Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Téma: Jak studio A24 okouzlilo diváky a dobylo Hollywood


ikona
TedGeorge
alex garlandbarry jenkinsčarodějnicecharlie sheendaniel radcliffedenis villeneuveex machinaharmony korinehereditarymidsommarmoonlightrobert pattinsonselena gomezslunovrat
Od malých nezávisláren ke Slunovratu a Oscarům za Nejlepší film. Hollywoodský outsider se začíná pořádně rozjíždět.  

Když jsem před pár týdny odcházel z projekce Slunovratu, říkal jsem si sám pro sebe: „No ty p... bláho“. Odvážný horor z dílny režiséra Ariho Astera, který se z velké většiny odehrává za bílého dne, mi udělal velkou radost a já si uvědomil, že na stránkách MovieZone (a vlastně i českých internetech) ještě nebylo nic moc napsáno o distribuujícím tatínkovi tohoto filmu, studiu A24. To mi při pohledu na bezpočet výborných filmů z jejich hollywoodské stáje přišlo docela škoda a v následujících kapitolách to napravíme. Čeká vás suché bio relativně nového hráče na distribuční šachovnici továrny na sny? 

To víte, že ne. Kapitoly budou prošpikovány zajímavostmi, citacemi spokojených režisérů, hollywoodských nádeníků, nějakými těmi čísly a v neposlední řadě i závěrečnou úvahou redaktora o nezávislém hollywoodském distribučním všehomíru. Doufám, že si necháte říct a nad sklenkou dobrého dobrého vína se se mnou ponoříte do další velké hollywoodské pohádky.

Daniel Katz, David Fenkel a John Hodges. Právě tito tři pánové 20. srpna léta páně 2012 založili nezávislou distribuční společnost A24 Films. Byli to třicátníci a začátky nebyly jednoduché. Byť se všichni více či méně ochomýtali kolem filmů (nejenom v rolích producentů), každý z nich jen tak z plezíru nepřinesl 100 milionů babek s tím, že následující měsíce mohou investovat podle libosti. 

 

Snad pouze ten David Katz vedl filmový fond ve finanční skupině Guggenheim Partners a právě díky známostem v této společnosti získala A24 (až do konce článku vynechávám slovíčko „Films“) počáteční kapitál. Jehož výši se mi bohužel nepodařilo dohledat. Vím jen, že v polovině roku 2013 to už bylo docela slušných 50 mega. Trio David, David a John si pronajalo newyorskou kancelář a v jejich malé smrdící špeluňce (cituji je) začali spřádat plány, jak to všechno bude vypadat. Prvotní plány zněly následovně: 8–10 menších filmů ročně s tím, že pouze některé se dočkají premiéry v kině. 

Historicky první film se štemplem A24 bylo Prozření Charlieho Swana III. Ne, teď nemám na mysli biografii stejnojmenného tatínka Belly Swannové proslaveného Stmíváním. Zmiňuji biják, který podle mého názoru 99 % čtenářů MovieZone nevidělo a dost možná to nebude nějaká velká škoda. A24 koupilo práva už 30. srpna 2012 a byl to pro ně křest ohněm. Proč nakupovali zrovna tady? Později se nechali slyšet, že především kvůli Charliemu Sheenovi, který chystal velký, ehm, comeback do první hollywoodské ligy. Pevně doufám, že je severoamerická práva moc nestála. 

 

Sheen se totiž uvrtal zpátky ke svým oblíbeným drogám, vybodnul se na jakoukoliv propagaci svého filmu (nepřišel ani na premiéru) a po dvou týdnech se film pakoval z nuzných 18 kin s tržbami jenom kousek nad hranicí 45 000 dolarů. Nejsem si teď jistý, jestli se film později alespoň trochu nepolepšil na placených filmových kanálech (A24 v druhé polovině roku 2013 uzavřeli dohodu s DirecTV-Cinema), ale průšvih to jistě byl velký.

Ještě, než budu pokračovat, dovolím si rychlou organizační vsuvku. Není distribuční studio jako distribuční studio. Takoví Warneři disponují miliardami a ve spolupráci s množstvím produkčních společností financují obrovské filmy, které se často točí v jejich rozsáhlých ateliérech, jenom aby se následně za jejich vlastních 150 milionů babek dočkaly obří reklamní masáže vedoucí k nasazení filmu do 4 000 kin. 

 

Co se modelu prezentovaného studiem A24 týče, tak hlavně zpočátku to vypadalo následovně: pánové zamkli kancl v NY, sedli do letadla, na festivalu zhlédli nadějný film, levně koupili práva pro americkou distribuci a za pomoci chytré a cílené (občas se používá i označení „guerillové“) reklamní kampaně pustili film do několika kin s tím, že se o bijáku začne mluvit a řeknou si o něj i další multiplexy. No a právě tak to probíhalo na podzim 2012, kdy výše jmenovaní poprvé zavítali na slavný TIFF alias Torontský filmový festival. Okamžitě je zaujaly dva filmy: Frances Ha a Za borovicovým hájem

První jim vyfouknulo konkurující nezávislé studio IFC, druhý Focus Features, ve kterém kdysi pracoval jeden ze zakladatelů námi řešené distribuční společnosti – John Hodges. S trojkou producentů v triku byl na festivalu i Noah Sacco, pro kterého to byl tenkrát vůbec první festival. Dnes je to jeden z jejich velkých šéfů, který je zodpovědný za všechny filmové a seriálové nákupy, ale to bychom předbíhali. Právě Noah byl z neúspěšných námluv velmi špatný a (jistě s nadsázkou) tenkrát řekl, že chtěl skočit z mostu. Zajímá vás, jaká práva A24 v Torontu nakonec získali? Pouze Ginger a Rosu, která následující rok v amerických kinech se svým single milionem dolarů zrovna velký průvan neudělala.

Díky bohu za toho Sacca. Právě ten totiž na podzim 2012 ucítil příležitost v podobě (tenkrát již hotového) filmu hollywoodského „enfant terrible“ režiséra Harmonyho KorineaSpring Breakers. Připravil dárkový box obsahující skleněná bonga připomínající pistole a vypravil se za námluvami. Na letišti si sice mysleli, že je blázen, ale nakonec se k Harmonymu a jeho producentce Megan Ellison dostal a přesvědčil je, že právě ta nová neznámá distribuční společnost bude nejlepším partnerem pro jejich film, ve kterém mešuge James Franco kazí mladou a nevinnou Selenu Gomez.

Co k tomu tenkrát řekl režisér Korine? „Jasně jsem z nich cítil, že jsou nadržený na něco novýho. Bylo vidět, že chtějí být výjimeční a mají na to. Dnes je Hollywood samej účetní. Takže když v byznysu potkáte někoho schopnýho a se srdíčkem – někoho kdo před sebou netlačí čísla – je to vzrušující.“ V té době už měl film za sebou premiéru na festivalu v Benátkách a bylo na čase biják prezentovat i v Americe. Prvním na řadě bylo festivalové dítko Roberta Redforda – Sundance. 

V té době už v A24 týmu pracovala Nicolette Aizenberg, která společnosti dělala PR a měla na starosti i reklamní kampaň provázející jejich filmy. Ta vzpomíná: „Legrace byla, že mě tenkrát kontaktoval tým okolo Seleny Gomez a museli jsme jim dokázat, že opravdu existujeme. Že jsme legitimní. Tím však trable zdaleka nekončily. První den Sundance jsme vypustili na světlo světa trailer na Spring Breakers. Problém byl, že jsme měli uzavřené exkluzivní partnerství s MTV a při premiéře toho traileru jim zkolabovaly servery. Upoutávka tedy nějakou dobu nebyla dostupná. Později nám řekli, že za to mohly miliony lidí, kteří si trailer chtěli okamžitě pustit.“

To však není vše a Nicolette pokračuje: „Když se na jaře 2013 chystala další z festivalových premiér (tentokrát na SXSW), s velkou slávou se měly zúčastnit i Selena a Ashley Benson. Sehnali jsme pro ně privátní letadlo a ony do něj tenkrát nesedly, protože jim přišlo příliš malé. Měly s sebou totiž celý tým, včetně lidí zajištujících jejich vlasy a make-up. Proklínali jsme Disneyho, který je rozmazloval, a museli jsme to letadlo sehnat větší. Během dvaceti minut!"

 

Na festival SXSW se nakonec všichni v pořádku dopravili, velmi často přespříliš hodné festivalové obecenstvo si film neskutečně užívalo a prý dokonce uprostřed promítání začalo tleskat. Z filmu se v dalších měsících stal neplánovaný hit, který si v Americe přišel na 14 a ve světě na dalších 17 milionů. Pro tým okolo námi rozebírané společnosti to byla obrovská vzpruha a vítaná finanční injekce. Rozpočet filmu produkovaného a prodaného hollywoodskou filiálkou Annapurna Pictures totiž byl pouhých 5 milionů dolarů. 

Vzhledem k později vyjeveným numerům mi něco říká, že americká práva samotná stála A24 film 1–2 miliony a podobnou částku utratili za ty tryskáče a levnou kampaň. Proč levnou? Protože spoléhala především na šprochy z ranku, že se na festivalech jako SXSW tleská během projekce. Profit byl každopádně nádherný pro všechny. Na závěr se sluší ještě dodat, že na podzim Nicollete rozjela malou oscarovou kampaň pro Jamese Franca spoléhající na slogan: „Consider this shit“.

Pojďme na druhou kapitolu, kde se mimo jiné dostaneme i k Ex-Machině a Alicii Vikander, kterou pro účely propagace tak trochu zneužili David, David, John a Nicollete na Tinderu.

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace