I Rimsy si musí občas oddechnout, takže za recenzi Potomka děkujeme uživateli s přezdívkou Crom.

Když je vám 8 let a podaří se vám úspěšně ztvárnit ikonickou postavu v jednom z nejúspěšnějších hororů posledních let, je dost velká pravděpodobnost, že se vás producenti pokusí prodat publiku opakovaně, aby váš talent řádně využili. A přesně tohle potkalo Jacksona Roberta Scotta, který si v roce 2017 zahrál postavu Georgieho ve fenomenálně úspěšném zpracování knihy Stephena Kinga To, čímž na sebe upoutal pozornost široké veřejnosti. Z malé, ale bezesporu klíčové role vzešla podoba chlapce, který dokáže přirozeným a nenuceným způsobem vzbuzovat lítost i rozsévat děs, a to během jediné scény. Cesta k dalšímu hororu tak byla položena, neboť už od dob Přichází Satan! producenti vědí, že znepokojiví malí chlapci dokážou přitáhnout do kina zástupy diváků.

Než se ale Scott (nejspíš) vrátí do kin jako Georgie ve druhém To, můžete ho vidět v hororu Potomek. Televizní hororový rutinér Nicholas McCarthy nám „Georgieho“ představuje jako malého nadaného chlapce, jenž své rodiče od útlého mládí nepřestává udivovat – nejprve svým intelektem, ale později i jinými překvapivými stránkami své osobnosti, které už ovšem značně ochlazují rodičovskou lásku. Následuje rychlý sled očekávaných událostí, jež sice přinesou několik povinných lekaček a nepříjemných momentů, nicméně z průměrnosti dané nenápaditým scénářem (a ještě méně nápaditou režií) film nevytáhnou. Jako by se autoři až příliš spoléhali na to, že všechno zachrání jejich mladičká hvězda.

Scott se sice snaží a v roli zvláštně talentovaného chlapce je odpovídajícím způsobem znepokojivý. Jeho postava je však až příliš brzy "odhalena" a zbavena veškerého možného tajemna, což je škoda, neboť zvlášť v porovnání s nedávným Děsivým dědictvím (jež se také věnovalo motivu dětských hrdinů) působí celý film nevýrazně a málem až odbytě. Přitom stačilo ubrat na televiznosti a předvést „Georgieho“ tak, jak si ho pamatujeme a jak jsme se na něj těšili, anebo třeba ubrat na puncu nechtěné kýčovitosti, jíž Potomkovi dodává i „cizokrajnost“ východní Evropy pro světového diváka. Chudáci Maďaři, teď si bude leckdo myslet, že žijí v sídle samotného Satana!