Je už skoro tradicí říkat si uprostřed léta něco o tom, že aktuální sezóna patří k těm nejslabším a že staré dobré časy už se nikdy nevrátí. Patří to do základní rovnice plné očekávání a zklamání. Zatímco čerstvě ohlášené projekty vyhlížíme s nadšením, o trhácích za dveřmi většinou začneme pochybovat. Letos se však do rozbrojů řešících kvalitativní stránku letních blockbusterů zamíchaly i vcelku rozporuplné finanční výsledky jednotlivých filmů. Najednou byl svět plný palcových titulků hlásajících zánik mamutích rozpočtů, předražených hvězd a studiového systému. Pokud MovieZone sledujete pravidelně, jistě občas nahlédnete do Civalových analýz víkendových tržeb a máte tak alespoň jemné povědomí o situaci. Ale jak by řekl Lex Luthor: You are not seeing the big picture. Dnešní článek tedy budiž ohlédnutím za letošní blockbusterovou sezónou, kterou stylově uzavírá nepříliš blockbusterový Michael Mann a jeho Miami Vice.

Pokud by nám snad chtěl někdo vyčítat, že na soudy je ještě brzy, měl si pečlivě prostudovat srpnový program amerických kin. Možná by zjistil, že všechny velké trháky se odstěhovaly pryč z pozdních letních termínů a osamocen v poli tu s většími ambicemi zůstává snad jen Will Ferrell a jeho Talladega Nights. Někdo by jistě mohl přisuzovat naděje i Stoneovu World Trade Center nebo Snakes on the Plane, ale jistě se shodneme na tom, že to nejsou blockbustery v klasickém slova smyslu. V našem zamyšlení nad vývojem a možnými důsledky letošní sezóny hitů samozřejmě budeme brát v potaz, že některé filmy ještě úspěšně brázdí kina (např. druzí Piráti) a nabídneme menší srovnání s minulými ročníky. Konečně se ukáže, zda ročník 2006 v historických knihách obstojí, nebo se bude schovávat za starší a silnější kamarády.

Předem bych chtěl upozornit, že z našeho povídání vynecháme rozpravy o kvalitách samotných filmů, a necháme mluvit jen čísla a fakta. Žádné Ethan Hunt suxx a Wolverine rulez tu nenajdete, protože každý kdo vychodil devět tříd základky snad ví, že mezi komerčním a kritickým úspěchem filmu žádný vztah neexistuje. Spousta špatných filmů nadělala jmění, spousta nadějných naopak zůstala ušlapána v prachu cesty. Nemá cenu to řešit. Život je prostě svině. :)

Mission: Impossible 3
Rozpočet: 150 milionů :: Premiéra: 5. 5. 2006 :: Stopáž: 126 minut
První víkend: 48 milionů (4054 kin) :: Celkem USA: 134 milionů :: Celkem svět: 373 milionů

Třetí mise Ethana Hunta debutovala stejně jako předchozí dvě v květnovém termínu a tentokrát měla i čestnou funkci otevíráku sezóny. 48 milionů za první víkend nebyl špatný výsledek, ale to co se u Willa Smithe bralo předloni jako potvrzení komerčního potenciálu, to je pro Cruise naopak posun směrem dolů. Skandály kolem jeho soukromého života udělaly své a spousta fanoušků otevřeně přiznala, že Cruise přestává podporovat. Paradoxně nejvíc to tak odnesl J.J. Abrams, který studiu utratil 150 milionů dolarů, které se jen obtížně získavaly zpátky. Na nedostatek projektů si teď sice autor Lostu nebo Aliasu nemůže stěžovat, ale pro Star Trek mu asi odklepnou o poznání menší rozpočet, než v případě M:I-3. Ethana Hunta nakonec zachránilo zahraniční publikum, které dovedlo celosvětové tržby pod hranici 400 milionů. Oproti prvním dvěma dílům je to ale pořád chudá sklizeň, např. jednička debutovala se 47 miliony v pouhých třech tisících kinech a nakonec vydělala 456 milionů celosvětově (před deseti lety!). Dvojka od Johna Wooa si vedla ještě lépe, když v Americe překonala 200 milionovou hranici a celkově pak pokořila půl miliardy.

Po Mission: Impossible 3 se objevilo mírné zneklidnění. Jako by šéfové studií přisuzovali Tomu Cruisovi všechny průšvihy, které stihli nasbírat od začátku roku. Sezóna 2006 na tom ani předtím nebyla nejrůžověji, ostatně jen Doba ledová 2 dokázala výrazně zabodovat. Někteří to připisovali i angažování "neznámého televizního režiséra" a netradičnímu pojetí snímku, který se chtěl distancovat od předchozích dílů. Všichni tedy s napětím očekávali jak dopadne pro změnu absolutně tradiční záležitost, remake slavného katastrofického filmu v podání veterána Wolfganga Petersena. Poseidon přijel do kin týden po M:I-3 a těžko si lze v rámci letošní sezóny představit filmy, které by proti sobě stály v ostřejším kontrastu.

Poseidon
Rozpočet: 160 milionů :: Premiéra: 12. 5. 2006 :: Stopáž: 99 minut
První víkend: 22 milionů (3555 kin) :: Celkem USA: 60 milionů :: Celkem svět: 170 milionů

Legendární parník se potopil. Nejen ve filmu, ale i v pokladnách kin. Warneři už během natáčení věděli, že ze samotného nápadu zremakovat klasické Dobrodružství Poseidonu není nikdo zvlášť odvázaný a tak se snažili zalarmovat nejrůznější časopisy i webmagy a zvali je na natáčení, aby se o filmu psalo, aby se chválilo a štěbetalo. Marná sláva - Poseidon poslala ke dnu absence nějaké větší hvězdy (letos tohle zlaté pravidlo porušilo hned několik filmů a všechny na to dojely... stačí se podívat na neblockbusterového Shyamalana, který bude mít problémy obhájit i svůj skromný rozpočet...) a také dost zničující recenze. Ty mají většinou jen minoritní vliv, ale umí být i pověstným posledním hřebíčkem do rakve. Poseidon se tak stal, navzdory střízlivé stopáži (o tom ještě bude řeč) a klasickému pojetí, zdaleka největším propadákem letní sezóny a má zatraceně hodně práce, aby svůj rozpočet dohnal na své pouti po Evropě a Asii (zatím to moc růžově nevypadá, nezapomínejte, že tržby se musí dělit mezi producenty, kina a další zprostředkovatele). Wolfgang Petersen se asi bude muset vrátit ke komorním filmům.

Poseidon už působil v řadách producentů čiré a nefalšované zděšení. Parníková jízda měla vydělat spoustu peněz a místo toho se postarala o obrovský průšvih. Všechno viselo na třetím papírovém trháku - Šifře mistra Leonarda. Miliony dolarů narvané do propagace, berlička v podobě populární a zároveň i kontroverzní knižní předlohy (tahle kombinace není příliš častá) a solidní obsazení. Muselo to vyjít.

Šifra mistra Leonarda
Rozpočet: 125 milionů :: Premiéra: 19. 5. 2006 :: Stopáž: 149 minut
První víkend: 77 milionů (3735 kin) :: Celkem USA: 216 milionů :: Celkem svět: 740 milionů

Už když jsem šel na novinářskou projekci (v Česku), začínalo být jasné, že nejdivočejší sny marketingových ředitelů se vyplní. Do kina totiž přispěchali i duchovní z Horní Dolní, možná proto, aby měli o nedělní mši o čem vykládat. Podobný trend zažila Šifra všude, takže výsledná čísla byla mimořádně uspokojivá. Za první víkend Howardův snímek vydělal tolik, co Mission: Impossible 3 a Poseidon dohromady a ještě přihodil pár milionů navrch. Diagnóza zněla jasně: první velký hit letošního léta. Sony mohla oslavovat a Šifra navíc předvedla nadstandardní životnost i díky rozšiřující se šuškandě. Finální suma 740 milionů dolarů celosvětově, to hovoří za vše.

Analyzovat úspěch Šifry však není snadné... měl na něm vůbec nějaký podíl Tom Hanks nebo Jean Reno, co by hvězdy vyšší svítivosti? Nebo to byl všechno jen humbuk kolem Brownovy knížky? Bitva ještě nebyla dobojována a až u další premiéry se mělo ukázat, zda je publikum opravdu vychované na velké hvězdy a zaběhnuté série. Na řadě byli X-Men 3.

X-Men 3: Poslední vzdor
Rozpočet: 210 milionů :: Premiéra: 26. 5. 2006 :: Stopáž: 104 minut
První víkend: 103 milionů (3690 kin) :: Celkem USA: 233 milionů :: Celkem svět: 440 milionů

Vynikající trailery a komplexní marketingová kampaň (útočící skutečně na všech frontách) pomohly zamaskovat změnu režiséra, o které se nakonec mluvilo jen v geekovských kruzích (ostatní se většinou smířili s tím, že Singer o pár týdnů později vybalí Supermana a dali Ratnerovi šanci). X-Men 3 se od začátku profiloval jako bezhlavá akční jízda s uměřenou stopáží, která chce být velkolepá a chytrá zároveň. Výsledek je možná trochu jinde, ale to už diváci při úprku do kina neřešili. Výsledných 103 milionů za víkend (a dokonce 122 milionů, pokud započítáme i navazující sváteční pondělí) konečně zahnalo chmury a řeči o úpadku multiplexové kultury. Teď už to nebyl bezútěšný trend nastartovaný lednovými výsledky. Bylo jasné, že některé filmy se dovedou vzepřít a udělat vynikající výsledky, kteřé předčí očekávání. X-Men 3 sice velmi rychle vadnul a nakonec se bude muset spokojit "jen" se 450-460 miliony dolarů (odhady po prvním víkendu byly mnohem větší), což vzhledem k obrovskému rozpočtu nelze považovat za bezvýhradný úspěch, ale Foxové hlavně všem ostatním ukázali, že se vyplatí stavět na základních diváckých potřebách. Jinými slovy: Sázky na jistotu se vyplácejí a je úplně jedno, že hýbnete režisérem a celkovou vizí, důležitý je trademark a známé obličeje na plakátech.

Po čtyřech velkých premiérách tu bylo dost zajímavých dat na to, aby se mohl lámat chleba. Sezóna ale ještě nebyla ani v půlce a červen i červenec nabízely kvartetu největších studií (Paramount, Warner, Fox, Sony) opravné pokusy i příležitost potvrdit úspěšně nalinkovanou strategii. Navíc ještě do boje nezasáhnul Disney, který měl v zásobě hned dvě trumfová esa. A první z nich vyjelo na trať už dva týdny po X-Menech.

Auta
Rozpočet: 120 milionů :: Premiéra: 9. 6. 2006 :: Stopáž: 116 minut
První víkend: 60 milionů (3985 kin) :: Celkem USA: 232 milionů :: Celkem svět: 329 milionů

vs.

Za plotem
Rozpočet: ??? milionů :: Premiéra: 19. 5. 2006 :: Stopáž: 87 minut
První víkend: 38 milionů (4059 kin) :: Celkem USA: 152 milionů :: Celkem svět: 259 milionů

Souboj animáků se letos smrsknul na pouhopouhý duel, do kterého promluvili jen ti největší. O pixarovských Autech se vědělo dlouho dopředu a vypadalo to, že DreamWorks bez Shreka nebude mít odpovídající kalibr, který by šlo proti Disneyho produkci postavit. Nakonec se ale zvířátkovské Za plotem ujalo, navzdory tomu že ani zápletka, ani rozestavění klasických prvků nepřinesly nic nového (nejdřív mluvící zvířátka, pak hluboké poselství, spousta infantilních vtípků mezi tím). Bruce Willis coby Mýval a lavina přívětivých recenzí, to nakonec DreamWorks zajistilo standardní příjmy. Nebylo to úplně nečekané, to by musel Za plotem vydělat mnohem víc během prvního víkendu, ale snímek se rozhodně nezařadil mezi CGI průšvihy a v dalších týdnech si hýčkal své diváky, takže to nakonec dotáhnul na sympatických 260 milionů. Oproti animákům z posledních let je to razantní pokles, ale pokud si vzpomeneme na katastrofy jako Divočina nebo aktuálně Mravenční polepšovna (ta je na tom po uplynulém víkendu opravdu špatně), možná by DreamWorks měli odmodlit pár děkovných Zdrávasů.

O tři týdny později přišel do kin Pixar. Samotná aura těchto tvůrců stihla v americkém publiku zlikvidovat pochyby z průměrných trailerů a také řadu článků, ve kterých se spekulovalo, že tenhle krok Pixaru je krokem zpátečnickým. Jak to dopadlo jste si mohli přečíst v naší recenzi. Pixar opět dokázal, že je o krok dál a to nejen v technickém zpracování. Otázka je za kolik z těch 60 milionů z prvního víkendu mohly děti s rodiči a za kolik věrní fanoušci Pixaru. Auta však uspokojila všechny a mají celosvětově našlápnuto hodně vysoko. Pixaří rekord to nebude ani náhodou a velmi pravděpodobně se letos nejúspěšnějším animákem stane druhá Doba ledová (450 milionů mimo USA - velmi pěkné číslo), ale při relativně skromném rozpočtu 120 milionů se může v Pixaru s klidem udělat další čárka do kategorie úspěšných filmů.

Zbytek sezóny bude velmi pravděpodobně demonstrovat nezájem diváků o "béčkové" animáky a tak můžeme v následujících letech očekávat VELKÉ vystřízlivění. Nebál bych se odhadovat, že šanci budou mít jen velké animáky od zaběhlých veličin (Pixar/Disney, DreamWorks) a případně nějaké experimentální záležitosti (Karcoolka). Warneři se teď hodně spálili a tak asi z tohoto žánru odejdou se staženým ocasem (jako už tolikrát). Jejich největší šance však přinesla divákům na konci června legendární červenou pláštěnku. Mnozí spekulovali nad tím, že Supermana odvál čas a že po comicsové revoluci, kterou zažehli X-Meni nebo Spider-Man, už není pro Dušína z Kryptonu na plátnech místo. Jenže Supermana se ujal Bryan Singer, stojící právě za duševním rozkvětem milovaných mutantů. Všechno tak zůstávalo otevřené do poslední minuty.

Superman se vrací
Rozpočet: 260 milionů :: Premiéra: 28. 6. 2006 :: Stopáž: 154 minut
První víkend: 53 milionů (4065 kin) :: Celkem USA: 182 milionů :: Celkem svět: 292 milionů

Nejdražší film letošního roku. Nejčastěji propíraný "remake" poslední doby. A dost možná největší warnerácká starost. Bryan Singer získal pro natáčení stejnou svobodu a prakticky stejné peníze jako Peter Jackson v případě King Konga. Je to zajímavý trend über-režisérů, jejichž předchozí filmy byly natolik úspěšné, že jim studio pro příště slíbí zlaté prase - vlastní dream projekt, který si mohou vypiplat podle svých představ. Zřejmě se však přeceňuje nejen star-power režisérů (i když v případě King Konga a Supermana se spoléhalo výhradně na auru kolem filmu jako celku), ale také jejich organizační schopnosti. Tedy pokud se to tak dá nazvat. Singer tentokrát necítil žádný tlak producentů a dělal si doslova, co se mu zlíbilo. To zahrnuje i vystřižení mimořádně nákladných sekvencí (miliony dolarů tak vyletěly z okna), možná i přestřelený rozpočet (ty peníze na tom filmu příliš vidět nejsou, o tomhle aspektu bude ještě řeč v závěrečném shrnutí) a také neúnosné natažení stopáže.

U Supermana to bolí o to víc, že vlastně "končí v půlce" a zůstává až nestoudně otevřený. S Civalem jsme to nedávno řešili i v rádiu, u příležitosti třetích Pirátů. Jako by se v poslední době zapomnělo na to, že ideální stopáž je kolem sto minut. Pokud nemáte co vyprávět, nepřetahujte dvě hodiny. Možná se po invazi čtyřhodinových LOTRů nebo tříhodinového Mnichova začalo kašlat na tohle pravidlo i v případě bezduchých akčních trháků. Jedině Poseidon a X-Men 3 zůstávají ve skromném oddělení stominutovek, což jim mj. propůjčuje vyšší a zábavnější tempo, než v případě ostatních spektáklů (i když by se dalo polemizovat nad tím, že X-Meni by klidně svých 150 minut snesli a že Ratner neměl těch 200 milionů utratit tak "rychle" :). Že by skutečně režiséři měli o tolik větší pravomoce a producenti přestali plnit svoji "cenzorskou" funkci. U Singera je to trochu mimo mísu, protože ten skutečně vyhazoval jako zběsilý, ale ti Piráti... ti zatrolení Piráti.

Ještě než se k Jacku Sparrowovi přesuneme, musíme pořešit dvě věci. Tou první je komerční propad muže v pláštěnce. Warneři prohráli na tutovkovém poli comicsů a zřejmě už přestanou resuscitovat staré hrdiny. Vyjma Supermana. :) Singer sice prohlásil, že Warneři počítají se sequelem jen v případě, že film překoná v Americe hranici 200 milionů dolarů. To už asi nevyjde, ale přesto se do druhého Supermana zainvestuje, aby se mohl v roce 2009 znovu proletět celuloidovým tunelem. Své jistě udělaly velmi kladné ohlasy diváků, ale vsadil bych svůj klobouk, že navzdory tradiční hollywoodské inflaci (rozpočty rostou minimálně o deset procent každým rokem) se bude na druhém Supermanovi šetřit. Warneři jsou sebevědomí, ale nejsou blbí. Pokud bude chtít Singer svojí "dvojku", bude to muset nějak ošéfovat. Navíc studio jistě doufá, že když ve filmu Superman zachránil svět, zachrání teď svět pro změnu jeho. Evropské a asijské tržby teprve začínají přicházet do kasičky, ale zatím to vypadá, že Superman se dostane do černých čísel až po sečtení příjmu z prodeje DVDček.

Červnové hity z druhé cenové...

Kromě Supermana a Aut byl červen bohatý především na menší hitovky, které jsou svalovinou každého studia, zatímco ty největší hity tvoří páteř. Obojí je neoddělitelné, jak si jistě dovedete představit. Vyjmenujme si tedy pár příkladů z hollywoodské bible o škubání kuřat... ehm... tedy diváků:

Natoč romantickou komedii s někým z Frat Packu: Rozchod (rozpočet: 52M, tržby svět: 149M)

Natoč alespoň jeden film s Adamem Sandlerem: Click (rozpočet: 83M, tržby svět: 142M)

Natoč adaptaci úspěšného bestselleru: Devil Wears Prada (rozpočet: 35M, tržby svět: 103M)

Natoč malý film za malé peníze, ale s velkou hvězdou = velké peníze: Nacho Libre (rozpočet: 35M, tržby svět: 79M)

Prosté, leč geniální. Berte v potaz, že u většiny filmů jsou mimoamerické tržby zatím nulové a tak je velká šance, že čísla slušně nakynou. U Clicku i Rozchodu se dá očekávat celosvětový útok na 200 milionů, Prada a Nacho ještě mimo Ameriku nevyrazily a vzhledem k jejich rozpočtům si producenti dozajista mnou ruce. Tohle zkrátka vyšlo nad očekávání dobře. A nemyslete si, že to vyjde vždycky. My dva a křen startovalo o pár týdnů později a dře bídu na 50 milionech celkově (jinými slovy průšvih). A kdybych před vás postavil Vince Vaughna a Owena Wilsona, a zeptal se, kdo z nich je slavnější, určitě byste ukázali prstem na blonďatou kštici. Koření v podobě bulvární smršti ohledně vztahu Vaughna a Aniston zjevně mělo svůj smysl.

Na závěr tohoto bloku jsem si nechal jeden film, který by mnozí mohli považovat za neúspěch a to sice Rychle a zběsile 3. Studio sice nevydalo žádné oficiální cifry, co se týče rozpočtu, ale vsadím se, že Justin Lin to bez hvězdného obsazení natočil za pět padesát a ještě si stihnul za pár drobných koupit colu. :) Výsledné tržby přes 100 milionů celosvětově jsou tak vynikající, i když zároveň koukají na předchozí díly hodně z hloubky. Záměr studia, které přišlo o obě hvězdy z předchozích dílů, byl jednoduchý - natočit co nejlevnější pokračování, bez ohledu na to, jestli to sérii potopí. Prostě vyždímáme z toho osla, co nejvíc dukátů (oslem je míněna série, ale i divák... vyberte si sami ;). A ze všeho nejhorší je, že před diváky to celkem uhráli, takže vzniku čtyřky teoreticky nic nebrání. Takové strategii se musí zatleskat.

Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže
Rozpočet: 225 milionů :: Premiéra: 7. 7. 2006 :: Stopáž: 151 minut
První víkend: 135 milionů (4133 kin) :: Celkem USA: 344 milionů :: Celkem svět: 558 milionů

Co ještě dodat k Pirátům? Rozebírali jsme je v mnoha článcích, před chvíli jsem si rýpnul i do jejich stopáže (v tomhle případě je to extrémně divné, protože Jerry Bruckheimer si tohle vždy hlídá a když už někoho nechá přestřelit (Michael Bay - Mizerové II mají 147 minut), většinou se to na filmu nijak negativně neprojeví (ale to už zabíháme do subjektivních názorů). Piráti strhali veškeré existující rekordy a všem nalili do žil spoustu optimismu. Důležité je jistě i to, že svým způsobem zakončili letní blockbusterovou sezónu, protože zbytek měsíce už žádná překvapení nenabídl. A jak se říká: Konec dobrý, všechno dobré. Momentálně jsou Piráti na nejlepší cestě stát se nejvýdělečnějším filmem roku a navíc na nás za rok zamávají znovu. Disney nemůže být šťastnější. Jack Sparrow byl sice nejvřeleji očekávaným navrátilcem filmové sezóny a všichni čekali, že vylepší skóre, ale tohle byl homerun gigantických rozměrů. Navíc si v případě druhých Pirátů podávají ruku kladné recenze s obrovskými čísly, takže je to skutečně taková hezká tečka za tím naším povídáním.

Jenže my to takhle jednoduše ukončit nemůžeme. Jeden triumf nesmaže všechna předchozí zaškobrtnutí. Poseidon a Superman zřejmě budou strašit v učebnicích filmového dějepisu i hlavách warneráckých účetních, ale jak to vlastně vypadá globálně? Všem škarohlídům bych chtěl odpovědět na ono tradiční zvolání z úvodu článku (každý kdo to odtamtud dočetl až sem, má mojí úctu), totiž jestli je tahle sezóna opravdu o tolik horší, než ty předchozí.

Není. V řeči čísel to vypadá asi takhle:

2003: 2x 300M, 3x 200M, 14x 100M filmy
2004: 3x 300M, 1x 200M, 10x 100M filmy
2005: 1x 300M, 4x 200M, 7x 100M filmy
2006: 1x 300M, 3x 200M, 6x 100M filmy

* Pouze severoamerické tržby. Spočítáno podle stejných období, do roku 2006 započítany i filmy, které pravděpodobně překonají hranici 100 milionů (Devil Wears Prada atd.)

Jak sami vidíte, pokles je dlouhodobý a jakkoliv je třeba se znepokojovat nad nerovnicí vyplývající z toho, že úbytku zisků se nepřizpůsobují rozpočty, musíme vzít v úvahu, že trhy které kinům nejvíc ubírají - totiž DVD a televize - jsou též pod palcem velkých studií, jež z nich mají odpovídající zisky. Jde tedy hlavně o přelévání peněz mezi jednotlivými účty. Přesto bych se, v případě že během příštího roku zdědím obrovské množství peněz a stane se ze mně hollywoodský producent, zaměřil na pár věcí:

:: Točit víc comicsů a víc sequelů (Piráti 2, X-Men 3)

:: Neoprašovat ikony a neremakovat vlastní klasiky (Poseidon, Superman)

:: Hvězdy do hlavních rolí (Piráti 2, M:I-3, Click)

:: Malé filmy vydělávají (Devil Wears Prada, Nacho Libre)

:: Utáhnout režisérům obojky (Superman se vrací, M:I-3)

Snadno se to háže do psacího stroje, ale když se nad tím zamyslíte, vždycky je to o rovnováze. Musíte vzít tyhle "rady" a naložit s nimi tak vyčůraně (tohle slovo používám v článku max. jednou za deset let), aby to divák nepovažoval za cílenou provokaci. Pokud by se každé z nich aplikovalo doslova, stane se z Hollywoodu takový ten středoškolský loser, k jehož stolu si v jídelně nikdo nesedne. A proto se milí producenti, jejich poradci a poradci jejich poradců budou muset pořádně zamyslet. Letošní sezóna jim k tomu dává dostatek podnětů a výsledky možná uvidíme už za dva, tři roky (počítejme s jistou setrvačností). Pak schválně mrkneme na konec tohohle článku a uvidíme.