Vnitroredakční půtky zase jednou prosvítají na povrch. Po zhlédnutí ambiciózního dramatu Cherry a do_Odově nadšené recenzi jsem se odmítl smířit s tím, aby to bratrům Russoovým prošlo tak snadno. Probouzím tedy svého vnitřního Scorseseho a hodlám si zaláteřit nad neumětelstvím režijního dua, které sice posunulo komiksové filmy do nebeských výšin, ale odhozením superhrdinských pláštěnek se jasně ukazuje, že tenhle dvojhlavý král je ve skutečnosti nahý. Či, lépe řečeno, zatím neschopný natočit dobrý nekomiksový film.

Navzdory svému vnitřnímu chladu vůči komiksům jsem neměl problém uznat, že třetí a čtvrtí Avengers (k nimž si Russoovci vyšlapali cestičku dvěma kapitánskými filmy) patří mezi nejzářivější vrcholy popcornové zábavy 21. století. Dramaticky funkční Infinity War a osudově vyhrocené Endgame posunuly hranice toho, co lze od blockbusteru chtít, a bylo jasné, že takováhle událost nenastane každý rok; a možná ani každou pětiletku. Tak, a tím s chválou končím.

Posíleni těmito režijními úspěchy a po také v rámci žánrů vydařeném ozkoušení producentské sesle (Vyproštění, 21 Bridges, Mosul) se bratři z Clevelandu rozhodli konečně vytřít zrak škarohlídům. Koupili práva na zfilmování částečně autobiografické novely Nica Walkera a rozhodli se ji i sami natočit. Kniha pojednává o válečném veteránovi, který si odsloužil své v Iráku, a nyní se vrací domů. Posttraumatická stresová porucha a nedostatečný sociální systém mu však natolik znemožňují normální život, až se zlomený muž uchýlí k drogové závislosti a přepadání bank. Kromě silného osobního příběhu tedy dochází i na kritiku americké opioidové krize a neschopnosti důstojně se postarat o válečné veterány. Myšlenka tedy pěkná – o to větší škoda, že provedení je místy až útrpné.

Průvodcem po této zámořské mizérii je Tom Holland, který se vehementně snaží dokázat, že zvládne i seriózní roli. Sekunduje mu také nadějná a sympatická Ciara Bravo, bohužel jejich postavy nejsou dostatečně prokresleny, aby se o ně člověk chtěl zajímat. A už vůbec není jejich chyba, že výsledek vypadá jako dort pejska a kočičky: snaha o komorní psychologický příběh dvou zničených životů, obohacená sociálními aspekty a natočení jako cool balada v moderním hávu… Co na to říct? Snad jen – zlatej Logan!

V souvislosti s Cherry padají jména filmů jako Vlk z Wall Street, Olověná vesta, Mariňák nebo Requiem za sen. Kromě toho, že všechny tyto filmy jsou nesrovnatelně lepší než Russoovic novinka, stojí za pozornost i fakt, že každý z nich se mnohem lépe drží svého tématu. Ať už se jedná o vzestup a pád obyčejného muže využívajícího společenskou krizi, vymývací vojenský dril a rozdíl mezi cvičištěm a následnou opravdovou válečnou vřavou, anebo frenetické zobrazení drogové závislosti – Cherry se pokouší být vším, ale ničím nedokáže být pořádně a v nejlepších momentech od svých starších bratříčků jen tupě opisuje. Nakonec má nejblíže k nedotaženým a rozháraným adaptacím typu Americká elegie či Americká idyla, jež se také utopily v ambicích o postižení celospolečenských jevů a skončily jako nablýskané… nic.

Vnitřní prázdnotu a neschopnost cokoli smysluplného sdělit se snaží Russoovci zakrýt přepálenou stylovostí. Zpomalovačky, zcizováky, šokantně explicitní záběry, bourání čtvrté stěny, použití vypravěče, změny formátu – to vše se objevuje poměrně nahodile a nekonzistentně. Bohatá postprodukce v komiksech samozřejmě funguje, dokonce je nezbytná; jenže když je v sociálně uvědomělém dramatu každá scéna natočená jinak, na působivosti to naopak ubírá. Přestylizovanost je po chvíli únavná, ale když si na ni člověk už zvykne, zjistí, že se každá epizoda v životě hlavního hrdiny ubírá směry, které jsme už tolikrát viděli…

Možná kdyby se Cherry objevil jako minisérie, jejíž každý díl by se odehrával v odlišném prostředí a byl natočen odlišným stylem, mohlo by to fungovat. Nekoukal bych se, ale fanoušky bych tomu klidně přál. Jenže rozdělení do kapitol úmorně dlouhého, dvouapůlhodinového filmu prostě nestačí a výsledek jako celistvý tvar nefunguje. Čím víc film postupoval, tím víc jsem ho nesnášel – misery porn a protahované utrpení v poslední třetině (včetně závěru, který spoustu předchozího staví na hlavu) podtrhuje resumé celého filmu – takhle holt dopadá snaha o hluboké umění podle komiksáků.