Současná doba nahrává silným akčním hrdinkám a producenti se ze všech sil snaží vykřesat z nich i komerční jistoty. Jenže se jim to v posledních letech zase tak úplně nedaří nejen komerčně, ale ani kvalitativně. A to nemluvím jen o průserových Charlieho andílcích, ale třeba i o nudné Anně Luca Bessona a v podstatě i comicsové týmovce Birds of Prey. Ostatně, i Atomic Blonde s Charlize Theron vlastně zůstala trochu za očekáváním. Největším komerčním loserem z ženského ranku se pak před pár měsíci stal akčňák The Rhythm Section s Blake Lively, jenž v kinech pohořel tak brutálně, že přepsal i nelichotivé smutné rekordy. Vážně si však snímek, který se tvůrci v trailerech snažili i tak trochu prodat jako Jasona Bournea v sukni, zaslouží tuhle nelichotivou nálepku?

Stephanie se před třemi lety zhroutil život. Její rodina zemřela při leteckém neštěstí a z ní se kvůli tomu stala prostitutka a feťačka. Jednoho dne se ovšem od tamního novináře dozví, že ona nehoda byla ve skutečnosti teroristickým útokem a výrobce bomby si stále vesele chodí po Londýně. Rozhodne se proto pomstít a teroristu i všechny ostatní, co měli s pádem letadla něco společného, zabít. V tom jí hodlá pomoci bývalý agent MI6 Boyd, jenž z ní chce vycvičit trénovaného zabijáka. Jenže Stephanie po drsném výcviku hodně rychle zjistí, že jedna věc je pomstu chtít a druhá ji opravdu vykonat.

Námět na akční béčko z ranku Brutální Nikity či zmiňované Anny jak vyšitý, říkáte si. Jenže tvůrci The Rhythm Section se pokouší o něco realističtější styl. Což zní na první pohled zajímavě, zároveň je to ovšem paradoxně jeden z největších zádrhelů snímku. Třeba pojetí hlavní hrdinky, která i přes touhu se pomstít (a po špičkovém vycvičení) nedokáže moc zabíjet a kvůli školáckým chybám nadělá ještě větší spoušť, mi vlastně přišlo hezky realistické a sympatické. Blake Lively navíc divák bez problémů uvěří jak akční mód, tak vážnější polohu, a lidské podání její postavy je docela příjemným zpestřením. Jenže tento vážný tón se bohužel tluče se zbytkem příběhu, jenž je prostě jednoduchým béčkem s očekávatelnými zvraty, v němž je přerod hlavní hrdinky nakonec totálně uspěchaný a prostý. Ve finále je tu tedy snaha o lidskou a reálnou ústřední postavu spíše zbytečná a filmu by možná více sedělo, kdy byl přiznaným akčním výplachem.

Bohužel ani režijně to pak není zrovna strhující podívaná. Nejen, že srovnávání s Bournem po trailerech je nakonec docela mimo, snímek je však navíc dost utahaný a postrádá jakoukoliv atmosféru či tah na branku.  Práce s kamerou je tu solidní a alespoň automobilová honička na jeden záběr se Reed Morano celkem povedla. Akce je ovšem jinak v The Rhythm Section zoufale málo, kromě zmiňované naháněčky nestojí moc za řeč a ani jiné výrazné či emotivní momenty i přes snažící se Blake Lively a charismatického Juda Lawa režisérka nevykouzlí. Snaha o silnou hrdinku tak naráží nejen na slabý scénář, ale i na nevýraznou režii.

Přehrajte si trailer The Rhythm Section není úplným průserem a pár světlých bodů se na filmu najde. Na druhou stranu se však nedivím, že se na něj lidé do kina moc nehrnuli. Místo intenzivního a syrového zážitku totiž dostáváme jen akční průměr, jehož příběh už jsme viděli xkrát a mnohem lépe natočený. Snaha o realističnost pak filmu nakonec podkopává nohy. A je to škoda, protože Blake Lively to v akčním módu celkem sluší a bojím se, aby jí tento fail malinko nezabil kariéru.