Dobrá, mysleme pozitivně. Nádhera jak z krasohledu prý opravdu vyplňuje dobrý film. Takové jsou alespoň ohlasy z prvních projekcí. Ang Lee to tedy ustál, přestože s barvičkami nešetří a digitální efekty využívá čistě pro výrobu absolutního krásna. Pak tedy klobouk dolů. Povznášející estetika téhle literární adaptace mi je ale i tak pořád proti srsti, protože má člověka dojmout každou druhou sekundu a naplnit ho všeobjímající radostí. V tomto směru sem Paradise od Coldplay padne jako zadel na hrnec – stačí si vzpomenout na videoklip k písničce o utrápeném slůněti, na to ždímání emocí skrze růžovou a fialovou, a přitom v takové podobě, aby se člověk nemusel děsit trapné kýčařiny. Už jste přesně doma. Vybalancovat tuhle prvoplánovost s něčím hlubším je sakra těžké. A i když mám z filmu strach, v traileru se to ustát daří.