Od včerejška probíhá festival Scandi, který mimo jiné představí i islandskou novinku Žena na válečné stezce. Koncem ledna ji pak uvidíte i v běžných kinech, ale zrovna v tomto případě nemá smysl čekat - druhý průnik úspěšného divadelníka Benedikta Erlingssona na filmová plátna se bez debat povedl.

Oproti své prvotině, příjemné hříčce O koních a lidech, se Erlingsson tentokrát pouští do vážnějších témat, ačkoli bizarní humor je v dostatečné míře přítomen i zde. Nejedná se však o již standardní skandinávskou černotu, kde se postavy bez projevení emocí ocitají v šibeničních situacích; zde však hraje prim absurdita a svěže pojaté prvky sociálního či rodinného dramatu. Co si pod tím ale představit?

Halldóra Geirharðsdóttir byla za ústřední dvojroli nominována i na Evropské filmové ceny a zarputile ztvárňuje dvojici sester. Obě jsou uvědomělé, inteligentní, ale každá se se světem popasovává po svém. Zatímco Asa medituje, cvičí jógu a chystá se na klášterní ponoření do sebe samé, hlavní hrdinka příběhu, Halla, dává svou společenskou angažovanost najevo lehce teroristickými útoky, při nichž pomocí luku zkratuje elektrická vedení. Novodobá amazonka je totiž přesvědčena o ekologické katastrofě, jež se na naši planetu řítí, pokud nezavrhneme těžký průmysl. No a když se k tomu přidá dlouho očekávaná možnost adopce malé holčičky, máme na stole už pár témat k přemýšlení.

Erlingsson pod ironicky komediálním povrchem ukrývá palčivá a hluboká témata. Co je vlastně terorismus a za jakých (jestli vůbec za nějakých) podmínek je akceptovatelný? Co nejlepšího člověk může pro svět udělat? Je tou správnější cestou hloubavé sebepoznání, či aktivní participace na veřejném prostoru? A samozřejmě nechybí ani vtipné a naštěstí nenásilné rýpnutí do předsudků vůči migrantům, potažmo cizincům obecně. Nastíněných témat je nakonec takové množství, že leckterá z nich nedostanou dostatek prostoru, a člověk si skoro říká, že Erlingsson toho nemusel tolik vystřílet na jeden film. Divák se ale rozhodně nenudí.

Ale nejen podněty k přemýšlení je člověk živ, což dokazují záběry na nádhernou islandskou přírodu. Jistě, natočit hezky to, co je krásné samo o sobě, se nemusí jevit jako kdovíjaké umění, avšak nad tím během fascinace ostrovními scenériemi moc rozjímat nebudete. Narozdíl od povedené hudby, jež je při řadě scén i zosobněna islandskou kapelou či ukrajinskými zpěvačkami. Žena na válečné stezce je tak po všech stránkách povedeným dílem, jemuž není mnoho co vytknout. Přestože váš život od základů nezmění, velmi kvalitní zábavu vnímavějším divákům nabídne.