Kolísavé úspěchy Petra Kolečka jednou musely ukázat svou pravou podstatu. Trefy do černého (Most!, Okresní přebor, částečně i Vyšehrad a Masaryk) se až příliš podezřele střídají s pokusy značně mizernými (Bajkeři, Padesátka, zakázková televizní produkce) a teď možná nastal čas pravdy. Po napsání scénáře ke sportovní romantické komedii bylo tolik problémů s nalezením vhodného režiséra, až se Kolečko rozhodl film zrežírovat sám. A právě v tuto chvíli se naplno ukázaly nedostatky, které dokázala především práce Jana Prušinovského zahladit.

Mezi duo beach volejbalistek se vklíní postarší elegán a začne se dít spousta vztahových nesmyslů. Zhruba v tomto duchu se odvíjí celá zápletka, v jejímž středu je milostný trojúhelník skládající se ze zarostlého Jiřího Langmajera, vypracované Petry Hřebíčkové a naivní Denisy Nesvačilové. Na vrub Kolečkova scénáře jde bezesporu neschopnost vystavět funkční psychologii jednotlivce či smysluplné vztahy mezi ústředními postavami, jež v praxi jen vlají příběhem podle toho, jak se lodivodovi zamane. V kontextu současných trendů je i vcelku nezvyklé, že obě ženské hrdinky jsou jednorozměrné, jejich životy se točí hlavně kolem mužů, a jedině Langmajerův bonviván je nositelem tajemství a skutečným hybatelem příběhu – navzdory veškeré morální pochybnosti.

Bezesporu se Kolečkovi podařilo aspoň trochu proniknout do sportovního prostředí, nasát hantýrku a opět pokropit diváky dávkou hlášek – tu vydařenějších, tu méně. Na jeho režijní nezkušenost však doplácí to, že scény nejsou směrem k hláškám vybudovány, a tak většina z nich vyzní do ztracena. V důsledku se potenciálně zajímavý příběh redukuje na sled sexistických vtípků a prázdného sledu scén. I další motivy, především ona sportovní rivalita, letní atmosféra či boj s předsudky – vše je používáno jen jako chvilková a vyprázdněná manýra, či se sklouzne po povrchu a nikam hlouběji nepustí. Přitom nikam nevedoucí příběh (resp. většinu času jedoucí po notně vyježděných kolejích tuzemských romcomů) by prozkoumání něčeho neprvoplánového rozhodně unesl.

Zmiňme i nevhodný hudební podkres, ať už se jedná o unylou ústřední písničku či z nějakého důvodu až do umrtvení využívanou Sambu v kapkách deště od zapadlých Burma Jones. Nejlepší práci tak odvádí kameraman Petr Bednář, který vedle Okresního přeboru nasnímal třeba i Čtvrtou hvězdu; a je ve výsledku především jeho zásluha, že tenhle sled scén vypadá jako film. Ale to rozhodně nestačí – více než 100 minut se díky absenci napětí pořádně vleče a ani občasná přítomnost klipovitých sportovních koláží na tom nic nezmění. Na tenhle režijní debut nebude Kolečko vzpomínat rád – jednak se nejedná o povedený film a snad ještě více zabolí i obnažená pravda o tom, v čem jeho scénáře obvykle selhávají.