Režisér a scenárista Sam Levinson se zatím nejvýrazněji zapsal do historie jako syn slavného řemeslníka Barryho - sám má totiž na kontě jen nepříliš povedený Další šťastný den. Jeho Mladí zabijáci měli premiéru letos na Sundance a prostřednictvím satirického žánrového mišmaše se pořádně kriticky opírají do současné instagramové kultury.

V centru dění jsou čtyři kamarádky, které si žijí standardním středoškolským životem na americkém maloměstě s nenápaditě symbolickým jménem Salem. Poetika ve stylu Báječných let je však dávno ta tam, dnes si osmnáctiletá omladina hojně posílá hanbatá selfíčka, chlubí se nechutnými sexuálními praktikami a žije si ve svých hipsterských bublinách. Roztěkanou homeostázu moderní doby naruší neznámý hacker, který začne zveřejňovat konverzace, maily i fotky spousty obyvatel městečka, čímž rozjede bez přehánění šílený kolotoč událostí, paranoii a násilí.

Leckteré epizodky jsou černohumorné, jiné thrillerově nekompromisní, především však vládne přepálená satiričnost, hyperbolicky upozorňující na rizika spojená s dnešní dobou. Levinson využívá frenetické vizuálnosti ke zdůraznění pokrytectví, jež se projevuje nejen v instagramových filtrech, ale i licoměrnou morálkou celé společnosti. I hudební složka využívá aktuálních hitů a společně s řadou dlouhých (a nápaditých) kamerových jízd dává Levinson najevo, že talent na vystižení trendů rozhodně má. Problém je však jinde.

Konkrétně v tom, že je příběhová linka v podstatě neuvěřitelná plochá. Divák je zahlcen dílčími linkami koketujícími s definováním mileniálů, feminismem a girl power, LGBT problematikou, informační přehlceností, davovými psychózami, obavami kolem soukromí a tak dále a tak dále, což vede jen k tomu, že se klouže po povrchu a žádné téma není smysluplněji rozpracováno; stejně jako žádný z využitých žánrů (černá komedie, horor, coming-of age drama, teen romance, brutální akce...) nemá dostatek prostoru, aby zapůsobil. Možná se jedná o podvratnou práci s materiálem, v němž se povrchnost obsahu a formy snoubí pro dosažení trefného pocitu zahlcenosti a zmatenosti, tak typickému pro dnešní generaci. Anebo je to prostě odfláklá filmařina stojící na myšlence, že čím víc témat, tím víc zábavy pro každého. Takhle to však bohužel nefunguje.

Mladí zabijáci tak ztroskotávají na tom, co se sami snaží kritizovat. Pokrytectví a povrchnost jsou sice odsuzovány, zároveň s nimi Levinson sám nešetří; výsledek tak náročnějšího diváka neuspokojí intelektuálně a tomu popcornovému zase bude chybět akce, s níž se roztrhne pytel až v závěrečné půlhodince. Velkému potenciálu na multižánrovou černotu s myšlenkovým přesahem se tak dostát nepodařilo a zbytečně bezpečný konec jen potvrzuje nedotaženost a chybějící silnější vizi. Průšvih to není a hezky (i když místy poněkud zdlouhavě) se na Mladé zabijáky dívá, ničeho obohacujícího jsme se však nedočkali.