Kina jsou pořád základ

Je to jednoduché. Pokud jste hlava studia a chcete mít v portfoliu úspěšný film, musí uspět v multiplexech. Máme tu sice Stathamovsko-Neesonovský paradox, kdy tyto (ehm) skoro už béčkové hvězdy generují většinu zisků na domácích nosičích. To jsou ale jenom ty pověstné výjimky. Pravidlo zní, že první víkend v tisícovkách kinosálů s velkou jistotu určí, jestli váš film opravdu vydělá velké peníze a bude pokračovat v podobném stylu i na domácích nosičích, digitálním trhu a televizních obrazovkách.

Zatímco v Americe klesnul kino-průmysl oproti roku 2016 o 2 % na 11,1 miliardy dolarů, ve světě se (především díky Číně) rostlo o krásných 7 % na 29,5 miliardy. Celkem tedy mluvíme o 40,6 miliardách dolarů, které vděční diváci utratili za filmy v kinech. Proč takový růst mimo panství strýčka Sama? Hádáte správně, hlavní roli hraje počet kinosálů. Celosvětově jsme na 170 000 sálech a 98 % z nich je digitalizovaných. Zatímco v Americe se celkový počet místností promítající filmy za peníze ustálil, hlavně v Asii pořád roste obřím tempem. Konkrétně v Číně jejich počet za jeden jediný rok narostl o celých 17 %. Zajímají vás konkrétní tržby všech filmů z jednotlivých zemí? Pojďme si dát rychlou TOP jedenáctku.

Na prvním místě je samozřejmě Amerika s již zmiňovanými 11,1 miliardami babek. Ani stříbrná pozice není žádné překvapení. Trůní tam Čína, která minulý rok vzrostla o dechberoucích 20 % na 7,9 miliard dolarů. Bronz je zajímavý. Bere ho totiž trochu překvapivě Japonsko se 2 miliardami. Čtvrté místo má Velká Británie díky 1,6 miliardám. Pětku má Indie a to číslo je prakticky stejné jako u jejich bývalých místodržících. Stejně tak vydělala v kinech Jižní Korea na místě šestém. O 100 mega míň hlásí Francie na sedmičce. Osmou pozici si připisuje Německo s 1,2-miliardovými výdělky z kin. Devítku bere Rusko s miliardou. Desáté místo je v držení protinožců – Austrálie totiž reportuje 0,9 miliardy babek. No a konečně jedenácté místo patří Mexiku, které čísly fakticky kopíruje Austrálii.

V tuto chvíli je vhodné ještě jednou připomenout, že šly z čínských 9 miliard nazpět do Hollywoodu jenom necelé 3 kousky. Zbytek sežral státem kontrolovaný kino-průmysl a studiové moguly to samozřejmě velice se… štve. Začínají se sice objevovat zprávy o tom, že by současných čínských 25 % pro studia z každé prodané vstupenky mělo v blízké budoucnosti nabobtnat, ale prozatím pořád trvá onen nepopulární čtvrtinový status quo. Co se ostatních zemí týče, tam se číslo liší v závislosti na tom, jestli se danému studiu vyplatí mít v zemi svoji vlastní pobočku, nebo film distribuuje někdo jiný. No a Lionsgate pro jistotu pořád prodává práva na distribuci svých filmů mimo Ameriku v balíku a dostává peníze předem. Risk přebírají jiní.

Jakou roli v tomhle příběhu hraje 3D? Pořád obrovskou. Z těch 170 000 světových sálů je jich 100 000 schopných promítat třetí rozměr. Zatímco v globálním průměru jsme, co se 3D týče, na necelých 60 %, v Asii pořád trvá horečka, kterou před devíti lety odstartoval Avatar. Neuvěřitelných 81 % asijských kinosálů je 3D. Tímto bych kapitolku zaobírající se kiny ukončil. Je na čase si proklepnout utrácení za domácí filmovou zábavu.