Tak děti, máme tu nové jméno k zapamatování. Slade, David Slade. Ta písmenka si dobře zafixujte do paměti. Za pár let budou označovat ty nejzářnější áčkové popcorny. Samozřejmě, na tohle tvrzení nebylo potřeba čekat až do premiéry hororu 30 dní dlouhá noc. Už z psychologického thrilleru V pasti, který se odehrával všehovšudy ve dvou interiérech, a přesto působil efektněji a akčněji než polovina comicsových adaptací dohromady, bylo zřejmé, že tohohle pána čeká velká budoucnost. Na MZ jsme jej zařadili mezi nadějné klipaře nové generace, kterým nepokrytě fandíme a kterým už pár měsíců předjímáme velikánskou budoucnost (ano, patří sem Berg, Kramer, Carnahan či Lawrence). Sladeova první produkce byla víceméně nezávislá, přesto jeho kariéra letí vzhůru rychleji než u leckterého kolegy. Prvním výrazným krokem k vysokorozpočtovým produkcím se stala comicsová adaptace 30 dní dlouhá noc. V recenzi ji pochválím až zítra, už dnes jí ale můžu blahopřát za jednoznačné ovládnutí komerčního TOP 10.

Slade pořídil comicsovou řežbu za skromňoučkých 30 milionů, vtiskl jí ovšem fasádu dvojnásobně dražší podívané, v níž se akce snoubí s atmosférou. Na to diváci slyšeli a hned o prvním víkendu producentům (mj. Samu Raimimu) vrátili do kasičky solidních 16 milionů. Pro inferno bez velké propagace, navíc s poctivě vyrubaným eRkovým ratingem, je to slušné číslo, jež zajišťuje Sladeovi do filmografie první větší hit. A i Josh Hartnett se může tetelit blahem, protože právě takovouhle roli (úspěšnou i stylovou) potřeboval jako pověstnou sůl. Slade s Hartnettem navíc odstavili z první pozice Perryho romantiku Why Did I Get Married, jíž nestačilo na první pozici ani dvanáct milionů. Už jenom za to si zaslouží náš dík. Na třetí místo spadl Rockův veselý The Game Plan, jenž má na kontě už málem 70 milionů, a na čtvrté pozici setrvává Michael Clayton od Tonyho Gilroye. Přestože na jeho účet připlulo prozatím 21 milionů dolarů, už teď jej můžeme hodnotit (i s ohledem na mizerné traielry) jako velmi příjemné překvápko podzimu. Clayton sbírá dolary pozvolna, jenže právě díky tomu zvládá těžit z extatických recenzí zámořských publicistů.

Fór je v tom, že ještě lepší recenze střádá Ben Affleck za svůj režijní debut Gone Baby Gone (!). Jeho kriminálka se z podvyživené chudinky vyloupla v horkého oscarového kandidáta (!!), jemuž cestu prošlapala už Eastwoodova Tajemná řeka (napsal jí stejný literát, Dennis Lehane). Psychologické drama Gone Baby Gone ovšem čerpá z talentu mnohem méně proslulých herců (kdo by sakra chodil na Caseyho Afflecka?) a z režijního vedení chlapíka, jehož půlka světa neprávem pasovala do pozice mameluka. Inu, souložení s Jennifer Lopez na pověsti někdy nepřidá ... Affleckovi to ale může být šumák, protože Gone Baby Gone razantně resuscitovalo jeho kariéru. Na hyperpochvalných recenzích se vynesl až na páté místo, kde čekalo pěkných šest milionů dolarů. Na 1700 kin to není vůbec špatný výsledek, jak dokládá třebahned šestá sportovní parodie The Comebacks. Ta měla k dispozicí 2800 kin i divácky mnohem vděčnější žánr, utržila však o dvě stě tisíc dolarů míň (nemusím snad dodávat, že The Comebacks se pohybují na zcela opačné straně kritického barometru – na Rottenech mají hezkých 7% kladných recenzí – a že možná avizují konec vlny ultradementních, leč ultravýdělečných parodií).

Na sedmém místě zakotvila při standardním propadu o 50% gangsterka We Own the Night. Nemusí jí to nicméně vadit, protože jedenadvaceti milionům z rozpočtu se podaří alespoň vyrovnat hned o příštím víkendu. Na osmé pozici se připomíná opětovně uvedená Noční můra před Vánoci s 5,4 miliony. Ta pravá noční můra však čeká až na devátém placu, z kterého startuje (nebo spíš odumírá) ambiciózní drama Odvlečen. Recenzenti z něj nejásají, diváky na ně nepřitáhlo ani souhvězdí se jmény Gyllenhaal, Streep, Arkin, Sarsgaard a Witherspoon. Odvlečen měl být oscarovou sázkou na jistotu, nakonec na něj budou vzpomínat asi jen v New Line Cinema, a to za zvuků nejtesknější možné hudby. Je poněkud děsivou ironií, že právě režisér Odvlečeného, Gavin Hood, uvede v květnu přespříštího roku celovečerního Wolverinea. Osobně bych navrhoval urychlenou výměnu třebas právě za Davida Sladea, jehož je na připravovanou adaptaci Gaimanova Nikdykde možná trochu škoda.

Pro úplnost dodávám, že na 15. místě se smráká nad hollywoodskou kariérou výtečné dánské režisérky Susanny Bier, jejíž Spálené vzpomínky možná sbírají pochvaly, otvírák za milion a půl je však i pro její relativně levný pokus hanebným výsledkem. V Hollywodu, jak známo, nikoho nezajímají zásluhy nebo kvality předchozích, natož evropských produkcí. Interesuje je pouze výdělek posledního filmu. Na základě toho by měla být zručná Susanna okamžitě deportována zpět do Dánska. Bohužel. Za týden se podobnému osudu pokusí vyhnout pozvolna nasazovaná meditace Wese Andersona The Darjeeling Limited, Carellova hřejivá komedie Dan in Real Life a čtvrtý díl Saw (uvedený pro sichr do víc jak tří tisícovek kin). Myslel jsem si, že na „pilku“ už diváci zanevřou, při nulové konkurenci si ale tak jistý nejsem.

Kompletní žebříček najdete tady.