Pokud alespoň trochu sledujete akční žánr a jste ochotni podívat se i jinam než do Hollywoodu, tak vás asi nepřekvapí tvrzení, že John Woo je legenda. Uspěl samozřejmě i v Americe a jeho Tváří v tvář a Operace Zlomený šíp jsou sakra dobré kousky, ovšem na Hard-Boiled, Killera nebo Lepší zítřek nemají. Woo jako jeden z prvních filmařů pochopil, že dvě pistole jsou vždycky víc cool než jedna, že akční scény mohou člověka emocionálně totálně vyždímat a že zpomalovačkou režisér nikdy nic nezkazí. Posledních pár let si však dával od přestřelek pohov, o to zajímavější ale mohl být jeho letošní návrat s novinkou Manhunt. No… není. 

Manhunt: FOTOGALERIE

Při hodnocení většiny filmů lze celkem snadno říct, že tohle se povedlo hodně, tohle tak akorát a tohle málo a kdyby se to poslední zlepšilo, mohl by být výsledek zajímavější. U Manhunt tomu tak není. Tady se věci buď povedly hodně, nebo vůbec. A já bych popravdě rád věděl, jestli to, co se teď objevilo na Netflixu, je i film, jaký si John Woo vysnil. Protože pokud ano, měl by to v zájmu své dobré pověsti raději zabalit. Jednoduchý příběh je variací na klasickou story o nevinném muži obviněném z vraždy, který musí utíkat před policií a zločinci, očistit svoje jméno a v půlce se dát dohromady se svým pronásledovatelem, jenž mu jako jediný věří. Základ pro spoustu přestřelek by tu byl. A i když tu akčních scén nakonec není vůbec málo, zrovna zábavné nejsou. 

Popravdě první půlka Manunt je vyloženě za trest. Děj pádí dopředu strašně rychle a tvůrci nejspíš doufají, že lidi si těch extrémních volovin, nesmyslů, náhod a omylů nevšimnou. Všimnou, protože na nic jiného se tu nedá koukat. I když jsou některé honičky nebo bitka jeden na jednoho (s povinnými wooovskými holubicemi) dobře natočené, z jakéhosi bizarního důvodu k tomu všemu pořád hraje uchcaný kavárenský jazzík, který spolehlivě zabíjí jakoukoliv gradaci nebo napětí v akčních scénách. A když skončí a hrdinové začnou mluvit, je to ještě horší, protože dialogy na sebe mnohdy sotva navazují a věci se dějí prostě proto, protože režisér chtěl. Uf. 

Naštěstí od odjezdu na venkov se všechno výrazně zlepší a velkolepá přestřelka, při níž čínský uprchlík, japonský policajt a hromada gangsterů na motorkách doslova rozmašírují na kusy celý statek, půl louky a jednu svatbu, konečně dají vzpomenout na časy, kdy Woo krotil na plátně Chow Yun-fata. Ani v samotném finále se nešetří kulkami, krví a mrtvolami a režisér se vrací do své staré formy, kdy zvládal kombinovat velké akční momenty s ještě větším patosem a emocemi. Na jeho akční zlato z osmdesátých a devadesátých let to nestačí, ale alespoň se dostáváme do kategorie solidních akčních podívaných. 

Přehrajte si trailer I tak je bohužel Manhunt i přes povedenou druhou polovinu velké zklamání. Na druhou stranu zkusím být optimista a napíšu, že celý ten maglajs s hromadou zbytečných postav, plochými charaktery, mizernými dialogy a debilní hudbou z první části možná jen sloužil jako odraz pro Johna Woo, který musel sám sobě připomenout, proč býval považován za krále akčních filmů. A aby se mohl v poslední pětačtyřicetiminutovce rozjet. Ale je toho příliš málo a příliš pozdě. Jako fanda doufám, že Woo si příště reputaci napraví. Popravdě bych byl však možná raději, kdyby na nějaké další příště už nedošlo. V každém případě si večer pustím Lepší zítřek 2.