Největší žijící ikona české dokumentaristiky? Ano, tak by asi šlo Helenu Třeštíkovou nazvat. Tentokrát si odběhla od tvorby tradičních časosběrných dokumentů, když se se svým už pravidelným spolupracovníkem Jakubem Hejnou ponořila na čtyři měsíce do archivů známých i čerstvě objevených, aby vytvořila celovečerní portrét tuzemské režisérské ikony. Kdo jiný by si na takový úkol měl troufnout, že?

Třeštíková s Hejnou se ocitli před těžkým úkolem, neboť k dispozici nejsou vlastně žádné nové záběry. Podařilo se jim z archivů zahraničních televizí vyšťourat nějaké zapomenuté sekvence, ovšem zkušení milovníci Formanova života a tvorby, kteří viděli dokumenty jako Miloš Forman: Co tě nezabije… či různé televizní cykly, se tedy téměř ničeho nového nedočkají. Snímek tak představuje jakýsi úvod do studia Formana, kdy se během necelých 80 minut dozvíme detaily z mistrova života od válkou poznamenaného dětství až po vznik těch nejslavnějších děl.

Poslední období života je z těžko pochopitelných důvodů opomenuto a po Lid vs. Larry Flint se končí; fanoušci Muže na Měsíci (kterých je požehnaně) či Goyových přízraků (kteří… nejsou) tak mají smůlu. Starší díla se dočkají povětšinou dvou či tří krátkých historek; je tedy zjevné, že na jakoukoli hloubkovou analýzu vůbec není čas. V záběrech ze soukromí či při hovorech o Formanových názorech se však daří seskládat psychologický profil sympatického muže, který je neustále sžírán pochybnostmi a v různých fázích kariéry musí neustále revidovat svůj koncept svobody. Zřejmě i v tom tkví síla a přitažlivost jeho charakteru, který s léty neztrácí na důležitosti.

Název evokuje marketingově hodně zmiňovaný koncept, že některé Formanovy poznámky v první osobě namluvil jeho syn Petr. Tento fakt však ve filmu není nijak vysvětlen či odůvodněn, prostě tam je; a tak se hlas Petra Formana střídá s hlasem Miloše Formana hovořícím česky i anglicky a nutno si odfrknout, že z hlediska audia je z toho docela zmatek. Na druhou stranu se sluší ocenit, že se tvůrci vyhnuli nudným mluvícím hlavám, a tak je sám Forman průvodcem po střihovém dokumentu o svém životě.

Film měl úspěšnou premiéru v Cannes, což není překvapení – ve Francii se na Formana vzpomíná a na tomto festivalu také zakusil velmi hořkou kapitolu své kariéry s nepromítáním filmu Hoří, má panenko. Tento dokument navíc vznikal v česko-francouzské koprodukci. Jak jsem psal, tak záběrů z posledních let Formanova života se nedočkáme, sám už před kamerou vystupovat nechtěl. Přípravu dokumentu však Třeštíkové údajně posvětil a jako jeho velký fanoušek musím nekriticky uznat, že každé připomenutí této osobnosti je velmi příjemný. Nový dokument je tedy velmi přístupným úvodem, jenž však znalejšího diváka nemá čím překvapit či obohatit.