Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci: Recenze


ikona
xxmartinxx
filip renchalina pawlowskaklara issovazoufale zeny delaji zoufale veci
Člověk by řekl, Špindl jen tak něco nepřekoná. Opak je ale pravdou... 

Jak se vůbec postavit k novému filmu Filipa Renče? Zdůrazňovat nadhled a předstírat nějakou potěchu z jeho špatnosti už se docela přejedlo – i ta Lída Baarová byla primárně nudná. Recenze by se určitě dala pojmout jako výčet wtf momentů (Pavel Kříž tu hraje faráře, ďábla, papeže, boha a svatého Petra), ale problém je, že by to mohlo evokovat mylný dojem, že se u toho člověk aspoň zabaví.

Pravda je taková, že jakkoliv jsem se před projekcí radoval, že mě čeká jen 85 minut, výsledku se nějakým způsobem podařilo ohnout čas. Jde o subjektivně nesnesitelně dlouhý film, jehož každý okamžik bolí. Poprvé mi vadilo, že nemám na hodinkách vteřinovou ručičku, protože v některých momentech se zdálo, že se svět úplně zastavil a v tom kině, v pomyslné Renčově přítomnosti, zůstanu navěky věků. A to nebyla dobrá představa, to vám fakt nepřeju zažít.

Nejdřív trochu pozitivně. Ke cti Renče slouží, že se snaží. Když se díváte na Špindl, vidíte, že práce na něm nikoho nezajímala, že tu jsou všichni jen pro chleba a vůbec nepřemýšlí o tom, jak udělat dobrý film. Renč se pokouší stopáž zaplnit vizuálními i dějovými blbinkami, vytvořit oslí můstky, dokonce i něco říct. Scénář mu ostatně napsala podle své knihy Halina Pawlowská, která samu sebe vnímá jako glosátorku světa – takže nějaké ambice tu jsou. Nepochybuju o tom, že je celý film míněný jako rozmyšlená satira.

Jenže jaká! O hrdince jsem si prvních patnáct minut myslel, že má být postižená. A to není nadsázka. Chová se absurdně neuchopitelně, nedokáže se kontrolovat a uprostřed dialogů ji přepadají náhodné tiky a panické záchvaty. K tomu se kupí podivně stříhané situační gagy, kdy chudák Klára Issová v několika okamžicích prostě znenadání spadne na zem (aniž by se hýbala nebo něco dělala, prostě se najednou skácí). Film začíná jejím komplikovaným narozením, během nějž se cosi děje s její hlavou, takže dávalo smysl, že to přineslo následky a hrdinka není úplně v pořádku. Nakonec se ale ukázalo, že handicapovaná není, ale Renč s Pawlowskou si takhle představují „nemotornou roztomilou nešiku“. Jako ženu, která fyzicky nedokáže stát. Nebo pronést větu, aniž by ji během toho přepadl hysterický atak.


Přehrajte si trailer
V mnoha ohledech jako by Renč soudnost nejen ztratil, ale vzbouřil se proti ní. Hysteričtí herci přehrávají své hysterické postavy a co je nejhorší: Všichni jsou tu tak strašně hloupí! Komunikují spolu s rozhledem a myšlenkovou kapacitou dětí ve školce. Filmy pro masy často využívají taktiku záměrně hloupých postav – aby se nad ně diváci mohli snadno povýšit a mít radost, že rozumí světu lépe než ony. Pro Renčovy diváky by nebylo příjemné, kdyby měli sledovat psycholožku s IQ a vystupováním odpovídajícím jejímu vzdělání a postavení. A možná dává smysl, že se divák nechce cítit filmem ponížený. Týká se to i amerického mainstreamu. Renč s Pawlowskou to ale dotáhli do extrému, který hraničí s tím, že jsou všechny postavy retardovaní sociopati. Plus samozřejmě enormní sobci, což je tuzemská specialitka. Další věc, kterou nechcete slušným Čechům nutit, je morálka.

Filmu chybí jasná dějová linka, jeho cílem je sledovat cestu hrdinky od narození až po nalezení pravé lásky, takže se rozprostírá v nějakých čtyřech dekádách. Z tohohle úhlu pohledu je vyprávění poměrně zajímavé a student filmové vědy se zálibou v analyzování by v Zoufalých ženách mohl najít fascinující exemplář k pitvě. Míněno ve smyslu „jen velkolepé ambice umožňují velkolepá selhání“. Renč se třeba snaží pracovat hodně stylizovaně s tokem času, takže scény, jež oddělují měsíce filmového času, se odehrávají v rámci jedné akce. Stejně tak navracení motivů a symbolů nezapře hodně sebeuvědomělou práci s vyprávěním. Renč ale nemá smysl pro míru, nedokáže se soustředit a vybrané gimmicky ždímá tak moc, až začnou otravovat a působit vyčpěle. Hrdinku třeba uvidí v kolébce kluk a řekne, že vypadá jako Mexičan – takže během zbytku filmu do děje náhodně vstupuje mexická kapela. Proč? PROČ?!!!

Radši se nebudu pouštět do rozebírání věcí jako mezilidské vztahy, genderové stereotypy a reflexe . Každopádně se zdá, že Renč s Pawlowskou už desítky let nemluvili s žádnou lidskou bytostí a netuší, jak se dva tvorové chovají, když se potkají. Za zajímavou věc bych ale považoval, jak se ve filmu plynule mísí osmdesátá, devadesátá a nultá léta a tvoří jakýsi nekonkrétní mišmaš, v němž hrdinka žije – byl by to dobrý koncept, kdyby to byl koncept. Bojím se ale, že je to prostě jen úmorná patlanina. Jako ostatně všechno zde. A tím bych to asi utnul, jdu se někam předávkovat kofeinem.

Verdikt

avatar1/10

xxmartinxx

Máme film, na který pravděpodobně žádný čtenář Moviezone nepůjde, takže je v podstatě zbytečné se v tom nějak patlat. Mně osobně překvapilo, že Renč našel po Baarové způsob, jak svůj styl ještě trochu vystupňovat. Výsledek je úmorný nesoudržný mišmaš.



Hodnocení čtenářů

  • avatar1/10

    TheHofi

  • avatar1/10

    CAPS_LOCK

  • avatar2/10

    Dippy

  • avatar1/10

    rublik05

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace