Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Šťastný Lazzaro: Recenze


ikona
Rimsy
adriano tardioloalba rohrwacheralice rohrwacherluca chikovanišťastný lazzaro
Úspěch v Cannes je poněkud dvojsečný, neboť specifičnost tohoto festivalu je pro normální kina nenapodobitelná. Šťastný Lazzaro si však zaslouží pozornost každého náročnějšího diváka - bohatě se mu totiž odmění. 

Nadějná italská autorka s podezřele německým jménem Alice Rohrwacher zaujala už před pěti lety se svými Zázraky. Ty byly oceněny v Cannes a představily její poetický styl, s nímž mezi realitou a snem komentuje dramatické životní momenty. No a necelý rok po dalším úspěchu v Cannes, tentokrát ceně za scénář, se i do běžných kin dostává další kousek pro náročnější diváky.

I v novince Šťastný Lazzaro se Rohrwacher pohybuje v nejasných vodách magického realismu - složitého, ale krásného subžánru, který v současných filmech zas tak často nevídáme. Což se projevuje především ve dvou značně odlišných polovinách. V té první se seznamujeme s rolnickou komunitou kdesi na italském venkově, která si žije velmi prostým, přesto snad spokojeným životem. Ze změti postav si všímáme především mladíka Lazzara, poněkud jednoduššího, leč značně dobrosrdečného. Z jeho ochoty pomáhat ostatní místy docela sprostě těží, a tak se za malebnými obrazy rurální idylky skrývá drama lehce připomínající Dogville, Václava či Návrat idiota. Což je vpravdě dobrá společnost.

Zhruba v polovině však nastane určitý zlom a Rohrwacher začne silněji brnkat na notu sociálního dramatu. Lazzaro se poeticky stává pozorovatelem pokřiveného světa, který je nám už mnohem bližší nežli odříznutý zemědělský venkov. Cena z Cannes za scénář je tudíž pochopitelná, neboť příběh i přes seskládání ze dvou odlišných poločasů drží pohromadě a vyjadřuje se k tolika tématům, až člověk neví, kde mu hlava stojí.

Pro vesnickou zemitost mají Italové prostě cit. Dokazovali to už před mnoha dekádami v rámci neorealistického směru a na tuhle čestnou společnost Rohrwacher suverénně navazuje. Ví, co chce říct, a používá k tomu srozumitelný, přitom stále poetický jazyk. O to silněji doléhá tlak morálního bahna, v němž se nevinný Lazzaro nejednou ocitá. Konečná interpretace je na divákovi, který se může rozhodnout, zdali si z předkládané látky odnese optimistické vyhlídky, či zhnusený náhled na naši každodennost.

V ústřední roli válí neherec Adriano Tardiolo a tu dětinskou naivitu mu člověk bez problémů baští. Budu zvědav, jestli se v něčem ještě objeví, protože talent na to, aby si ukradl obraz pro sebe, rozhodně má. Zdatně mu sekundují především Luca Chikovani, mladý písničkář a youtuber, jehož podání floutka je až podezřele dobře zahrané (zřejmě proto, že dělal i něco jako covery Justina Biebera), a Alba Rohrwacher, populární italská herečka a starší sestra režisérky. Společně budují příběh, který se tak trochu stal (první polovina opravdu vychází z podobné události ze začátku 80. let), především však nestal - ale s trochou snahy by se klidně stát mohl!

Verdikt

avatar8/10

Rimsy

Lidé jsou jen ovce, buržoazie neustále vykořisťuje a pro dobrého člověka tu není místo. Anebo snad ano? Dobrácký Lazzaro v nás otevírá to lepší, navíc ve vizuálně atraktivním příběhu z italského pole vzpírajícího se času.



Hodnocení čtenářů

  • avatar6/10

    Snura

  • avatar6/10

    Slarque

  • avatar5/10

    marian27

  • avatar8/10

    Nexus6

  • avatar9/10

    GuidoA.

  • avatar8/10

    malylada

  • avatar9/10

    CAPS_LOCK

  • avatar7/10

    Mr.Cinephile

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace