Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Naděje: Recenze


ikona
Rimsy
Andrea Bræin HovigMaria SødahlnadějeStellan Skarsgård
Zase jednou mě Seveřané emočně rozhodili. Ať vás v citlivě natočeném příběhu zaujme spíše smiřování se s nevyhnutelným koncem, či renesance časem odvátého vztahu, v tomhle filmu dostanete všeho dostatek.  

Po úspěšném festivalovém tahu na přelomu loňského a tohoto roku se možná trochu překvapivě dostává severské vztahové drama i do našich běžných kin. Na první pohled se totiž jedná o typického zástupce festivalové dramaturgie, který obyčejného diváka může zaujmout snad jen hvězdným Stellanem Skarsgårdem. Jenže Naděje má v rukávu ještě jedno výrazné eso – kvalitu.

Autorský projekt Marie Sødahl dává jasně na srozuměnou, že se režisérce dostalo vzdělání v dánských filmových kruzích. Téměř dekádu od svého povedeného celovečerního debutu Limbo totiž tasí nepateticky podávaný, přitom však v jádru silně melodramatický příběh o umírající ženě. Anja ve skvělém podání Andrey Bræin Hovig žije se starším manželem (Skarsgård) a šesti dětmi. Obětavá žena se nejen zvládá postarat o rodinu, nýbrž dosahuje i úspěchů s premiérou své nové divadelní hry. Příjemné životní období je narušeno tragickou zprávou – zdánlivě zaléčená rakovina se z plic přesunula do mozku a prognóza není zrovna příznivá.

Celý děj se odehrává během zhruba dvou týdnů kolem vánočních svátků. Boj s děsivou diagnózou je tak znásoben množstvím rodinných oslav i volnějším režimem na straně lékařů, což nervy pochopitelně šponuje ještě o pár úrovní výš. S ústředním párem, na začátku vyprávění lehce odcizeným, procházíme den po dni nemocničním i soukromým martyriem, navíc s vyhlídkou velmi nejisté budoucnosti. Konec může přijít kdykoli, a zároveň také až za dlouho a divák prožívá příslovečné utahování šroubů společně s hrdiny. Více než dvouhodinová stopáž nepůsobí vůbec přehnaně a znepokojivou atmosféru stále zpřítomňované smrti se daří skvěle držet.

Svou největší sílu ukazuje Maria Sødahl v civilnosti, která nesklouzává k nabízejícímu se patosu, ale zároveň nepůsobí ani odtažitě. Postavy jsou napsané velmi uvěřitelně a divák se do jejich útrap snadno vžije – zároveň ale nedochází k umělému vyhrocení situace prostřednictvím kostlivců vypadávajících ze skříní. Představená rodina je funkční, její členové se mají rádi a občasné hašteření je zcela přirozené; o to silněji vyznívá tragika nelítostné diagnózy i urputný boj s pravděpodobně nešťastným koncem. Sødahl citlivě, leč s klinickou přesností ukazuje vztahovou studii, jejíž upřímná nepřikrášlenost je v důsledku zcela odzbrojující a opět nastavuje (nejen české) kinematografii zrcadlo v tom, jak lze i bez závratných finančních prostředků a vzletné filmové řeči čistě, leč jímavě odvyprávět dobře napsaný příběh.

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar8/10

Rimsy

Poctivé severské ždímání emocí, které nesklouzává k patosu, nýbrž vychází pouze ze samotné situace. Ta je dobře představitelná a režisérka Maria Sødahl využívá silného příběhu a skvělých herců (tedy tradičních severských zbraní) k silnému, avšak nepřehrocenému působení na diváka. Výborná práce.



Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    Slide

  • avatar8/10

    Slarque

© copyright 2000 - 2020.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se na MovieZone zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace