Dvojka Pacific Rim měla v podstatě jediný úkol - být svižnější, zábavnější a přímočařejší než pátí Transformeři. Ano, je to hodně nízká laťka. I přesto nás ale těší, že se ji podařilo překonat, jelikož jsme nedostali totálně nekoukatelné céčkové peklo!

Jak to vidí KarelR:

Jestli si myslíte, že je Pacific Rim 2 úplně zbytečný sequel, ve kterém mohlo být všechno o úroveň až dvě lepší, tak... máte úplnou pravdu. Od první minuty je vidět, že to je čínská zakázka, v níž kulhá všechno od postav až po scénář, a že nikoho netrápilo, aby to celé byť trochu dávalo smysl. Na druhou stranu se však nejedná o záměrně odfláknutý film. Povstání totiž v klidu splňuje blockbusterové parametry, má kupu vítaně přepálených nápadů a rozhodně zabaví svoji cílovku, kterou jsou akorát chlapci kolem dvanácti let (ať už fyzicky nebo mentálně). Kéž by nebyl dobrý tak každý desátý vtip. Kéž by se na plátno nehodilo snad 12 postav, které vás vůbec nebudou zajímat. A kéž by se film nerozjel až v polovině, kdy se to konečně začne efektně řezat. Del Torovy puntíčkářské ambice tu prostě nečekejte. I takhle se ale jedná o snesitelný akční výplach, na němž potěší hlavně nulová snaha zalíbit se celé rodině.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Nejsem si úplně jistý, že by svět potřeboval dvojku Pacific Rim, takže je nakonec docela fajn, že se Povstání od prvního dílu poměrně liší. Tvůrci tentokrát zkoušejí poslat do kin víc odvázanou zábavu, respektive film pro desetileté kluky, takže je to o dost méně temné a víc legrační. Pacific Rim 2 hodně sází na humor, ale občas míří dost vedle a v našich končinách tomu nepomůžou ani lehce odfláknuté titulky. Ale John Boyega pokoušející se hrát jako Will Smith za mlada je fajn a zbytek vlastně moc nepokazí. Ani nemá kde, protože postav je tu tolik, že nikdo nedostane příliš šancí hrát. Steven S. DeKnight naštěstí stíhá rvát do filmu dost akce na to, abyste o něm moc nepřemýšleli a především mu to skvěle graduje. Závěrečná řežba je skutečně monumentální a při odchodu z kina jsem měl pocit, že kdybych chodil do páté třídy, byl by to film mého života. Chtít od něj ovšem něco víc než koukatelnou a neurážející brakovou zábavu z kategorie „velké, barevné, hloupé a hlasité“, by ale bylo dost naivní.

Recenzi čekejte v příštích dnech.