidal jeden-dva nové a celé to zamíchal do povědomých instrumentací, ale vždy s neomylností největšího veterána filmové hudby. Patrick Doyle ho ve čtyřce úspěšně napodobil, takže změnu šlo postřehnout jen díky úbytku starwarsáckých trubek. S Nicholasem Hooperem se do světa potterovské hudby vloudil nový element - roztěkanost. A i když nové přístupy a experimentování jsou v soundtrackových krajinách vítanými přísadami, nesmí se to s nimi přehánět.

Soundtrack k Princi dvojí krve je solidní a snaživé řemeslo. Dokonce možná až moc snaživé. Hooper míchá žánry i motivy jako na běžícím páse, takže jsou tracky každá ves, jiný pes. Potemnělé skladby, sestávající víceméně z ozvěn a táhlých smyčců, které nabírají na intenzitě, ale vždycky pohasnou, místo aby se rozzářily (Snape and the Unbreakable Vow), kýčovité brnkání na kytaru jak u táboráku (Harry and Hermione) a jazzově rozlítané melodie, které byste čekali spíš v pařížské kavárně (Wizard Wheezes). Hooper je silný v optimistických, až zpěvných motivech, kde dokáže vybudit posluchače i na krátké stopáži (většina skladeb má kolem dvou, tří minut), ale mohutné orchestrálky, ve kterých jde Harrymu o krk nemají dostatečnou váhu. K čertu s vlezlým klavírem, když se Hooper bojí šlápnout muzikantům na krk a vyloudit emoce. Ve filmu se jeho nenápadný styl protrhne jen v Journey to the Cave nebo Of Love & War, ale jinak platí, že šestý Potter je jen taková nenápadná kulisa ke čtení. Nemá duši, nemá "ksicht", ale sem tam se opře o dědictví po předcích (hlavní potterovský motiv násilně vložený do motivu Ginny), . občas si vzpomene, že orchestr má víc než jednoho houslistu, ale stejně často prostě všechno shodí ze stolu a recykluje už tak dost recyklovaný kýč. Viz keltské motivy u pohřbu Aragoga (Farewell to Aragog).

Výsledkem je chaos, bohudík i bohužel docela poslouchatelný, když se rozkrájí na malé, samostatné kousíčky. Přesto mi připadá, že je snad i dobře, že Hooper sedmičku skládat nebude. Musel by si totiž pořídit něco mezi nohy (a nemyslím tím nutně cello). Epický závěr série plný rozevlátého optimismu, na úkor fláknutých temně hučících zbytků orchestru v osudovějších částech, by zřejmě fanoušky poslal rovnou do penálu. Nezbývá než doufat, že navrátivší se Williams tenhle vykolejený hudební expres vrátí na správnou kolej. 

Hodnocení: 6/10

Seznam skladeb:

1. Opening (2:54)
2. In Noctem (2:00)
3. The Story Begins (2:05)
4. Ginny (1:30)
5. Snape & the Unbreakable Vow (2:50)
6. Wizard Wheezes (1:42)
7. Dumbledore's Speech (1:31)
8. Living Death (1:55)
9. Into the Pensieve (1:45)
10. The Book (1:44)
11. Ron's Victory (1:44)
12. Harry & Hermione (2:52)
13. School! (1:05)
14. Malfoy's Mission (2:53)
15. The Slug Party (2:11)
16. Into the Rushes (2:33)
17. Farewell Aragog (2:08)
18. Dumbledore's Foreboding (1:18)
19. Of Love & War (1:17)
20. When Ginny Kissed Harry (2:38)
21. Slughorn's Confession (3:33)
22. Journey to the Cave (3:08)
23. The Drink of Despair (2:44)
24. Inferi in the Firestorm (1:53)
25. The Killing of Dumbledore (3:34)
26. Dumbledore's Farewell (2:22)
27. The Friends (2:00)
28. The Weasley Stomp (2:51)

G.I. Joe

Autor: Alan Silvestri
Stopáž: 71:42
K nepřeslechnutí: General Hawk, End Credits... hmm... asi tak no.

 

 

Soundtracková obdoba Transformerů? Nebo dokonce Skály? Silvestri by si to možná přál, producenti možná ještě mnohem víc, ale z Joe kouká jenom narychlo upečený klon, jehož synťákové bubnování do uší bolí už po třiceti minutách. Což může být pro někoho problém, tenhle soundtrack má totiž dost přes hodinu.

Není sporu o tom, že producenti (a Hasbro) hnali celý koncept do "Transformers na druhou", čemuž se musela přizpůsobit i hudební složka. Silvestri si sice neodpustil své predátoří sekvence v pomalejších skladbách (na albu je několik tracků se stopáží přes sedm minut), ale jinak je to od prvního poslechu jasný Zimmer remix, včetně neuvěřitelně klišovité flashbackové dobovky hned na úvod (Clan McCullen). Schválně kolikrát jste něco takového slyšeli. Mám pocit, že se dostanete i na třícifernou hodnotu, podobně jako u vynuceně futuristické MARS Industries (synťáky útočí, kryjte se!). V delších celcích naštěstí Silvestri vyrobí poslouchatelnou omáčku, i když do kvalit Mumie se vrací (hudebních!) toho chybí dost a vlastně jde jen o takové to urychlené mlácení do všech čudlíků ve studiu. Jako podklad k akčním scénám ideální, jako hodinový poslech ubíjející, i když i elektronika občas potěší (kratičký Hawkův motiv je super).

Nejdelším a nejpestřejším trackem celého alba je The JOE's Mobilize. Mám sice pocit, že mnozí z vás vypnou soundtrack dávno před tím, než se k němu propracují, ale právě tady je Silvestri ve formě a maximálně rozehraný, jakkoliv kombinuje mnohokrát slyšené (z vlastních i cizích šuplíků). Je to povrchní, je to zábavné a dobře se při tom píše, uklízí a... nicméně na samostatný poslech by to jakákoliv zimmerovka roztrhala na kusy, ve chvíli, kdy by přišlo na měření v oblasti originality. A to je velmi špatná vizitka. Pusťte si End Credits, tu mám nejradši, a není to jen proto, že je poslední. :)

Hodnocení: 5/10

Seznam skladeb:

1. Clan McCullen (3:07)
2. MARS Industries (1:42)
3. Delivering the Warheads (7:24)
4. General Hawk (1:36)
5. It Had to be NATO's Fault! (1:40)
6. King Cobra (2:58)
7. What Happened to Her? (1:16)
8. I Promise (2:07)
9. The Pit Battle (7:24)
10. They Intend to Use Them (1:06)
11. Snake Eyes (2:23)
12. I Have a Target in Mind (2:23)
13. The JOE's Mobilize (8:24)
14. Northern Route (6:10)
15. Who Are You? (3:36)
16. Deploy the Sharks (7:32)
17. Final Battle (0:54)
18. Just About Close Enough (3:57)
19. The Rise Of Cobra (1:52)
20. I'm Not Giving Up on You (1:49)
21. End Credits (2:21)