Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Nespoutaný Django: Recenze


ikona
duro
Natočil Tarantino jen další „tarantinovku“, nebo konečně překročil svůj stín? 

Tarantino už do nás napral něco jako gangsterku, něco jako akční thriller, něco jako válečný film i něco jako asijskou paseku. Ale všichni víme, že jeho opravdovou srdcovkou je western. Jeho výrazné stopy jsme našli téměř ve všech dosavadních „magorových“ počinech. Na čistokrevnou kovbojku si však trpělivě počkal a nelze se zbavit dojmu, že k ní cílevědomě směřoval celou svou kariéru. Teď mu Weinsteini konečně dali na vysněný epos 100 milionů dolarů (rozpočet u něj dosud neslýchaný), takže jej může servírovat ne na stříbrném, ale rovnou na zlatém tácu. Posázeném diamanty. Není divu, že tržby se vyvíjejí směrem k nejúspěšnější tarantinovce vůbec. Skvěle promyšleno, skvěle zrealizováno. Tarantino mocně vládne.

Otázka ale nezní, jestli Nespoutaný Django dostojí pověsti, kterou mu fanoušci a někteří publicisté vybudovali ještě před uvedením. „Je to western od Tarantina, to přece musí být geniální film!“ Spíš se ptáme, jestli nejde „jen“ o tradiční tarantinovku v kulisách dalšího oblíbeného žánru. Našel Tarantino konečně sílu změnit své osvědčené postupy a zahodit rutinu, ve kterou se změnil kdysi tak svěží a inovativní styl? Je schopen utáhnout klasické vyprávění? Je Nespoutaný Django jen „něco jako western“, nebo žánr tentokrát přinutil tvůrce k pokoře?

Tak především: Film je vyprávěný chronologicky, jen občas si dovolí krátký flashback nebo rychlé stříhání mezi různými časy. Má epický záběr, o jakém se nám u Tarantina dosud nesnilo. Máme tu spoustu postav, hodně se putuje a často se mění lokace. Ano, Tarantino opět vypráví epizodicky a precizně buduje a pointuje jednotlivé scény. Jenže podobně jako u Hobita (tak jak to trefně analyzoval Douglas Kokeš), jde o staromódní dobrodružné vyprávění, o quest s jasně vytyčeným vzdáleným cílem, a k němu epizodická struktura neodmyslitelně patří. Hrdinové zvládají jednu nástrahu za druhou a každá je nějak změní a dá jim kýžené schopnosti pro závěrečný střet s nejmocnějším nepřítelem.

Jak jinak, nechybí tarantinovské dialogy. Tentokrát ale mnohem víc slouží budování postav a rozvíjení zápletky a neodbočují tak často k podružným (jakkoli zábavným) tématům a popkulturním odkazům. Dokonce ani ve vrcholní scéně filmu, večeři u rozmarně zlovolného plantážníka Candieho, která trvá dobrých 40 minut. Ostatně, tato bravurně vygradovaná kapitola, vrcholící nepopsatelnou krvavou koupelí, se do kovbojky dokonale hodí – byl to přece právě spaghetti western, který koncept dlouhých stupňovaných scén dotáhl k dokonalosti.

Dvě hodiny čtyřicet vám naposledy tak rychle utekly... no, možná s Hodným, zlým a ošklivým.Tarantino ještě nikdy nevyprávěl tak tradičně a soustředěně. Je zajímavé srovnat si původní scénář a samotný film, sledovat ten proces. Do koše putovalo právě to, co by příběh tříštilo a zvýrazňovalo vyprávění po kapitolách – zmizela třeba dlouhá odbočka s původním majitelem hrdinovy manželky, kterého měl hrát Sacha Baron Cohen. Stejně tak byla vyškrtnuta postava krutého Calvinova předáka, napsaná pro Kevina Costnera (později se na ni vykašlal i Kurt Russell). Škoda, že Quentin nenašel sílu zkrátit i finální akt, ve kterém si sám zahrál – po oné orgazmické megapřestřelce následuje ještě půlhodina, která citelně postrádá záživnost a režijní vybroušenost předchozího děje.

Přesto je Django ve srovnání s Parchanty (o Billovi či Autu ani nemluvě) výrazně konzistentnější a vyváženější a dvě hodiny čtyřicet vám naposledy tak rychle utekly... no, možná s Hodným, zlým a ošklivým. Docela překvapí, že hlavním tématem není Tarantinova oblíbená pomsta. S tou si ale dostatečně vyhrál v předchozích filmech. Tentokrát jde o záchranu milované osoby, což také není zápletka, která by byla spaghetti westernům cizí – pro krásky v nesnázích měli slabost jak Eastwood, tak i původní Django Franca Nera. Film si je vědom i mytologicko-pohádkového charakteru takto postaveného děje, proto jej nevtíravě rámuje germánskou legendou o Brunhildě, Siegfriedovi, drakovi a ohnivém kruhu.

Především je to ale ohromná westernová zábava. Odkazy na žánrové předobrazy jsou vydatné, od úvodní písničky přes technické finty (divoké zoomování) a některé dějové prvky (výcvik tasení) až po cameo originálního Djanga. Je to ale pocta evropským westernům celkově – lovec odměn Schultz není Němcem jen proto, že byl napsán na tělo Christopha Waltze, ale hodně připomíná užvaněné, napůl komické vedlejší postavy z románů Karla Maye.

Akce je dostatek, kolty a brokovnice duní, hlavy vybuchují, z chlapů (a občas i žen) stříkají hektolitry krve. Nespoutaný Django je zároveň velmi vtipný film. Je v něm spousta krvavých gagů, režijních nápadů (přestřelky jsou natočeny s obrovskou chutí) a celkového nadhledu. Dokonce i vážné téma otroctví dokáže podávat s humorem, a to je možná důvod, proč pobouřil některé afroamerické celebrity. Tarantino místy jakoby vyprávěl ošklivý rasistický vtip a zároveň na nás pomrkával, že proti černochům vlastně nic nemá a otroctví se mu (slovy Kinga Schultze) upřímně hnusí. Navíc je tady k popukání zábavná scéna s KKK hordou (hostující Jonah Hill), která má zcela praktický problém s bílými kuklami.

Herci si tu jízdu podle očekávání užili. DiCaprio je výrazný padouch a Jackson mu zdatně sekunduje. Foxx hraje Djanga dle pravidel žánru minimalisticky, přesto má bohatý rejstřík (všimněte si třeba, jak dokáže prodat své pocity po prvním loku piva) a proměna zrak klopícího otroka v pistolnického suveréna je přesvědčivá. Filmu však dle očekávání kraluje Christoph Waltz jako lovec odměn Schultz. Bývalý německý zubař, kterému se příčí otroctví, je neodolatelně sympatická postava a je pozoruhodné, jak Waltz během několika minut nechá zapomenout na plukovníka Landu.


Přehrajte si trailer
Ke všemu film vypadá fantasticky. Kamera si našla opravdu nádherné exteriéry, dekorace, kostýmy a rekvizity jsou pastvou pro oči, nechybí davové scény, zkrátka ten rozpočet je na filmu opravdu vidět. Hraje k tomu luxusní soundtrack, složený ze spaghetti klasik (Morricone, Bacalov, Ortolani...), toho nejlepšího z country-folku i hutného hip-hopu. Každá jedna písnička dokonale pasuje.

Django tedy opravdu není jen „něco jako western“. Je to pistolnický epos se vším všudy. Tarantino jej odvyprávěl nečekaně poctivě a navíc jej vyšperkoval svými typickými trademarky, jako jsou řízné dialogy a dobře napsané postavy, které je očividně radost hrát. Pokud patříte k fanouškům žánru a/nebo režiséra, Djanga si zařadíte mezi filmy roku.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (104)

Verdikt

avatar9/10

duro

Krvavý epos z Divokého západu a zdánlivě uhlazeného Jihu, kde pro slovo „negr“ a trochu bičování či trhání psy nemusíte chodit daleko. Tarantino si konečně natočil western, a je to překvapivě pokorná a ryzí pocta žánru. Navíc je epická a výpravná, se spoustou výživných postav a divokého násilí. Prvotřídní hollywoodská zábava, která zároveň potěší i tradiční „klubové“ quentinofily.


Hodnocení redakce

  • avatar9/10

    imf

  • avatar10/10

    Cival

  • avatar8/10

    Spooner

  • avatar9/10

    Mr. Hlad

  • avatar8/10

    KarelR

  • avatar9/10

    krauset


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Ravenhorn

  • avatar6/10

    Jeržik

  • avatar9/10

    acheron

  • avatar7/10

    luksa

  • avatar6/10

    Silence

  • avatar9/10

    killerzeli

  • avatar8/10

    Postman

  • avatar9/10

    Sagittarius

  • avatar9/10

    deiwi

  • avatar9/10

    RoBo

  • avatar9/10

    EDDIE

  • avatar9/10

    yeniczek

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace