Na Aerovodu nyní můžete vidět francouzskou novinku, která by to v kinech měla docela těžké, ale na VOD platformách může zaujmout o něco lépe. Překladatelé se prezentují jako mysteriózní detektivka v duchu Agathy Christie, což sice tematicky odpovídá, v jádru je však druhý film téměř neznámého Régise Roinsarda tak děravý, že by nejslavnější anglická prozaička s jeho vydáním hodně váhala.

Ocitáme se ve filmařsky nevytěženém světě knih, konkrétně před publikací očekávaného bestselleru. Tajemný autor napsal dvě veleoblíbené knihy a nyní se má trilogie uzavřít. Penězchtivý vydavatel (Lambert Wilson známý z obou pokračování Matrixu) se rozhodně kout žhavé literární železo, co to jde, a tak oznámí jedinečný PR stunt – nechá na překladu z francouzštiny pracovat simultánně devět překladatelů, aby se kniha mohla objevit na všech hlavních světových trzích zároveň. Následně sezve devatero lingvistů do uzavřeného podzemního bunkru, kde mají dva měsíce nepřetržitě pracovat na výsledku.

S takto rozehranými kartami by člověk čekal jakousi směs Kmenu Andromeda s psychologickým thrillerem, v němž na sebe budou jednotlivé charaktery narážet a dočkáme se klaustrofobicky nepříjemného vyhrocení situace. Jenže samotní překladatelé jsou vykresleni velmi šablonovitě a obvykle představují jen nudně uchopené stereotypy o dané zemi. Řek je lehkovážný filosofující hedonista, horlivý Ital rozhazuje rukama, pracovitý Číňan pečuje o své tělo i ducha a umrněný Španěl má zlomenou ruku. A tak dále. Z ansámblu poznáme Olgu Kurylenko, která si vystačí se sexy vykuleným kukučem, Sidse Babett Knudsen, jež krom jedné hysterické scény nemá co hrát, dále záporáka z druhého Johna Wicka Ricarda Scamarcia a mladý britský talent Alexe Lawthera. Sympatická sestava s nevyužitým potenciálem.

Jakkoli se však Překladatelům v první hodině daří budovat napětí a nadhazovat spoustu otázek, s přibývající stopáží jsme svědky smutného procesu, kterak se film rozežírá zevnitř. Tajemno ustupuje nelogičností a závěr natahovaný na víc než půlhodinu korunuje přehnanou snahu šokovat, kvůli níž výsledek vyznívá naprosto do ztracena. Postupně se nabízejí paralely nejen s christieovskou Vraždou v Orient Expresu, jež je s oblibou citována, nýbrž i třeba s Obvyklými podezřelými, Podfukáři a dalšími thrillery založenými na nečekaných twistech – těch je však v tomto případě tolik, že se navzájem podrývají a odhalují flagrantní zbytečnost většiny děje.

Jestli se vám podaří vypnout mozek, neklást si vtíravou otázku „proč“ a jen si užívat vyhrocenou atmosféru, znepokojivě nekorespondující se zdánlivě poklidným světem beletrie, poslouží Překladatelé jako příjemná napínavá jednohubka. Ovšem jakmile si uvědomíte, že velká část děje a chování klíčových figur nedává smysl a že ani o překládání a vazby mezi národy nakonec nejde, převládne zklamání z nejen nenaplněného, ale přímo ze stolu smeteného potenciálu.