Letní šílenství začíná a klíč k němu drží v ruce Iron Man. Protože je přes všechny výtky prototypem letního popcornu, rozhodli jsme se mu věnovat speciál. V následujících dnech se dozvíte první i poslední o jeho comicsovém původu, řekneme si i něco o tom, jak se Hollywood chová ke comicsům jako takovým a představíme si i pár drsňáků, co mají tu moc srážet na kolena celé armády. Ale pěkně popořadě, nejdřív necháme promluvit režiséra Jona Favreaua. Sympatický čtyřicátník z New Yorku se dost často objevuje před kamerou ve vedlejších roličkách manažerů, asistentů a bodyguardů (v Iron Manovi si střihnul roli osobního strážce hlavního hrdiny Tonyho Starka), věnuje se však i režii a po Vánočním skřítkovi s Willem Ferrellem a trikově nabité Zathuře konečně dostal šanci ulovit si svůj první áčkový hit. Iron Man je s rozpočtem kolem 190 milionů dolarů blockbusterem se vším všudy a Marvel na něj sází všechny svoje karty. Mluvit o trefě do černého je zatím předčasné, ale ještě než vyrazíte do kina, možná vás bude zajímat něco ze zákulisí. Přinášíme to nejlepší z tiskovek a rozhovorů.

Docela by nás zajímalo, jak je to s reálným prostředím v Iron Manovi. Zatímco comicsy od DC Comics mají vždy svůj vlastní mikrovesmír (Metropolis, Gotham), hrdinové Marvelu většinou operují v existujících městech (hlavně New York). Iron Man vznikal za přispění americké armády a část filmu se odehrává v Afgánistánu. Co nám k tomu povíte?

Marvel vždy své comicsy zasazoval do existujícího světa. Sám jsem vyrůstal v New Yorku, v místech, kde se odehrával Spider-Man, to samo o sobě mě k tomu comicsu hodně přitahovalo. Hrdinové Marvelu tak byli realističtější, zatímco v Gothamu a Metropolis bylo všechno tak trochu stylizované a kašírované. Stačí se podívat i zpátky do historie na Kapitána Ameriku, který bojuje proti nacistům a dokonce i proti samotnému Hitlerovi. Iron Man si hodně tyká se studenou válkou. Řada z nás v tom období vyrůstala a comicsy to samozřejmě reflektovaly. Lidé měli strach a Iron Man byl jedním z hrdinů, který na ně mohl dohlížet, ať už šlo o násilí v ulicích New Yorku nebo sovětskou hrozbu.

Existuje podobná atmosféra i dnes a pokud ne, jak ji vytvořit? Je těžké najít tu správnou hranici, kdy všechno působí realisticky, ale zároveň to není příliš obyčejné, aby vám to umožnilo uniknout od každodenních starostí do světa, který je dostatečně atraktivní. Hodně jsem se inspiroval záběry ze zpráv a přesunul jsem film z New Yorku, kde se odehrává až příliš comicsových filmů, do Kalifornie. Původní comics se odehrává ve Vietnamu, kde Tonyho zajmou, já jsem použil Afgánistán (chvíli byl ve hře Perský záliv). Už použití Vietnamu, tehdy v šedesátých letech, bylo dost odvážné, proto jsem chtěl zachovat aktuální atmosféru a nevyhýbat se vědomí toho, že Amerika je ve válečném konfliktu. V comicsu je tato linie také, proto ji nevnímám jako nemístné politikaření. Navíc Iron Man tu není jako "snadné řešení nesnadné situace", má představovat hrdinu, který je vybaven pro to, aby se vypořádal s výzvami dnešního světa. Jako odpověď na obavy, které každý den sužuje mnohé z nás. Nepředstavuje všemocnou pěst armády, ale ani osamělého střelce. Je tu jako prostředek k tomu, aby zlo bylo potrestáno a nevinní byli zbaveni bezprostřední hrozby bez následků, které s sebou přináší přítomnost armády. Je to trochu idealistické, jako kdybyste vzali speciální jednotku a dohnali její účel do extrému a maximální efektivity.

Snaha o zachování reality je patrná i při upgradeování jednotlivých obleků. Původní verze z comicsu by se asi v jednom člověku stavěla těžko, ve filmu je však vývoj a stavba brnění podána mnohem věrohodněji.

Hodně jsme se snažili přiblížit divákům vývoj do detailů, aby to působilo věrohodněji. Dokonce jsem měl nad dveřmi kanceláře velký nápis "Hlavně věrohodně", takže každý kdo přišel na poradu hned věděl, která bije. Proto první oblek vypadá tak ošuntěle, přesně jako kdybyste ho postavili ze součástek na vrakovišti. Muselo být jasné, že Tony v zajetí improvizoval. Druhá verze už se mnohem víc podobá naleštěnému prototypu, trochu jako letadla z filmu Letec (Martin Scorsese). Snad jsme příliš nespěchali a ve filmu je vývoj uvěřitelný, takže vás nic neruší, když sledujete rozkvět technologie od úvodního modelu až po ten finální.

Právě jste zmínil Howarda Hughese (Letec). Už dříve se mluvilo o jeho podobnosti s Tonym Starkem. Myslíte si, že Hughes skutečně Stana Lee ovlivnil, když Iron Mana vymýšlel?

Určitě. Sám Lee to v rozhovorech potvrdil. Chtěl propůjčit Tonymu podobnou image. Hughes byl svobodný mládenec a bohém, velmi výrazná společenská postava. Génius, který přerostl dobu... navrhoval letadla, ale sám je i testoval. Chtěl jsem tam mít tu nepolapitelnost a auru, možná i trochu té duševní nevyrovnanosti, která je s Hughesem spojená. Tony Stark je přesně ten typ génia, který o sobě ví, že je výjimečný a nebojí se toho využít ve svůj prospěch. Image milionářského playboye, který operuje v mnoha sférách, pro nás byla důležitá. Proto jsme při vymýšlení Tonyho profilu raději přesunuli film do Los Angeles, protože se tam snáz vytváří ta atmosféra cesty za vlastním snem, ona touha letět výš, utíkat rychleji a plnit své sny. A Kalifornie navíc znovu odkazuje k Hughesovi.

Existuje Starkova hi-tech vila nebo jste si jí museli postavit?

Je to takový vtípek. V Malibu je místo jménem Poin Dume, což je vyhlášený národní park, který obyvatelé Los Angeles moc dobře znají. Je to vyhlídka a nikdo tam nesmí nic postavit. My jsme tak Starkův dům trochu drze vložili v postprodukci. Je to počítačový model.

Herci se hodně zmiňovali o tom, že většina dialogů je improvizovaná. U filmu s podobným rozpočtem se tomu až nechce věřit. Přeci jenom je to první film v samostatné produkci Marvelu, je celkem překvapivé, že některé z nápadů se rodí až na place. U velkých produkcí to není zvykem. Došlo k tomu až v průběhu natáčení nebo jste s tím počítali předem?

Ono se to málo ví, ale comicsové filmy ve skutečnosti nemívají pevně daný scénář. Ve skutečnosti je to věc, které se na place věnuje minimální pozornost. Většinou honíte termíny a snažíte se, aby to všechno klapnulo. Musí se stihnout termín, musí sedět všechno po trikové stránce, aby vám to pak v ILM nehodili na hlavu a do toho všeho musí scenáristé přepisovat a upravovat, aby to všechno dobře dopadlo. Původní scénář je tak spíš výchozím bodem, který se nutně musí přesouvat podle okolností. Hodně také změní storyboardy a možnosti, jimiž v aktuální chvíli disponujete. Občas máte předem nacvičenou scénu, která je vypiplaná do posledního detailu, jindy se něco přepíše pouhých čtyřiadvacet hodin před natáčením a občas se taky stane, že jdete na konci dne domů, abyste přes noc připsal dialog nebo záběr, který ráno musíte natočit.

Mezi záběry jsme si s Robertem vždycky sedli a vyměnili si názory, pak většinou stačily dva, tři pokusy, ve kterých Robert zkusil různé varianty a shodli jsme se na tom, jakým směrem se vydat. Např. dialogy mezi ním a Gwyneth se točily na dvě kamery (A-B). Oba zkoušeli různé nápady, dokud jsme scéně nedali potřebný tvar. Ve výsledku to snad filmu dá trochu přirozenější tvář, kterou možná u podobně velké produkce ani nečekáte.


V Marvelu opravdu nebyli ani trochu na jehlách z toho, jak podobná taktika bude fungovat?

Producenti byli na place hodně často, ale postupem času mi začali důvěřovat, hlavně co se týče dialogů a trochu odlehčeného tónu celého snímku. Měl jsem hodně volnosti, protože oni kladli důraz především na celkové vyznění a úroveň akčních scén. Takže se točilo podle scénáře (jeho kostry) a různě se odbočovalo a improvizovalo. Kdykoliv došlo k závažnějším změnám, museli to u Marvelu schválit, ale rozhodně nebyla nouze o překvapení, proto často říkám, že Iron Man je nejdražší nezávislák všech dob. Žádné handrkování se studiem, vždy jste se dohodli přímo s člověkem, který byl na place a viděl vás při práci.

Před dvěma lety jste si v rozhovorech hodně věřil. Co se nakonec ukázalo být největší překážkou na cestě k dokončení Iron Mana? Neměl jste starosti s trikovou postprodukcí nebo něčím podobným?

Ne, šlo to jako po másle. Od začátku jsem věděl, že nejtěžší bude přesvědčit producenty, aby mi dovolili obsadit Roberta do hlavní role. Pak už jsem věděl, že mám v kapse kvalitní biják. Hned se mi dýchalo snáz.

Poté co jste loni na Comic Conu v San Diegu ukázali první záběry z filmu, hned po úvodním proslovu Roberta, vypadalo to, že máte všechny v hrsti. Vážně bylo přesvědčování studia tak náročné?

Museli jsme to promo natočit, protože jinak bych asi zástupce Marvelu nepřemluvil. Vážně se Roberta v hlavní roli báli a zprvu mi jeho obsazení rovnou zakázali. Bylo to pro ně moc riskantní. Chtěli někoho mladšího a pokud možno s klidnější mediální historií. Já oponoval tím, že to bude jako obsazení Johnnyho Deppa v Pirátech z Karibiku. Ten film to zviditelní a konečně se o něm přestane mluvit jako o béčkovém Spider-Manovi. Byl to urputný boj, někteří byli proti, jiní zase pro, ale výsledkem byl spíš palec dolů. Takže jsme natočili ten screentest a pak... pak už se nikdo neodvážil říct byť slůvko proti. O Robertovi od začátku do konce natáčení už nikdo nepochyboval.


Nebude těžké se teď vracet k menším filmům? Po takovém filmu přeci jenom musíte být pořádně rozjetý...

No rozhodně bude legrace po téhle zkušenosti zkusit něco menšího. Ostatně právě jsem dokončil romantickou komedii Four Christmases s Vincem Vaughnem a Reese Witherspoon. Záleží na tom, jestli bude mít Iron Man úspěch nebo ne. Pravděpodobně se teď vrhnu na něco menšího, projekt, který bych měl hotový za dva měsíce sakumprásk, abych se pak třeba mohl věnovat dalšímu Iron Manovi. V případě takových filmů je všechno o termínech. Stihnete to do léta 2010? Nebo 2011? Jestli máte čas, jdem do toho. Možná to bude zase květen, možná ne, všechno záleží na okolnostech.

Takže trochu počítáte s tím, že v sobotu vám bude zvonit telefon: "Jone, začni dělat na dvojce"?

Docela v to doufám. Moc rád bych pokračoval, protože mám pocit, že konečně vím, co dělám.

Přípravu a všechnu tu špinavou práci máte ostatně hotovou, že?

A taky máme kompletní herecký tým, takže ano... ta dřina je za námi, teď už je to jen o tom, abychom měli znovu o čem vyprávět. Minimálně postava Terrence Howarda nabízí spoustu možností (odkaz na War Machine je ve filmu), pak je tu společenstvo Deseti prstenů (odkaz na Mandarina) a dokonce i moje postava, bodyguard Happy Hogan, by se v budoucnu mohla dočkat většího prostoru.

Zdroj: Super Hero Hype