Opětovné zhlédnutí Jurského parku mě donutilo k zamyšlení. Člověk je míň než velociraptor. Velociraptor je míň než T-Rex. A T-Rex je míň než... King Kong! Tahle bizarní obdoba kámen-nůžky-papír si odkroutila svých pár minut slávy jak v prapůvodním King Kongovi (1933), tak v remakované verzi z roku 2005. Je to nádherná ukázka toho, že základem akční scény nejsou schopnosti aktérů, ale schopnosti choreografa. Jasně, s některými lidskými dřevy nic nesvedou ani špičky oboru, ale co když můžete to dřevo libovolně ohnout a máte plnou moc nad jeho pohyby? To je případ obou King Kongových bitek s tyranosaury. V prvním případě absolutní svobodu animátorům propůjčil klasický stop motion, v tom moderním za něj zaskočily digitální triky.

Černobílý Kong ze třicátých let je úžasný v tom, že choreografie byla neuvěřitelnou piplačkou, sestávající ze stovek jednotlivých pohybů. Loutky jsou ve skutečnosti kovové kloubové figurky obalené modelovací hmotou (tak jako je kostra obalená masem), s nimiž se muselo operovat v jednotlivých, nepatrných krocích. To znamená, že animátoři předehrávali celou choreografii v extrémně zpomaleném čase (natočit takovou scénu trvalo dlouhé týdny), aniž by měli bezprostřední kontrolu nad výsledkem. Ten přesto ohromí nejen repertoárem technik, ale i postřehem obou bojovníků. Žádné zbytečné prostoje, oba se pohybují velmi mrštně a některé smrtící údery jen o pár centimetrů míjejí cíl. Památná je i fatalita, kterou King Kong uštědří otravnému Rexovi, a samozřejmě i závěrečné bušení v hruď.

Původní scéna je natolik bez chybičky, že ji Jackson v podstatě okopíroval od A do Z. V ukázce najdete jen závěrečnou část. Všimněte si, že nový Kong jde hned od začátku po čelistech - nejnebezpečnější Rexově zbrani. Jackson se ale přeci jen rozhodnul originál trochu trumfnout, takže je ve filmu i bitka s několika tyranosaury, ve které je tradiční rafání za paži a víc akrobacie. V základu se od sebe ale scény zas tolik neliší, stačí když si odmyslíte pokročilejší efekty a živější kameru. Je to další důkaz toho, že dobře vymyšlená bitka přežije všechny výkřiky technologie, protože bez ohledu na pozlátko je to vždycky o těch dvou, co se před kamerou mlátí. A tom třetím, co je diriguje.