S českými komediemi je to těžké. V pravém slova smyslu totiž žádné nejsou. Kolik jste v posledních letech viděli českých filmů u kterých jste se smáli, místo abyste se smáli filmům samotným? Spočítáme je na prstech jedné ruky a těžko říct, jestli za to může mladická nevyzrálost nebo příliš vysoká laťka nastavená zahraniční tvorbou. Martin Kotík se od ní před pár lety rozhodl opisovat, ale když do kin vypustil Pánskou jízdu, která zahrnovala pupkatého Dejdara (napodruhé to v Comebacku paradoxně funguje :), plamenomet v lednici nebo historicky druhou kung-fu scénu české kinematografie, byla to pohroma biblických rozměrů, kterou skvěle vyjadřovalo Abrhámovo procítěné "Tak takhle děti, takhle vypadá peklo". Kotík se o dva roky později snažil vylepšit skóre taxikářskou epopejí Všechno nejlepší!, ale jakmile se dostal k tetičce inzultující nevinnou sochu hadrem na podlahu nebo útrpným telefonátům hlavní postavy s jakousi blonďatou milenkou, obracel oči v sloup i Viktor Preiss, který má výjimečnou smůlu na dobré role ve špatných filmech.

Teď se Kotík vrátil potřetí, opět po dvou letech (stává se nám z toho nepříjemná tradice) a znovu kombinuje herecké kapacity s nezkušeným mlíčím, které se sotva rozkoukalo v televizní konkurenci. To že mlíčí moc talentu nepobralo a kapacity bojují s dementním scénářem vás asi nepřekvapí, stejně jako fakt, že za ty čtyři roky se nic nezměnilo. Abych však férově naznačil z jak bezútěšné situace Kotík vychází, napíšu za jména herců jejich domovské "planety". 

Leoš "Leo" Pavlíček (Jan Zadražil - VKVéčka) by se rád probojoval až do Hollywoodu, ale zatím ometá castingy a nechává se školit Markem Vašutem (jediný nevinný, ale mám pocit, že si všechno chválu na svou hlavu zaplatil, stejně jako tisíc firem od Seznamu až po firmu ETA). Jeho spolubydlící (Jiří Langmajer vydělává na chleba, stejně jako v Ordinaci v Růžové zahradě) mu občas naznačí, že je hrozný ňouma, ale když se za dveřmi objeví strejda Mráz (Václav Vydra - Kameňák), všechno je rázem jinak. Nečekaný dobrodinec totiž potřebuje, aby Leo nastoupil ve vedení jeho reklamní agentury, která musí chtě nechtě legálně zkrachovat, tj. odehnat všechny stávající i budoucí klienty naprosto úděsnými reklamami. Pro tento účel najal Mráz partu budižkničemu a mj. i Lea, který má v rodině pověst naprostého ňoumy (viz Langmajer). 

Proč chce Mráz zkrachovat? Průhledná historka o mafiánech, co mu vyhrožují smrtí v případě přílišného úspěchu, zjevně stačí hlavnímu hrdinovi, ale divák jí bere jen jako chatrnou berličku. Když pak přijde ne jeden, ale hned dva dějové zvraty, nezmůžete se na víc než marné zívnutí. A přitom jde v Kotíkově filmografii o důležitý milník (Pánská jízda nula zvratů, Všechno nejlepší! jeden zvrat, Vy nám taky, šéfe hned DVA zvraty). Potlesk v publiku, rychle než přijde Iva Janžurová a nezahlásí, že se jí na psacím stroji píše lépe než v Excelu. 

Její postava staromilské sekretářky, která do práce nosí pekáče buchet a na poradě se vždycky psychoticky uchichtne do ticha, které měl vyplnit smích diváků, je takovým ostrůvkem pohody v moři trapnosti. Stejně jako fiktivní reklamy (na naprosto nefiktivní značky, podobný námět ušitý na míru product placementu k tomu přímo vybízí) sestrojené týmem Nešika a syn, ve kterých má hlavní roli brutalita, ujeté oblečení a absurdní pointy. Ani na chvíli bych si nepomyslel, že to byl nějaký sofistikovaný záměr dovést demenci smyšlených výtvorů i Kotíkova filmu ad absurdum, ale semo tamo to vychází a Vy nám taky, šéfe začne být tak blbé, až je to na hranici nefalšované zábavy. Třeba když Vydra v úvodu napodobuje Marlona Branda z Kmotra nebo když Langmajer filozofuje nad tím, že je hlavní hrdina blbec, ale není na tom zas tak špatně, protože nemá zkušenosti. Protože blbec se zkušenostma, to už je jaksepatří kalibr. 

Dialogy se vůbec dělí na šílené improvizace (doufám), nikam nevedoucí vtipy a opsané kameňáky, u kterých se nesvíjíte na zemi proto, že vám je před dvaceti lety vyprávěl dědeček. Tehdy jste se smáli, protože jste k němu měli tak nějak úctu. U Kotíka podobnými věcmi neplýtvejte, protože jeho vyžehlené sitcomové interiéry a načančaní herci jen dokazují, že do kina zabloudili omylem. Kdyby Kotík svůj film rozsekal na kusy a prodával ho Nově jako sitcom, byl by to úspěch. O Comebacku by se totiž konečně dalo říct, že je lepší než konkurence. :) 

K televiznímu feelingu nepřispívá jen kvalita dialogů a uškrcený opasek, ale už zmíněné obsazení. Obvykle se příjemně divíme tomu, jak ze sebe někteří herci dovedou v celovečeráku vymáčknout o třídu lepší výkony než v televizi, ale tentokrát ani Sandra Nováková (Ordinace v růžové zahradě) nebo Mahulena Bočanová (Ošklivka Katka) nepřekračují stín svých seriálových odvarů. A chtělo by se mi ještě někoho zfackovat za obsazení Davida Krause. O tom, že neumí zpívat vím už dávno, ale větší herecké dřevo jsem ještě neviděl. Nikdy. Viděl jsem pět dílů Nikdo není dokonalý, tři díly Caruso Show a dva filmy Eda Wooda a nic horšího moje zorničky a hlavně uši nepoznaly. Jestli jsou za zápis do guinnessovky nějaké prémie, snad bych uvažoval o případném nahlášení, protože tohle by rozhodně nemělo zůstat bez odezvy.

Proč tedy tři hvězdičky? Kotík se zlepšuje. Možná proti svému vlastnímu svědomí a možná jen ztrácím imunitu a bláznivě se směju té demenci, kterou zvládne vyrobit. Možná je to vděčnost, že někdo zacelil díru vzniklou Troškovými Kameňáky a zvládá vyrobit tak špatné filmy, že se u nich můžete i za střízliva královsky bavit. Garantuji vám, že až začne celé osazenstvo reklamní agentury tancovat nebo až Iva Janžurová se spikleneckým výrazem strhne utěrku a laškovně se zeptá "Buchtičku?", někde v bránici vám něco zachrastí... a nebo možná ne, přičemž si budete myslet, že jsem se zbláznil. Na Kotíkovy filmy bychom se asi jako recenzenti měli střídat. Jinak nás to asimiluje s jistotou trekovských Borgů. Takže já dávám šokující tři hvězdičky a končím... Cival s Kocourem a Hladem si teď musí střihnout, kdo se vydá do další jámy lvové za dva roky.