Tohle jméno je počátkem letošního roku skloňováno především v souvislosti s Darjou Kaščejevovou, jejíž Dcera bude už brzy bojovat o Oscara. Je tu však ještě jedna Daria, která chce diváckou pozornost – a činí tak rozhodně neotřele, přestože velmi, velmi zvláštně. Pod projektem jsou podepsáni debutující režisér Matěj Pichler a scenárista Daniel Miňovský, jehož předchozí projekty Řachanda a Prázdniny v Provence moc důvěry nevzbuzují. Daria však zaujala akčně vypadajícím a démonickou erotiku slibujícím trailerem, takže se pojďme podívat, jak to s ní ve skutečnosti je.

Navzdory názvu je v centru dění hlavně Jaromír Nosek, ztvárňující mladého psychiatra, který začne pochybovat o přístupem klasické západní medicíny. Přes seznamku se potkává s tajemnou Dariou, která pracovala ve farmaceutickém průmyslu, pochybuje v podstatě o všem a následně zmizí. Lehce zamilovaný psychiatr ji vyrazí hledat a s pomocí svého nového souseda a bezdůvodně i nejlepšího kamaráda Tomáše (kterého s mizerným dabingem hraje americký herec Paul Louis Harrell) se začíná zaplétat do hry, kterou vůbec nechápe. Kdo je s Dariou sleduje a o co jim jde? Kam až sahají chapadla policie, mafie či satanských farmaceutů – a není to nakonec totéž? Otázky vyvstávají, ale…

…ale odpovědi nejsou. Film se celou dobu snaží udržovat mysteriózní atmosféru paranoidního sledovacího thrilleru i moderní akční noirovky, kde je nevědoucí hrdina vláčen celým svým okolím včetně nebezpečné femme fatale a všudypřítomné kuřácké závislosti. Postupně se však děj zamotává tak nesmyslně a prostřednictvím tak absurdních náhod, že je člověk zvědavý, jak se z toho autoři nakonec vylžou. Překvapením pak je, že vlastně nijak – konec je opravdu tak šílený a předčasný, že v diskuzi s kolegy po filmu jsme každý dospěli k úplně jiným závěrům, jenže stále s převažujícím množstvím nezodpověditelných otázek a úsměvných nelogičností. Výsledek nasvědčuje velkým porodním bolestem projektu, jako by byl scénář mnohokrát přepisován a autoři postupně zapomínali, co do něj původně všechno dali.

Klára Miklasová ztvárňující titulní Dariu se na filmovém plátně zatím nepředstavila, a přestože tato role není úplně herecky vyčerpávající, do kamery svůj sexy kukuč zahledět umí. A nejen kukuč – pár odhalených scén a snová soulož se Satanem (což opět s ničím nesouvisí) jí mezi cílovkou slintalů jistě pár fandů přidají a vzhledem k tomu, že má hrát zmatenou polopsychotičku, tak se na ni ani nemůže snést tolik kritiky jako na její mužské kolegy – kteří se snaží trousit tvrďácké či rádoby sofistikované hlášky, ale prostě není z čeho brát; pokud vás tedy neuspokojí, když vám hlavní záporák začne vysvětlovat, jak aplikovat SWOT analýzu na běžné životní situace.

Přitom bych tomuhle projektu přál úspěch, pokouší se totiž o něco skutečně vzácného – hru s několika temnými žánry, odkazy na steampunkovou kulturu a laškování s moderně akčním pojetím mysteriózní zápletky. Nejednou se film snaží zaujmout rychlými střihy nebo rockovým soundtrackem, jenže co je to platné, když ten pohyb mezi mysterióznem, konspirací a naprostým nesmyslem vyznívá jasně pro tu poslední možnost. Film se prý zabývá „tenkou hranicí mezi šílenstvím a normalitou“, tuto pomyslnou hranici však bez uzardění překračuje; a asi už tušíte, jakým směrem.