Dobrý film mluví sám za sebe. A Social Network rozhodně JE zatraceně dobrý film. Navíc zraje. Jen co se člověk zvládne prokousat přes ten kulometný scénář a dostane se pod vypilovanou režii, dostane pestrou studii charakterů, ve které přesně sedí každá scéna. Je to barvitá látka se spoustou drobných nuancí, které lze objevovat během dalších zhlédnutí nebo během diskuzí (nejen na Facebooku).

Pověst prostě nelže a Fincher se představuje znovu s brilantním snímkem. I proto bylo o včerejší projekci ve Světozoru velký zájem. Větší než jsme čekali. Hlavně nám zatopil Ondřej Trojan se svým Občanským průkazem, který uvolnil sál až pět minut před půl devátou, kdy měla začít naše projekce. V tu chvíli jsme se cítili asi jako harvardské servery, čelící náporu aplikace FaceMash, pomocí níž Zuckerberg a spol. porovnávali pohlednost holek ze školy. Fronta totiž sahala až k tramvajové zastávce na Vodičkové… naštěstí se po úvodních zmatcích podařilo najít celkem efektivní systém, jak nahnat lidi do sálu (a občas jim i stihnout vtisknout malý drink), a něco málo před tři čtvrtě na devět se mohlo jít na věc. Krátký oficiální pozdrav, omluva nepřítomných (tenhle článek beztak vzniká jen kvůli tomu, aby Mr. Hlad, imf a k0C0UR věděli, co se dělo :) a promítačka se mohla točit a uspokojovat filmové dychtivce.

To nejdůležitější tedy dopadlo dobře a docela nás to i inspirovalo slavit takhle nenápadně každý podzim narozeniny. Mezi zářím a říjnem totiž vstupují do zámořských kin vždycky ty největší pecky, cílící na Oscary, a dělalo by nám radost jednu z nich pravidelně představovat s lehkým předstihem. Tak snad to klapne.

P.S.: Recenze by měla vyjít snad už dnes.

P.P.S.: Naopak ukázkový fail se konal posléze. S naivitou bratrů Winklevossových (to jsou ti mameluci, kteří se Zuckerbergovi svěřili s původní ideou na síť s profily harvardských studentů) jsme si nechali zajistit lokál přes sponzora. Domluva zněla na osmdesát míst v klidném prostředí, kde lze popít a u toho debatovat nejen o filmu. Sponzor nás vyslal do klubu Nebe (znalým už docvaklo, že se blíží průser - my tam ale nikdy nebyli, takže jsme šli natěšeně na místo), který tedy opravdu připomínal bezuzdné kalby ze Social Network: slova jako posh, bitches, fancy a „kurevsky narvaný“ jej v danou chvíli vystihují docela přesně. A jaké bylo naše překvapení, že na místě není žádný tajný vchod do inkriminované místnosti pro osmdesátku filmových geeků…:) No, dost šibeničního humoru. Záměr to opravdu nebyl. Jen jsme winklevossovsky doplatili na neznalost a spoléhání se na partnera. Takže se nakonec už tradičně dojíždělo v putyce U Tučňáka, kam dorazilo potrhané jádro v počtu cca 35 lidí (naštvaných odpadlíků naštěstí zas tolik nebylo), lehce uchlácholených vědomím, že si mají kde sednout a že k nim letí omluvný panák. Poučilo nás to pro příště, že k narozeninám prostě patří raut přímo v prostorách kina. Tak na naše stránky koukejte hodně chodit, ať to máme z čeho platit.