Nikdo si zřejmě netroufne odhadnout, jak to šrotuje v hlavě Jamese Camerona. Deset let nenatočil žádný velký film a stejně je považován za génia. Deset let se patlal na dně oceánu a experimentoval s kamerovými systémy a přesto by si zřejmě producenti ušoupali peněženky, jen aby ho dostali znovu za hollywoodskou kameru. Jakmile oznámil své nové projekty, začalo to na internetu šumět jak ve včelím hnízdě. Svět na Camerona nezapomněl, teď ale záleží na něm, zda je schopen chytit vlak.

Už jsme psali o tom, že Cameron má momentálně v hlavě dva projekty - adaptaci japonské mangy Battle Angel Alita a originální sci-fi Avatar. První jmenovaný projekt zřejmě dostane přednost a tak jsou média vykrmována už pěkných pár měsíců zaručenými zprávami o tom, jak bude hlavní hrdinka komplet v CGI a film bude stát neuvěřitelně těžké peníze, pokud nebude rovnou ve 3D. Nepřikládám těm zprávám velkou důležitost, protože Cameronovy vize se mění každým dnem, ostatně i námět Avatara je zatím jen črtem jeho fantazie. Domestikování vzdálené planety, které musí vzhledem k nelidským podmínkám probíhat za asistence strojů, do kterých jsou vsazeny mysli inženýrů a vědců. Tito avataři ale jsou schopni opustit hmotu a komunikovat na vyšší úrovni s mimozemšťany, kteří na planetě žijí. Zní to zajímavě, ale dá se to rozvést tisícem různých směrů.

Na slavnostní předpremiéře druhých Pirátů z Karibiku pak Cameron všemu nasadil korunu, když prohlásil, že dost možná nechystá filmy dva, ale rovnou dvě trilogie. Inspirovaly ho stále četnější pokusy hollywoodských studií o souběžné natáčení hned dvou filmů naráz. Řekl mj. že hodně obdivuje New Line Cinemu za to, co provedli s Pánem prstenů. Tehdy to byla sázka do loterie a nakonec vyšla neskutečným způsobem. Podobný vabank ale prý Cameron nepodstoupí. Jeho filmy musí fungovat samy o sobě a proto se Alita i Avatar dočkají nejdřív prvních dílů, s tím že za vším bude rozsáhlá mytologie, která se v případě úspěchu rozvine v širší souvislosti.

Všichni víme, že Cameron "rozvíjet" umí - dal nám pokračování Vetřelce i Terminátora a v obou dokázal, že sequely nemusí být nutně předem odepisované spotřební zboží. Jenže už je to deset let od chvíle, kdy natočil Titanik a i ti největší optimisty občas musí přepadnout stín pochybností. Stačí se rozhlédnout mimo Hollywood a najdeme hned dva ukázkové případy tvůrčího vyhoření. Nejdřív to byl Tsui Hark, který to od Once upon a Time in China nejdřív dotáhnul k těžce experimentální, ale stále kvalitní akční podívané Time and Tide (Do poslední kapky krve), aby nakonec skončil u Black Mask 2 a nakonec se po sérii scenáristických a producentských průšvihů vrátil zpátky a v Seven Swords dokázal, že už to holt nikde nebude jako tenkrát. A druhý ztroskotanec? To je Harkovo zlé dvojče z Francie, které nám vstupuje do života o poznání častěji - Luc Besson se z uznávaného režiséra proměnil v proklínaného scenáristu a producenta a letos se chystal na velký návrat. První pokus jménem Angel-A mu příliš nevyšel, takže nezbývá než uchvátit srdce diváků dětským Arthur and the Minimoys. Nechci být skeptik, ale Luc už to má asi taky za sebou.

Hrozně bych si přál, aby Cameron dokázal být výjimkou z téhle smutné statistiky. Nejdřív je ale potřeba přejít od velkých slov k velkým činům. Jestli mu ta režisérská sesle chybí tak moc, jak sám v rozhovorech prozrazuje, už by měl nějakou ulovit a konečně si na ní sednout. Trpělivost tvých fanoušků není bezedná, Jime.