Venku je sice nebe bez mráčku a sluníčko nutí teploměr šplhat do závratných výšek, ale nad Hollywoodem už se zase stahují tornáda. Je 30. března. Přesně za tři měsíce vyprší hercům smlouva s producenty a kolotoč stávek, vyjednávání a pozastavených produkcí možná začne nanovo. Čekali byste, že po zdlouhavém boji se scenáristy už se producenti poučili, ostatně stávka nezanechala Hollywood bez šrámů (např. počet televizních pilotů na příští sezónu je pouhým zlomkem běžného stavu, přičemž tisíce lidí všech profesí přišli o práci nbo vydělávají třetinu či čtvrtinu obvyklého příjmu, vzhledem k nedostatku zakázek). Kdyby teď měla přijít další, mohlo by to znamenat skvrny, které se budou z bělostného nápisu nad cesmínovými lesy odstraňovat ještě hodně dlouho. Producenti by proto měli mít rozum. Jenže ti jsou v tom tentokrát (zatím) nevinně.

Herci totiž začali bojovat mezi sebou. Jako by hrozba stávky byla motorem pro rozhýbání starých křivd a sporů. AFTRA (American Federation of Television and Radio Artists) se totiž rozhodla, že se během vyjednávání trhne od SAG (Screen Actors Guild) a domluví si s producenty smlouvy sama. Na vlastní triko a vlastní pěst. Nevraživost mezi vedením obou organizací trvá již dlouhá léta, ostatně v komisi jsou zastoupeny v poměru 50:50, přičemž SAG tlačí na zvrat počtu křesel v její prospěch. Nejenže má víc členů (120 tisíc vs. 80 tisíc u AFTRA), ale také odvádí víc práce a na jejích členech je závislý Hollywood (AFTRA se soustředí hlavně na radio a televizi), což jasně vyplývá z toho, že o AFTRA slyšíte pravděpodobně poprvé v životě.

Roztržení obou organizací již v počátcích vyjednávání je prvním vážným porušením smlouvy, která se datuje sedmadvacet let nazpátek. Producenti z toho mají svým způsobem radost. Dvě slabé ovce jsou lepší než jedna silná. Znamená to ale oddělené jednání a dost možná i řadu brzd, které vyvolají hádky mezi jednotlivými členy a představenstvy obou frakcí. A ty tři měsíce vážně nejsou přehnaně dlouhá doba. Rád bych věřil, že se koncem června kamery nezastaví, ale jakmile vám do zjednodušeného světa celuloidových princů a pricezen sáhne politická agenda, je to konec pohádky. Mám takový pocit, že v následujících týdnech a měsících se v továrně na sny nikdo nebude smát.