Některé žánry nejsou úplně vhodné pro filmaře z malé země uprostřed Evropy. Jasně, velkolepá podívaná z druhé světové války se dá s jistými kompromisy a velkým talentem natočit za desetinu hollywoodského rozpočtu, ale obvykle veškeré pokusy o horory, akční filmy nebo podobné věci končí nepříliš šťastně. Časy Nahoty na prodej jsou však naštěstí pryč a většina domácích tvůrců má buď jiné (nebo realističtější) ambice, nebo prostě nesežene prachy na něco odvážnějšího. Karel Janák ovšem ve Snowboarďácích a Rafťácích ukázal, že klasická teenagerská komedie se dá natočit u nás a teď by to nejspíš rád předvedl i s žánrem techno-thrilleru. 

Důvěrný nepřítel: FOTOGALERIE

Důvěrný nepřítel se točí okolo Zuzky a Andreje, mladých manželů, kteří se nastěhují do domu nové generace. Jde o barák s vlastní umělou inteligencí, díky níž se umí o své majitele starat, plnit jim všechna přání a usnadňovat život. Třeba tím, že jim napustí vanu, připraví snídani nebo odežene zloděje elektrickým plotem. Nakonec to ale vypadá, že tu většinu času bude mladá sochařka Zuzka sama, protože její muž musí jezdit dřít do práce. A není z toho nadšená. Její dům ji totiž permanentně sleduje, aby věděl, co jeho majitelce chybí a on to není zrovna příjemný pocit, když na člověka permanentně čumí kamera. Barák navíc začne tak trošku zlobit a dělat věci, které působí dost nepříjemně a děsivě a život Zuzky i Andreje se začne lehce komplikovat. Je prototyp superdomu vůbec bezpečný? A co když se přes kamery kouká ještě někdo jiný? 

Začněme tím pozitivním. Na Důvěrného nepřítele se docela pěkně kouká. Samozřejmě jsme v tomhle žánru zvyklí na ještě o něco větší audiovizuální žranici, ale na druhou stranu Janákův film je pořád o krok dál než většina domácí produkce a jednoduše se na to docela hezky dívá. Samotný dům působí dostatečně hrozivě, blbnutí s kamerami v interiérech dovede vyvolat nepříjemné pocity a Gabriela Marcinková je dostatečně sympatická na to, abyste nechtěli, aby ji sežrala mikrovlnka nebo tak něco. 

Bohužel tu máme jeden problém. Celé to je vlastně strašlivá pitomost. Nezáleží úplně na tom, kolik toho víte a nevíte o počítačích (čím víc, tím víc film vypadá jako volovina), hlavní potíže jsou jednoduše v příběhu a v tom, kam tlačí svoje postavy. První hodina, kdy si dům svoje hrdiny ještě osahává a všechno se dá víceméně logicky vysvětlit, je ještě docela fajn, bohužel čím víc se blížíme k závěru a čím vyhrocenější Důvěrný nepřítel chce být, tím absurdněji a směšněji působí. Ne proto, že se dovede nabourat do amplionů ve městě nebo nemocničních zařízení, i když není připojený na síť, ale kvůli tomu, že hrdinové se začínají chovat jako úplní idioti. Čím napínavější chce tenhle thriller být, tím víc člověk kroutí nechápavě očima. 

Přehrajte si trailer Je to škoda, v jiných směrech je to totiž docela fajn podívaná. Ale když film celou dobu působí jako neskutečná pitomost, je nakonec bohužel úplně jedno, že v něm hraje sympatická herečka a celé to vypadá o něco lépe, než u nás bývá zvykem. Pořád to totiž bude pitomost.