Jsou projekty, kterým člověk od začátku fandí a těší se na každý nový záběr či informaci. Pak jsou jiné projekty, těch je většina, které nás tak moc nezajímají a maximálně čekáme, co z toho nakonec vyleze. Potom jsou taky filmy, jimž od začátku nevěříme a na zklamání jsme připraveni. No a nakonec máme i věci jako remake Nedotknutelných, které člověk musí nenávidět od prvního okamžiku, co se o jejich existenci dozví.

Už úvodní automobilová honička nenechá nikoho na pochybách, že tahle kopírka bude téměř doslovná. Nakonec se pár drobných obměn najde (především v lince s tajemnou dopisovatelkou), ale jádro zůstává nezměněno, a to dokonce včetně ikonických scén (projíždění na invalidním vozíku, hulení, holení, paragliding). Namísto Omara Sy a Francoise Clozeta máme Kevina Harta a Bryana Cranstona. Zatímco o charismatu druhého jmenovaného nikdo nepochybuje, Hart mě osobně příjemně překvapil. Bezesporu se jedná o jeho nejméně uječenou a pitvořící roli, navíc i chemie mezi oběma figurami je v pořádku. Potěší i sympaticky civilní Nicole Kidman a zase jednou roztomilá Golshifteh Farahani.

Variací na skutečný příběh ochrnutého francouzského podnikatele bylo už více (pravověrní sebemrskači si mohou dopřát i bollywoodskou verzi), z tohohle však od začátku nečouhá nic jiného než šustění dolárků. Po problematické produkci, kdy kvůli Weinsteinovým průšvihům ležel film rok a půl v trezoru, se tento jediný cíl a smysl zřejmě podaří naplnit, takže hurá, hotovo. Pro Neila Burgera, který se k této zbytečnosti nakonec nechal ukecat, se tak po Divergenci jedná o další zapomenutelný projekt, ale ničí kariéře to asi neublíží.

Moje nechuť mluvit o tom filmu je dost zjevná, že? Jednoduše proto, že vlastně není o čem. Více než dvouhodinová stopáž sice docela odsýpá, ale přidaná desetiminutovka oproti originálu rozhodně k žádným rozvětvenějším motivům nevede. Noví Nedotknutelní nepřidávají k původnímu tematizování osobní síly a vůle k životu vůbec nic - dokonce ani rasově-sociální linka, kterou jindy Hart tlačí i tam, kde nemá co dělat, není o nic údernější nežli v případě originálu, což je opravdu nepochopitelné.

Hodnocení je proto docela ošemetné a nejde úplně oddělit od znalosti (či alespoň povědomí o existenci) originálu. Být tohle samostatný film, označil bych ho za rutinní, leč funkční hořkosladké drama a napálil mu nejspíš sedmičku. Ale když někdo dělá remake, navíc takto doslovný, nemůže s hodnocením bez srovnávání počítat, takže budu o poznání přísnější. Noví Nedotknutelní totiž nenabízejí absolutně nic, proč by je mělo cenu vidět. Pokud netrpíte crushem na Kevina Harta (v takovém případě přeji upřímnou soustrast), pusťte si raději znovu originál.