Stavět marketing na tom, že se člověk před skoro dvaceti lety podílel na jednom z nejkultovnějších porevolučních filmů, je trochu pochybné; ale přesně to s případě Ceny za štěstí děje. Dokonce se snímek měl původně jmenovat Děti samotářů, čímž by na Zelenkovu novodobou klasiku odkázal ještě nápadněji. Olga Dabrowská ale také stála za povedeným dokumentem Tajemství Divadla Sklep, takže jsem byl na tohle vztahové dramátko zvědavý.

Jenže už tragicky zpracovaný trailer naznačil, že by člověk měl být spíše opatrný. Podivné pokusy o humor ve výsledném filmu nakonec nijak zvlášť nevadí, naopak bych se nebál říct, že na poměry tuzemského díla jsou velmi uměřené. Celkově je potěšující, že se nejedná o další zaměnitelnou sladkobolnost, jež by se zase pokoušela útočit na citečky i smysl pro humor zároveň. Navíc neoplývá humornou shovívavostí vůči buranskému sexismu. V leckterých chvílích je totiž Cena za štěstí příjemně temná a depresivní - Dabrowská zjevně ráda vystavuje své hrdiny těžkotonážnímu morálnímu bahnu.

Tím však klady v podstatě končí. Řemeslná kvalita je přinejlepším na průměrné úrovni, a to navzdory slušné Muchovově hudby i kameře Diviše Marka. Občasný technický amatérismus svádí k myšlenkám o diletantství, přesto bych ho i překousl - narozdíl od spousty nelogických příběhových veletočů.

Sledujeme dva zamilované mladé lidi a jejich rodiny, jež mají do spokojenosti daleko. V obou se totiž vyskytuje spousta dětí, které mají různé ženy s různými muži, což samozřejmě dělá spoustu neplechy. Místy se film snaží upozornit na krizi tradiční rodiny a svým způsobem tak poskytnout jistou formu generační výpovědi, o níž se tolik psalo v souvislosti se Samotáři. S nápady sympatizuji, s jejich realizací bohužel ne. Většina postav se chová nelogicky, nekonzistentně a ocitá se ve velmi vyumělkovaných situacích, což sílu sdělení samozřejmě otupuje.

Zmatek v příběhu podtrhuje i nekoncepční styl vyprávění. Ten se zpočátku snaží vystavět narativní strukturu nelineárně s průběžným dávkováním informací, avšak po chvilce tuto metodu zcela opouští. Patrný je i mizerný timing scén, kvůli němuž je většina scén nevypointovaná a nedotažená. Inu, moc ke chválení toho opravdu není, což mrzí především v situacích, které by pod rukama nekompromisnějšího režiséra (a střihače) rázem rozkvetly.